Psí láska

No, čekal jsem od toho víc. Hlavním problémem byla si hlavní aktérka. Říká se, že dáma mužský kolektiv tak nějak zkulturní, ale jak bylo vidno, když jsou po hromadě dámy, je to o dost horší než v pánské šatně či hospodě 4. c.s.. Paní mi nepřipadala jako hrdinka. Nehodnotím výsledky v závodě (to klobouk dolů), ale udivuje mě její pohled na svět a hlavně postoj k mužům. Tvůrcové nám moc nepřiblížili, jak se žije se psi. Škoda. (20.01.2021)

Mám rád filmy se psy, a jelikož jsem byl celkem zvědavý na zákulisí závodu psích spřežení, vydal jsem se bez váhání do kina na Psí lásku. Dokument zaujme na první pohled amatérsky civilním zpracováním, což je jeho silná, ale i trochu slabá stránka. Musím uznat, že jsem se po zhlédnutí filmu cítil být do jisté míry informačně obohacen, co se týká tematiky psích spřežení a všeho, co s tím souvisí, takže v tomto směru dokument vesměs splnil moje očekávání. V první polovině filmu mě však poněkud rušilo až příliš amatérské pojetí a dialogy "herců", což se v druhé polovině naštěstí změnilo. Obávaný závod Finnmarksløpet je rozhodně velikou výzvou a Jana si zaslouží obdiv za své odhodlání a její chlupatí společníci za vytrvalost a věrnost. Lepší tři hvězdičky! (27.07.2020)

Moc pěkné nedozírné rozlohy severských plání a samota. „Jsem sólista, nechci mít nikoho v závěsu“ říká hned v úvodu hrdinka. Závodí se i v temné zasněžené noci. Své psy oslovuje „Moje miminka“. manželství jí nevyšlo. V létě trpí stejně jako její psy vedrem, pořádá „psí“ tábory pro děti a těší se na podzim, kdy vyjede za hranice, protože v malých Jizerkách se nedá trénovat. Režisérka, mimo jiné autorka Vítejte v KLDR postupně sloupává její vrstvu siláckého vystupování. Nejde zde o trofeje ze závodů nebo oslavování výkonnosti sportovce. Jde o útěky do divočiny. (31.01.2021)

Samotná dokumentární hodnota je slabší. Má-li to primárně mapovat závod, tak bych se na něj víc zaměrila. Ten začátek vás tam vhodí a moc se s vámi nemaže, nic vam nepředstaví. Což nemusí být špatně, jen to pro mě nefungovalo a já to jako divák nemám, jak shrnout. Líbila se mi ta část, kdy šla Jana trénovat do Švédska, jak tam pracovala se svými psy. Pak cut, nový závod, který obsahoval 2 závěry a hned konec. Působilo to uspěchaně. za mě 6/10. (20.01.2021)

Paní Janu Henychovou neznám. Měl-li bych soudit podle tohoto dokumentu, tak je mi tato žena silně nesympatická svým nevyrovnaným chováním, umanutostí a sebestředností. Zároveň jí musím obdivovat pro její vytrvalost a odvahu. Paní Jana na mě zapůsobila jako osoba, která upřednostňuje psy před lidmi a muži (samci) obzvlášť. Tím mě také notně iritovala. Také mi díky tomu hodně připomínala Rudolfa Desenského. Jinak byl dokument velmi zajímavý a člověku musherstvím nepolíbenému poskytl náhled do tohoto náročného (po všech stránkách) sportu. A tím splnil účel. Tím, že jsem dokument, jehož hlavní protagonistka (hned po psech) nemá moje sympatie, dokoukal, je pro mě subjektivně jistou známkou kvality. Navíc krásné záběry severské krajiny. Na vrchol to sice nedosáhlo (stejně jako Jana), ale poctivé čtyři hvězdy si to zaslouží. (21.01.2021)