Tajemství Karmy

No vidíte, tak jsem s hodnocením zamával o celé 1% zde na CSFD a hned vysvětlím proč. Tento film řadím do kategorie alternativních filmů s nízkým rozpočtem a od toho se bude odvíjet moje hodnocení, kde jsou jiná měřítka, než u Ačkových filmů s áčkovým rozpočtem. Režisér i Brendan Fraser prožili zážitek blízké smrti, nebo též zvanou klinickou smrt. Režisér dokázal přesvědčit Frasera, aby v tom hrál, ačkoliv dopředu věděl, že se nebude jednat o Ačkový film. A nyní se dostáváme k filmu samotnému. Velmi příjemně mě osvěžilo, že tento film je tak náročný, že nad každou scénou musíte přemýšlet v metaforách. Co mi na filmu vadilo, zejména na začátku, byla občasná přílišná tmavost, ale mluvíme o alternativním filmu, takže pokračujme dál. Film se snaží divákovi metaforicky vysvětlit nevysvětlitelné v příběhu, který se zdá, že na první pohled nedává smysl a to je přesně ten důvod, proč tu všichni, kdo film vůbec nepochopili, dávají hodnocení odpad, nebo 1 hvězdu. S prolínáním alternativních světů se film vzdáleně podobal filmu Atlas Mraků, od tvůrců matrixu. Plně chápu, že postprodukce v rozpočtu své významné místo nenašla, nicméně o to je důležitější hromada myšlenek, které se ve filmu objevují. Tento film vám nemá dát úžasný zážitek, jako když koukáte na epické bitvy v pánovi Prstenů, má vám pokládat otázku, za otázkou, jako když skládáte dohromady puzzle, které postupně začínají tvořit ucelenější obraz. Film je extrémně filosofický, pomalé tempo, ale akorát se to k tomu hodí. Odnesl jsem si z filmu myšlenku, že ačkoliv se můžeme v mnoha případech snažit v našem úsilí, jak chceme, ve skutečnosti nemusíme mít finální výsledek vůbec pod kontrolou a velmi záleží na okolnostech. Až teprve ve 47. minutě divákovi dochází, o čem film celý je. Kdo nedokoukal sem, vůbec film nepochopí a neměl by mít vůbec nárok film hodnotit.  Překvapuje mě, jak moc se ve filmu chlastá, to má taky nějakou metaforu, na kterou se mi zatím nepodařilo s přesností přijít. Snad lpění na pomíjivých radostech života, které nejsou v životě vůbec důležité, anebo se autoři snažili naznačit, že konverzace nejsou důležitější, než situace, ve které se aktéři nachází. Ve filmu jsou postupně divákovi představeny všechny náhledy na smrt, z pohledu umírajícího, z pohledu blízkých, kteří cítí vinu. Dále je tam velmi bizarní formou ukázána myšlenka, že čím blíže se nacházíme k výsledku, tím náročnější je ho dosáhnout. V kolikati filmech za posledních 20 let máte scénu s historickými letadly, které nejsou 100% tvořené CGI? Zajímavá myšlenka. V životě se vám budou objevovat příležitosti, je jen na vás, jestli jich využijete a prožijete díky nim úplně jiný život, než jaký byste žili, bez nich. Současně se film snaží divákovi naznačit, že vše co člověk učiní, ovlivní jeho další život na vícero úrovních, ne jen jakožto aktuální rozhodnutí. Další myšlenka, kterou se snaží film divákovi předat je, že se někteří z nás točí principiálně ve stejných životních chybách. A jak se film blíží v závěru, zjišťujeme, že se jen někdo snažil zfilmovat svou klinickou smrt a co všechno v ní zažil. A z tohoto úhlu pohledu najednou všechno dává perfektní smysl. Mile mě překvapil soundtrack po 50, minutě. Shlédnuta verze pro amerického diváka. Film rozhodně není pro každého, je určen jen pro velmi úzkou skupinu lidí. Za některé záběry, kdyby tam byla lepší postprodukce, by se nemusely stydět ani Ačkové filmy. Tenhle film je jako prodejce vody na poušti. Vůbec nikdo o ten obchod s vodou na poušti nezavadí, ale když už někdo přijde, tak vypije všechno. Neskutečně náročný film, ale v tom tkví jeho zábavnost, divák se musí strašně moc snažit, aby to všechno pobral. V závěru vám film pokládá filosofickou řečnickou otázku - myslím, tedy jsem a vytvářím vše, kudy se můj život bude dál ubírat, protože jsem se probral z klinické smrti a už nikdy nic nebude takové, jaké to bylo doposud. Po skončení filmu vás film donutí přehodnotit vaše priority, projít si, co jste v životě zvorali a uvědomit si, že s tím ještě můžete něco dělat. Bylo to plné myšlenek, principů, hádanek, film je totální myšlenková výzva. Během filmu si nepokládáte otázky jako "kdo je vrah", nebo "určitě to dopadne takhle", ten film vám prakticky nikam nevede, abyste si vy sami, snažili utříbit to, co vidíte, v komplexní sadu inspirativních myšlenek. Necpe vám jednu konkrétní myšlenku, ale nechá vás rozhodnout si, co od toho vlastně očekáváte. Ten film je jako Schrödingerova kočka. Až teď mi dochází genialita původní myšlenky autora, ale je to odměna potom, co jsem si musel některé scény pouštět třeba 3x po sobě, abych pochopil z širšího kontextu, co se mi snaží autoři říct, ale ta odměna v podobě uvědomění, jaké mi film poskytl, mi nedala ani nejnovější Duna, nebo Oppenheimer. Takže ať si tu kdo chce, dává hodnocení odpad, ale moje odůvodnění je zde sepsané i s 5 hvězdami. Tyto poznámky k hodnocení jsem si psal po celou dobu filmu, proto se omlouvám všem, kdo jste dočetli až sem a zjistili jste, že si v závěru sám odporuji v některých větách, sepsaných na začátku. Je to důsledek toho, kam vás film postupně vede. Hodně zajímavý. Myslím, že se na ten film podívám ještě někdy znovu, protože mi to překvapivě vyčistilo hlavu, jako už dlouho žádný jiný film. Úplně mě ten film vytrhl z každodenní reality v pozitivním slova smyslu. (14.03.2024) (méně) (více)