FREM

Odvážne, vizionárske, s mimoriadnou prácou so zvukovou stopou (a to od prvej do poslednej sekundy). Prinášajúce "mindfuck momenty", ktoré vyvolávajú vzrušujúci pocit dosiaľ nevideného (mne sa natislo prirovnanie napr. ku Kubrickovmu monolitu). Film si ponecháva svoje tajomstvo od začiatku do konca, a to ako po formálnej i obsahovej stránke. Ak sa naladíte na "pravidlá" (tohto experimentálneho sci-fi dokumentu), dá sa pri ňom meditovať a zároveň si odniesť kopu myšlienok a podnetov k premýšľaniu. Veľká spokojnosť; v rámci našej kinematografie určite mimoriadne. (29.09.2020)

Některé "filmy" prostě nedávám. Nedokážu říct, o čem to má být (oficiální synopse mi v tom taky příliš nepomohla), nedokážu posoudit objektivní kvality či slabiny. Tohle je podle mě typ filmu, u nějž je jedno, jestli trvá pár minut, nebo několik hodin. A kdybyste náhodně přeházeli jednotlivé záběry, těžko by to někdo poznal a na celkovém "vyznění" by to jen stěží něco změnilo. Pro některé jedince jsou takováto díla vrcholem umění, pro mě bohužel jen nekonečná nuda beze smyslu. (28.01.2021)

FREM nie je značka pre krém. Je to filozofia radikálneho environmentu: monoľadu. A vody. Človek i zvieratá v tomto kráľovstve sú zastúpené len veľmi parciálne. Panujú odtiene bielej, rozpadávajúceho sa ľadu a morskej vody. Dýchajú, dýcha človek, dýcha stroj. V závere sa otvára ozónová diera. V nej nejaké bytosti. Je tam človek? Kdeže. No diera je zároveň bránou ponúkajúcou iné možnosti. Napríkad výmenu chladu antarktickej zimnej zemnej krajiny za príťažlivo všeobjímajúci chlad vesmíru. V ktorom nebude treba ani tie stroje. Sprievodné slovo nie je slovom vysvetľujúcim. Je len občasné a v podstate navyše, zbytočné. Divák by sa bez neho zaobišiel. Človek nechýba. Je to vraj rekviem za zdochýnajúce ľudstvo. Predčasné. Pretože, kto bude jeho divákom po smrti ľudského druhu? Vtedy, kedy vyvstáva naozajstná potreba rekviem? Nech je ako chce, nech sú interpretácie rôzne, na zmes netradične nakrútených záberov s rôznymi doplnkami a dýchajúcimi ruchmi, vrkmi a hrkmi sa pozeralo veľmi príjemne. Od začiatku do konca. Aj dalo zabudnúť na vyvrhovanie vnútorností a odrezané zvieracie hlavy z úvodu. (17.02.2021)

Určite je dobré, že na Slovensku vznikajú filmy, ktoré vôbec nevyzerajú ako slovenské. Skôr by som tipol, že za FREM stojí nejaký škandinávsky enviromentalista túžiaci po umeleckom vyjadrení. Snímka napriek tomu, že jej zábery by mali pôsobiť monotónne a nemá klasickú dramaturgiu, mi veľmi rýchlo ubehla. Filozofovať nad tým, o čom to bolo, možno zmysel má, ale ten by vám zase tvorkyňa mohla pri diskusii vyvrátiť a povedať, že ten a ten záber bol myslený tak a tak. Ono ísť aj v experimentálnom umení trochu smerom k divákovi nemusí automaticky znamenať ústup od autorstva a splošťovanie umeleckého vyjadrenia. FREM je tak pre mňa predovšetkým vizuálnym zážitkom. (13.03.2023)

Umělecký a divácky velmi nevlídný experimentální dokument natočený v nehostinné Antarktidě, který nevypráví žádný konkrétní příběh, ale o to více významů a interpretací si na něj zřejmě můžete nabalit. Těch zdánlivě střídmých 73 minut dá docela práci vydržet, mimo jiné i kvůli záměrně kakofonické audio stopě sestávající převážně z všelijakého šumu, ruchů a něčího dýchání. Objektivně se toho ve filmu moc nestane - úvod zajišťuje pár minut domácího videa s vypravěčským komentářem, amatérská vivisekce srnky a trocha abstrakce, zbylých 65 minut tvoří dlouhé bezeslovné záběry antarktické přírody pořízené z letícího dronu, natáčejícího se do různých směrů. Tu a tam je nějaké zvíře a v druhé polovině se vyskytuje i osamocený vědec, přičemž některé obrazy vizuálně působí až uhrančivě a hypnoticky, ale většina je akorát zbytečně dlouhá. Do jednoho záběru je digitálně vloženo stádo dinosaurů a na konci dojde i na černou díru vedoucí do vesmíru (možná jde o metaforické připomínky minulosti a budoucnosti, možná ne). Podle tvůrců film reflektuje krizi lidské identity a vlnu posthumanistického uvažování způsobenou rozvojem technologií a umělé inteligence a také klimatickou změnou. Jsem za tuto informaci vděčný, protože sám bych to z něj nikdy nevyčetl. (15.11.2020)