Cruella

K tomuhle vcelku divnému projektu jsem si až do konce titulků nedokázal úplně najít cestu. Origin disneyovské záporačky je prostě vcelku zbytečný, a kdyby se jednalo o svébytný film o tom, kterak si outsider v jokerovském duchu navzdory společnosti vydobude cestu k sobě samému, nepříjemně vtíravých otázek by razantně ubylo. Jenže se tak nestalo, a tak se ptejme: Dává smysl svět, v němž se nahodile mísí až dickensovská sociální realističnost s komiksově přepálenými charaktery? Je možné prodávat směs seriózně se tvářícího psychologického dramatu, odlehčeného heistu, rodinného dojáku a disneyovského technologického dema s digitálními psy? A proč postava Paula Waltera Hausera fandí zrovna Tottenhamu? Karikaturní figury Emmy Stone a Emmy Thompson samozřejmě hrají jako o život a hází expresivní grimasy na všechny strany, stylizovaný Londýn 70. let se otřásá pod náloží dobového soundtracku a propracované kostýmy udrží pozornost; jenže zároveň je příběh velmi průhledný a předvídatelný (a tam, kde není, tak prostě nedává smysl), zajímavá témata rozpadu osobnosti či sněhurkovského generačního střetu jsou opuštěna skoro rychleji, než se vůbec vynoří, a vzhledem k vcelku temné atmosféře je otázkou, pro jaké diváctvo je snímek vlastně určen. No, já to každopádně nejsem. (17.06.2021)

Mám rád filmy, ve kterých se mísí opulence a ambice způsobem, který sice absolutně ztroskotává, ale je to parádní jízda! Cruella se snaží nějak polidštit postavu, která byla vytvořena proto, aby byla nenáviděna, a nedává to smysl logicky, logisticky ani emocionálně, následuje to každý trend, včetně trendů protiřečících si, a snaží se to být tolik věcí, že udržet s tím filmem krok není jen tak. Způsob, jakým se narativ toho filmu absurdně vymyká kontrole, je až kouzelný. Příběh ženy, která je v původní pohádce prostě extravagantní alkoholička, se proměňuje v příběh operního rozměru o vraždách, mezigeneračních křivdách, budování módního impéria a existenciálních traumatech - není absolutně žádná potřeba, aby byl tenhle charakter vykreslen skrze tak přemrštěný a překombinovaný příběh, ale nakonec právě absence jakékoliv zátky tomu dodává kouzlo. To se sice neodráží v hvězdičkovém hodnocení (potřeboval bych, aby to aspoň nebylo tak dlouhé), ale k tomu filmu vlastně cítím sympatie. Rozhodnutí zpětně motivovat charakter Cruelly de Vil tím, že dalmatini v jejím dětství a před jejíma očima ZÁKEŘNĚ ZABILI JEJÍ MATKU je ale rozhodně nejvíc geniální filmové rozhodnutí od match cutu ve Vesmírné odyseji a k tomu filmu nejde než cítit absolutní respekt a pokoru. Komukoliv, kdo si myslí něco jiného, plivnu do obličeje! (03.06.2021)

Je to o dost lepší než jsem čekal. Je to víc glamour film než Disney film, kostýmy jsou fantastické, Emma Stone je můj kryptonit a do dobrých dvou třetin to má slušný tempo. Pak je tam ale všechno ostatní. Cruella nemá moc důvodů k obhajobě toho, že to není animovaný film. Herci hrajou jako v animáku i vnitřní logika filmu je jak v animáku: všichni mají nekonečně energie, nespí, za noc a nepozorovaně udělají věci, na kterých normálně pracují týmy lidí celé týdny a měsíce, na všechno mají protagonisté blank check, není tam kauzalita a ve světě se neodehrává nic, pokud to není v dané scéně. Prostředí jsou pa z větší části stejně CGI a kamera v nich poletuje nehledě na fyzické překážky. A kdykoli mé oko popatřilo na digitální psy, regulérně se mi natáhlo. Nejvíc mě ale zarazilo, proč ten film vypráví prakticky o boji proti Cruelle, která měla být hlavní postavou. Emma Stone tady hraje obvyklou trochu šiblou juvenilní holku s tragickou minulostí, zatímco Emma Thompson, její nemesis, má veškeré parametry klasické Cruelly. Ta postava byla přeci vždycky výlohou cynického estabilismentu, zatímco tady, kurva co?, z ní vytvářejí salónní anarchistku stojící v nějakém odporu proti systému. Proč teda Disney láká na film s klasickou záporačkou v hlavní roli, když z ní neponechá v té postavě vůbec ale vůbec nic a naopak naservíruje ten nejošlapanější, nejotravnější příběh s rodinným twistem bez mikroskopické špetky morální ambivalence? Řečnická otázka. Já vím, že protože Disney. Disney, který si může koupit práva na libovolné songy od Rolling Stones přes Ninu Simone po Stoogies a pak je bez ladu a citu solit jeden po druhém do monstrózního originu za 100-200M určeném pro tween publikum z bohatých amerických předměstí. Šmarja sem se zas nasral. (08.09.2021)

Zajímavá, dlouhá a poutavě udělaná černá komedie, ale ne zas tak, že byste se u ní smíchy váleli po zemi - ale holt nějaká žánrová škatulka se vymyslet musí. Pustil jsem si film bez nějakého kontextu, aniž bych tak nějak tušil o čem to bude a pořád jsem si říkal, že ten black&white modní účes jsem někde viděl... a ona je Cruella postava ze 101 dalmatinů :-) 80%  (viděl jsem: 1x cz) (05.01.2023)

O Cruelle se hovořilo jako o filmu silně inspirovaném například Jokerem nebo také Ďábel nosí Pradu. Nevím, jestli na tohle někdo skočil, jelikož disneyovky jsou z podstaty naprosto neškodnou podívanou pro celou rodinu a většinou i sterilní záležitostí. Než se vrhnu k převažujícím pozitivům, ten film je vpravdě úplně nechtěný a zbytečný a jakožto velkého fanouška dětské klasiky 101 Dalmatinů (té hrané verze s Jeffem Danielsem, kterou jsem viděl nesčetněkrát) mě úplně nepotěšilo vyložené popírání skutečností původního předobrazu. Jakmile se však film po, pro mě trpké třeba půlhodině, pořádně rozjel, vlastně mě některé změny charakteru hlavní postavy, tak jak si jí pamatuji, příliš neznervózňovaly a užíval jsem si společnost naprosto dokonalé Emmy Stone, která stále přesvědčivě uhraje o deset let mladší postavy než je ona sama a je bezpochyby středobodem tohoto nečekaného hitu. Vlastně jediné, co mě na snímku sem tam iritovalo, tak byli odporně digitální a strašně zlí Dalmatíni, kteří se sic studiu zřejmě citelně zapsali do rozpočtu filmu, nikdo dnes už však asi nebude riskovat natáčení s mnohdy neposlušnými živými zvířaty. Což je za mě škoda, jelikož film z roku 1996 na tom skvěle fungoval a případný remake by byl plně CGI. Což mi připomíná, že jsem vlastně hrozně rád, že se do onoho remaku nepustili a raději u Disneyho sáhli po originu jedné z nejvýznamnějších záporaček z jeho starých pohádek. Ač tedy skutečně vychtěný snímek, díky vynikajícímu scénáři a výborné režii Craiga Gillespieho jsem si film užil tak moc, jak jsem vůbec nemohl ani doufat. Móda mi nic neříkala když jsem vyrůstal a stejně tak ani nyní, zde o to však v první řadě vůbec nejde, takže se toho nebojte. (15.06.2021)