Hogo fogo Homolka

„Si řikám - kdyby nás někdo viděl, musel by se smát.“ Hezká studie českého primitiva, otázka je, proč zrovna ona má mezi mnohými podobnými tak výsadní postavení. Nic nového není ani zobrazení kontrastu unuděné rodiny z Prahy, která přijede na venkov, kde se cítí nadřazená, ale neuvědomuje si, že ti vesničani, se kterými jednají se směsí zdvořilosti a přehlíživosti, skutečně žijí - cvičí norníky, pijí kořalku, sedí po ránu na lesním posedu, místo toho, aby se dřeli na auto a snažili se zaplnit každé významnější místo v republice (Karlštejn, Konopiště, nic nemůže být typičtější) svojí hlučnou, otravnou přítomností. (05.10.2012)

Druhý díl je o trošičku slabší než ten předešlý. Příčinou je možná ta tragická linie okolo umírajícího dědečka, na druhou stranu je zde ale opět mnoho skvělých komických scén. Prostě je to úžasný (ne)herecký koncert...Jo ale s chudákem dědečkem musím v jednom souhlasit - Život je krásnej, i když stojí za hovno... (08.07.2014)

Výborná situační komedie, prostřední díl trilogie, co je mobilní. Rozhodně silnější dějová linie než v prvním, úvodním filmu, palba slov a improvizací se stejně velkou intenzitou. Tento film, stejně jako celou trilogii, spousta lidí nemusí - už jen proto, že takových nás za socialismu byla většina a neradi na to mnohdy vzpomínáme. Čecháčkovství, vyvedeno do extrému, v tomto díle s rodinkou nemístně sobeckou a " pražskou " , co pro řešení svých problémů nevidí nic kolem sebe. Opět nejen komediální nota, daleko cyničtější podkres co není vidět na první pohled. Josef Kolb opět, stejně jako v kultovní Formanovině, nezklamal a předvádí nezapomenutelné scény s nakonec smutným, svým způsobem ale zcela spokojeným koncem. Konec koupající se rodiny, co to všechno i díky okolnostem vzdala a naskákala jako " jeden muž " do vody a s tichým pohledem na smrt tatínka, kvůli kterému se to všechno seběhlo aniž by se potkali až zemřel šťastný uprostřed své PRAVÉ RODINY je pro mne nezapomenutelný. Silnější, než většina dnešních " bláznivých komedií " režisérů, co by to radši měli zabalit. **** (20.01.2010)

Jedna z mála českých komedií, kterou mám rád. Dokážu ocenit to, že je to prostě točený jinak, než většina jiných filmů. Což je na jednu stranu plus, ale na druhou stranu to třeba za čas začne být rochu nezáživný, když v jedné scéně je záběr jen z jedné kamery. Taky mě tu mrzí to, že je tu hodně hluchých míst, kterými se snažilo vyplnit čas. Tenhle humor je mi blízký a prostě je to takovým způsobem kouzelný. (20.12.2011)

Rodinka přijíždí za "umírajícím" dědou, který vlastně neumírá a vůbec se s ním nesetkají. Ale on přece jen umírá, aniž by se s ním setkali, on v lese, oni v lese. Tento díl jde víc do hloubky než první. Přebírá geniálně komický pohled na Homolkovi, v kterémžto ohledu sice nemůže nepřekonatelnou jedničku dostihnout, ale přidáním ještě starší generace obohacuje ságu o zcela nový pohled - není to jen srandovní motiv navíc. Vzadu za geniálně trapnou rodinkou běží zcela jiná obyčejná trapnost - stáří a smrt jako dovršení všední trapnosti, z níž není pro "prokletý homolkovský rod" (tedy pro nás) úniku. Ale přece - stařenka je ve své sešlosti jakoby nad věcí - ne snad pro nějakou "moudrost stáří", ale právě proto, že už je tak trochu "mimo" - mimo "aktivní život" a tedy i jakoby mimo kletbu jeho trapnosti. A dědek? Ve svém "umírání" stojí na hranici osvobození. Ale jen na hranici. Z tohoto kruhu trapnosti totiž není úniku. Smrt jen naznačuje, že jsme pod závojem kletby, dává mlhavě zahlédnout skrz, ale neumožňuje závoj strhnout. To, co dělá druhý díl jiným než první, je tématizováno hned na začátku v geniální scéně s dědou a puberťačkou v prázdné hospodě. (Komentáře stojící za přečtení: Šandík, Subjektiv. Pozoruhodnou nevšímavost projevuje Vančura, naopak potěšil Venkovan.) (25.03.2011)