Milda

Velmi velmi zajímavý dokument o Milouši Jakešovi - zatvrzelém starém komunistovi, který jen utvrzuje člověka v tom, že rok 1989 a jeho události byly jedině správné. Tedy, ne že bych o tom nebyl naprosto stoprocentně přesvědčen i bez shlédnutí tohoto dokumentu. Nejvtipnější mi přišel názor Jakešova mladého pravnuka, který dostává v dokumentu určitý minimální prostor a říká, že "děda je vcelku dobrý člověk ale ta doba, kterou reprezentuje, mi vůbec není sympatická a nikdy bych ji už nevracel" - no, alespoň někdo u Jakešů má rozum. :-) (21.12.2019)

Milda Jakeš: "Člověk se musí naučit v tom chovat. Chovat ve smyslu jako...prostě...nedávat najevo, že tomu nerozumim, že to neznam." Dle mého Jakeš dával celou dobu najevo, že ničemu nerozumí. Seschlej rudej páprda připomínající želvu, které když se začne bortit rámec myšlení, které propaganda zformovala, tak se stáhne a zaleze si do svého ideového krunýře. Takhle Jekeš přetrvává. Imbecil a elektrikář byl nejmocnější muž země. Pohleďte, socialismus, který se nikdy nestal komunismem a vítejte v Česku, kde i 40 let po revoluci senilní bábi děkují Jakešovi za to, jak dobře se o ně tenkrát staral. (11.12.2018)

Popravdě řečeno docela obdivuji odvahu režiséra Pavla Křemena a samozřejmě i hlavního protagonisty tohoto "díla" Milouše Jakeše, že jsou vůbec schopni s tímto dokumentem předstoupit před diváckou obec. Vystupování a hlavně způsob myšlení p. Jakeše mě pouze utvrzuje v tom, že tento člověk má skutečně hroší kůži, který neustoupil ani o píď od ideálů své domovské komunistické strany. Na jednu stranu mu to však slouží ke cti, že bezprostředně po sametovém převratu se z vysoké politiky stáhl a nebyl politickým turistou stejně jako celá řada jeho soukmenovců, které dnes můžeme vidět ve všech těch pseudo demokratických politických stranách počínaje ODS, ČSSD, KDU-ČSL, ANO a celé řadě dalších. Na konci osmdesátých let již bylo evidentní, že bývalý režim tzv. "mele z posledního" i s ohledem na skutečnost, že jsme v čele naší země měli takovou reprezentaci v podobě p. Jakeše, jehož znalosti a celkový rozhled ve všech oblastech společenského dění byl vskutku hodný obdivu. Vzhledem k tomu, jak se choval místy až agresivně, když se ho režisér zeptal na citlivá témata např. z období 50 .let. a vykonstruovaných politických procesů, jen potvrzuje, jak byl tomu zločineckému systému neochvějně oddán. (16.05.2018)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)

V postavě Milouše Jakeše se v dokumentu snaha o pochopení jeho (na jednu stranu vlastně sympaticky pevného) přesvědčení o správnosti a dobrotě komunismu mísí s odporem ke komunistickým myšlenkovým pochodům a jeho snaze bagatelizovat všechno špatné, co se tu za jeho éry stalo. V tom spatřuji právě tu správnou vyváženost portrétu. Žádné pokusy o hodnocení nebo snahy o násilné vykreslování jeho osoby nějakým směrem. Poněkud vulgárnější styl a výběr jeho protivníků v debatách mě mírně kazí dojem, ale rozhodně se jedná o přínosný a povedený pohled do mysli tohoto člověka. (14.11.2018)