Nefňukej, veverko!

Ten film je prostě divný, ale má takové svoje zvláštní kouzlo, které je dáno i herectvím jednotlivých herců, hlavně těch dětských. Je to poetické, zároveň je to místy docela temné a hororové. Podivné spojení s pohádkou, ale jak říkám, ono to určitým způsobem funguje, protože minimálně zprotivení je to, co ve vás film nechá. (28.11.2014)

Malá Kačka (Helenka Vítovská), a její prázdninová dobrodružství s malými dvojčaty sourozenci Petrem a Pavlem, kde se cítí poněkud odstrčena než to vše pochopí a nakonec se s tím i smíří. Tento a následující pokračování ještě daleko před svými asi "NEJ" filmy Kačenka a zase ta strašidla a Kačenka a strašidla. Opět s tatínkem Jiřím Schmitzerem, maminku hrála Veronika Freimanová. Více než jen průměrný prázdninový příběh, především ale určen pro ty nejmenší. Ale zase o krapet slabší než jeho pokračování, ale stále asi její nejlepší filmy. Hudba: Michal Pavlíček, texty: Michal Horáček, nahrála skupina Stromboil v čele se zpěvačkou Bárou Basikovou, i za tento přínos v podobě hudebního doprovodu dávám za 3*. (06.01.2007)

Je to úsměvné, Schmitzer je výborný. Hezký film pro děti, naprosto přirozený děj a má logiku. Cáknutá babička je tak kouzelná..Nezbývá mi, než litovat, že hodnocení není na deset, ale jen do pěti, ať mi paní Plívová-Šimková odpustí, kdybych měl možnost ji poznat, koupím ji zato tu nejlepší čokoládu, co na rohu v magacínu mají. (31.10.2008)

Nefňukej, veverko! je klasický rodinný film určený spíše pro menší děti do deseti let. Ovšem pro děti, které již dávno odrostly, protože tohle se dnešním dětem už nebude líbit. Kromě lidového pojetí, kdy se rodičům narodí dvojčata, celá rodina žije v ústraní v nějaké staré chalupě a Schmitzer coby táta zapomene Kačenku i s klukama v kočáře na fotbale, tak z celého filmu vyvěrá pořádná dávka nostalgie. Svět bez mobilů, počítačů, nýbrž život na chalupě, včely, kočky, vůně pověšeného prádla.... [2461. hodnocení, 44. komentář, 54%] (10.03.2020)

Těžké psycho, jdoucí ve stopách dětských filmů jako Máte doma lva či Lucie a zázraky, z novějších snímků třeba Kdopak by se vlka bál - i zde se velký prostor věnuje zobrazování dětské fantazie, která po prvních nevinných scénách, kdy si Kačenka hraje na princeznu, začne nabývat daleko děsivějších podob ve scénách s "čarodějnicí", ze které skutečně jde strach. Spolu s Kdopak by se vlka bál ovšem nezapomíná ani na realitu. Vpodstatě můžeme rozeznat tři roviny děje - nejprve Kačenčiny představy, často ovlivněné skutečnými událostmi (pokus o simulaci dětské fantazie, jako to můžeme vidět ve snímcích jako Zakázané hry či pohřeb Kašpárka v Koljovi), dále pak v reálu probíhající interakce mezi dětmi a nakonec scény s dospělými. Neodvažuji se spekulovat o tom, jak jednotlivé roviny vnímá dětský divák, jako divák dospělý osciluji mezi fascinací a děsem - děsem především z toho, že je mi už jasné, jak tragicky mohou některé Kačenčiny vylomeniny skončit. ---- Jeden z prvních filmů, které si vybavuji, i když jsem si z něj pamatoval jen surrealistickou scénu zrození mimina z vajíčka (se skořápkou) a snad i tu čarodějnici. Zajímavá hudba Pavlíčka a Stromboli, o kteréžto kapele jsem zatím pouze slyšel. (03.12.2010)