Šeptej

Ondříčkovi patří dík už jen za to, že se s pomocí Šeptej rozhodl vyprávět o teď a nikoliv tehdy, jak je tu stále v oblibě. Zajímavá generační výpověď a navíc skutečně pravdivá, nicméně se Samotáři se Ondříček ještě o třídu předběhl. Zaujme především obsazení třech našich dnes nejzajimavějších hudebních osobností - Jan P. Muchow (Ectasy of St. Theresa, Colorfactory), Káťa Winterová (EOST) a Jan Čechtický (Dj Jan 2, Ohm Sqaure) - navíc oba Janové to zahráli moc dobře a to žádnou hereckou průpravu vlastně nemají. (25.12.2003)

Konkurent nepřekonatelným Samotářům. Silně kontroverzní film o homosexualitě a vztazích mezi dospívajícími - nebo spíše dozrávajícími - lidmi. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, ale skvělá hudba, která doplnila tenhle snímek, nakonec přispěla ke čtvrté hvězdě. Na české poměry si ji určitě zaslouží a Tatiana Vilhelmová k ní určitě přispěla velkou měrou. 70% (27.07.2013)

„Ahoj, nechtěla by sis zahrát ve filmu?“ S odstupem času už můžu objektivně říct, že se zde Ondříček teprve rozehříval, zkoušel si zejména své typické dialogy a postavy (které později rozpracoval a v některých případech dovedl takřka k dokonalosti), přesto však stvořil film, který je oproti jeho pozdějším snímkům trošku jiný. Nesází zde totiž tolik na absurdní humor, jako spíš zcela nezaměnitelnou atmosféru (na ni je kladen větší důraz než u dalších režisérových počinů), kterou lze označit za magickou a prazvláštní (takový je ostatně i celý film). Především díky ní mě Šeptej naplno vtáhnul do sebe, a to i navzdory faktu, že se v něm prakticky nic neděje a o postavách (a jejich motivacích) se toho divák také moc nedozví (včetně toho, kde všichni s výjimkou Kytky brali peníze…o to však ve filmu nejde). Celkově to vidím na slabší 4*. „Smím prosit?“ – „To je na mě?“ – „No! Nechceš si jít zatancovat?“ – „Já nemůžu.“ – „Jak nemůžu? Proč nemůžeš?“ – „Parkuju.“ (05.04.2008)

Nápad by nebyl sám o sobě tak špatný, ale příběh pokulhává a zpracování je děsné. Přehlídka bizarních pozérů a dialogy jež se tváří jako přirozené, ale jsou pravým opakem (namátkou cituji: "miluju ten tvůj zdravotnickej humor" či "nebude doma zajíčku, my to máme takový volný", ale to jsou pouhé dva příklady. K tomu zmíním ještě občasnou špatnou a přehnanou intonaci, např.Vilhelmová: "Můžu si zatelefonováááát?"). Všichni se chovají jako totální blázni. Toporný Myšička v roli prostituta hraje nepřesvědčivě nepřesvědčivou postavu. Vlastně zde všichni herci přehrávají, ač to možná měl být úmysl, ale takovou mírou a takovým afektovaným způsobem, že jsem měla problém to ustát. Rádoby citlivé pasáže doplněné přeslazenou hudbou působí až směšně. Jsem ráda, že jsem tento film viděla až teď, a ne ve svých pubertálních letech jako někteří z mých známých, jež toto "dílo" nějakým způsobem ještě mělo možnost ovlivnit. (02.06.2013)

Už první záběr diváka odradí. Zubící se debil řídí 2-taktního wartburga a zpívá si. V kolika amerických debilitách jsem tuhle ubohost viděl? No a pak následovalo útrpných 21 minut s Wilhelmovou, jenž jako slepice vypadá, hraje slepici a ještě k tomu tu slepici hraje mizerně a ještě k tomu je to slepice armádní. Pak jsem měl tu čest se seznámit s několika teplouši, co mají díru do konečníku větší než náš nový vysavač... a ještě melou blbosti a pak jsem to vypnul. Přátelé, život lidský je velice krátký. Zítra budeme v popelu nebo hlíně. Kurva, copak na to má člověk čas, sledovat blbosti? Ondříčku vyser se na to! Já jsem měl bejt původně elektroinženýr, nechápal jsem však co to je napětí. Tak jsem se na to vysral a dělám práci, které rozumím. Udělej to po mě! (09.01.2012)