Tootsie

Nemám rád filmy, ve kterých se chlapi převlékají za ženy, ale Dustin je fakt dobrej a vypadá jako ženská, a ne transvestita (takže souhlasím s komentářem kolegou Galadriela). Lákavá je Jessica Lange, potěší přítomnost Billa Murrayho i komandanta George Gaynes Lassarda. Dabing Václava Postráneckého je skvělý, báječně mu přizvukují Pavel Trávníček, (skvěle obsazený Jan Přeučil), Ljuba Krbová i František Němec, o velkém talentu Rudolfa Hrušínského ani nemluvě (ten chlap kdyby mluvil zimnici čtvrtodenní, pořád bude bezvadnej). Možná zbytečně moc dlouhé, i když odhalení je vymyšleno pěkně. (27.11.2016)

Když dostal Oscara za režii, pronesl jinak mírný a hodný Sydney Pollack památná slova: "Radši bych se ho vzdal, kdyby mi to vrátilo devět měsíců života, které jsem ztratil natáčením s Dustinem." ;-) Zdá se, že realizace Tootsie nebyla tak příjemná a výživná jako samotný výsledek. Svědčí o tom i fakt, že scénář původního autora Murrayho Shisgala narychlo vylepšoval zkušený Larry Gelbart a když se vyčerpal i on, povolali proslulou "stínovou autorku" Elaine May, která už zachránila řadu nedovařených komedií. Ale porodní bolesti pominuly a zůstal neobyčejně krásný a svěží plod jejich vzájemné nenávisti. Podle mého názoru nejlepší převleková komedie všech dob. 100 % (22.02.2003)

"Julie thinks you're gay?" - "No, my friend Sandy. I mean, it's crazy..." - Then sleep with her!" - "I slept with her once, she still thinks I'm gay" - "Oh oh, that's not good one" --- Milé, se zvlášť povedeným závěrem. Ale preferovat asi vždycky budu Mrs. Doubtfire, jakožto větší řachandu (což by podle mě mělo být synonymem převlekové komedie), Tootsie je moc ukecaná a ne už tak vtipná. (02.05.2013)

Rčení, že scénář, režisér a kvalita jeho souznění s herci jsou vším a technika ničím - berte je jako rozvernou nadsázku - platí v tomto případě přímo exaktně. Většině komentátorů uniklo, že TOOTSIE je skutečnou a k americké realitě až nemilosrdně kritickou komedií. Vztah americké společnosti k herecké komunitě je zjevně v mnoha ohledech víc než problematický. Skutečnost, že mimořádně nadaný herec, pohybující se v kinematografické mimokasovní sféře, musí zářit pod cizím jménem a se zapřeným pohlavím v stupidním seriálu, který teprve jeho příchodem získává na kvalitě a on na slávě, ke které se nemůže hlásit, aniž by riskoval sebezničení, je hrůzná sama o sobě. (Připomínám si v té souvislosti jiný srovnatelný - ovšem šťastnější - případ: Alana Aldu a jeho MASH.). Hoffmanovo pojetí je geniální a v dostatečně široké klaviatuře či paletě zrcadlí nesnadno uchopitelnou rozmanitost tohoto úchvatného díla. Ti kolem ovšem také nezahálejí. To, zda film vznikal ve stresu, či v pohodě, je po letech nezajímavé. A skutečnost, že TOOTSIE přes propast generací zůstává živou a přitažlivou stejně jako v době svého vzniku, mluví za vše. (23.02.2008)

"Dej pryč ty pazoury, než tě nakopnu, až ti uletěji koule...Bylo to dost razantní?" ptá se Michael Dorsey alias Dorothy Michaelsová při konkurzu na roli ředitelky nemocnice v nekonečném soap opera seriálu, kam doputuje po sérii trapných pokusů ("mami, tati, strýčku Pete, něco se stalo s Piškotem, je asi mrtvý..."), aniž by doufal. Zatím dostával jen štěky nebo reklamy a k tomu je palice tvrdá (" ...měl jsi hrát půl minuty rajče, ale kvůli tobě přetáhli o půl dne frekvenci, protože sis nechtěl sednout"), takže mu nezbývá, než se probíjet životem jako číšník a bydlet s kámošem - autorem divadelních her, které nikdo nechce uvést (".....chtěl bych, aby do divadla přišlo jen pár lidí, kteří se právě schovali před deštěm, pár skutečných lidí, dokud taky nevyschnou"). Jak já ty dva - Hoffmana a Murrayho - miluju, jejich konverzace je rajská hudba pro moje uši. Tootsie je komedie, která dokazuje, jakou úroveň může komedie mít, ovšem když se k žánru přistupuje jako tady. Díky vynikajícímu scénáři se lze pobavit, poučit i dojmout, aniž by jedna postava shazovala druhou. Sydney Pollack odvedl obrovskou práci a rolička, kterou si tu uzmul, je jen malá úlitba bohům za takový výsledek. Jen obrovská škoda toho Oscara pro Hoffmana, to je snad jediná postvada na kráse perfektního filmu, ve kterém kromě těch dvou zazářila nejen Jessica Lange ale také Teri Garr a Charles Durning. Film z mé top5, který bude na každém dalším mediu ten nejopotřebovanější. (27.02.2005)