Muž se zaječíma ušima

Cynismem nasáklé poetické dílo plné fantazie je na míru ušité právě Krobotvi, který je zde opět skvělý. Výborně mu sekunduje v této poloze celkem nezvyklý Kaiser, i když Setkání v červenci také balancovalo mezi sarkasmem a poetikou. Slovenský Gondry Šulík opájí diváka fantaskními výjevy, za nimiž skrývá klaunsky smutný příběh s veselou tváří o bilancování života. A já se nemohu ubránit dojmu, že v té lehkosti vyprávění, v její hravosti, černohumornosti i laskavosti cítím silný závan z Radošiny, jen tohle divadlo vážně nebylo naivní. (10.06.2023)

Nemůžu si pomoct, ale pan Krobot je pro mě herec jednoho výrazu a jedné polohy. Bavilo mě to v prvních několika filmech, ale už mi to připadá trochu repetitivní a únavné. Tohle byl na mě hodně těžký art plný metafor a podivností, které mi nedávaly příliš smysl. Obrovské množství nominací na Lvy mi nedávaly smysl už vůbec (Mauréry je skvělá, ale nominace za minutu hraní, really?). Tvorba Martina Šulíka (už Tlumočníka jsem protrpěla) mě bohužel nadále míjí velkým obloukem. (27.03.2022)

Film pro mě. Stárnoucí hlavní hrdina přehodnocuje svůj život. "Nenechat se manipulovat. Každý po vás něco chce....Všechny poslat do prdele!" Přesné! Můj oblíbený Miroslav Krobot byl skvělá volba, nikoho jiného si v této roli nedokážu představit. Stejně mě potěšil i Oldřich Kaiser. Výborní herci i v dalších rolích. Kde je nějaký Český lev? Proč tak nízké hodnocení na ČSFD? Martin Šulík a Martin Štrba si zaslouží velký obdiv. (14.06.2023)

„Člověk se musí bránit manipulacím svého okolí. Každý po vás něco chce. Každý chce, abyste se přizpůsobili. Žena, děti, kamarádi. Pokud si chcete zachovat charakter, musíte se vzbouřit! Musíte je všechny poslat doprdele! Jednou provždy. A nakonec zjistíte, že jste sám. Sklopíte uši a chodíte je prosit o odpuštění. Charakter máte, ale přišli jste o důstojnost.“ Od Tlumočníka to je rozhodně posun. Už úvodní prohlášení mi naznačilo, že půjde o netypickou podívanou. Film mě zpočátku příliš nebavil, musel jsem si k němu hledat cestu, ale v průběhu se to změnilo a já se začal u téhle silně nadsazené, občas nepříliš divácké podívané bavit. A nedokonalost (či přímo sobeckost?) hlavního hrdiny jsem nakonec také přijal, ve stínu chování ostatních postav se totiž jevila jako stále víc pochopitelná. Ano, film jednoznačně má svá hlušší místa, klady ale podle mě přece jen převládají, proto ještě dám slabší 4*. „Máš šesťdesiatdva rokov. Uvědomuješ si, že to dieťa sa bude pozerať už len na to ako umieraš?“ - „Lepší než padnout ve Vietnamu.“ (06.02.2022)

Co si o tom myslet? Spisovatele provází vždy nějaká krize. Čumí na první pořád prázdnou stránku, z naslouchání lidem už jim hrabe, prožívají krizi identity. Že je cynický Miroslav Krobot spisovatelem, podřídil i svůj osobní život. Ostatní si nahrává na diktafon, aby mohl použít jejich slova, naslouchat jim ale nedokáže, snaží se porozumět lásce, ale za život jí sám příliš nerozdal. S dospělými dětmi to má nahnuté, manželku po dvaceti letech odloučení prosí o rozvod. Na stará kolena se znovu stane otcem. Jeho nový román popisuje muže, který spořádá autem sraženého zajíce a následující den se probudí s extrémně citlivým sluchem, který krom jiného zaznamená i myšlenky druhých lidí. Ale pořád se všechno točí okolo něj – i jeho nová kniha bude vyprávět především o něm samém. Krobotův odměřený výraz je znovu velmi dobrý, slušní jsou i ostatní herci, nejvíc asi Zuzana Mauréry a Oldřich Kaiser. To okolo už je horší. Moc mi nešlo se chytit autorovy vlny, chyběla mi pevná struktura, formální stránka mě určitě nestrhla. Tenhle portrét muže v krizi pozdního věku je nakonec takový nesourodý. Přijde mi, že Šulík točil hlavně pro sebe, a na samotné diváky úplně nemyslel. (30.04.2022)