Dračí prsten

Tuhle pohádku a hlavně Desiderii jsem jako malá naprosto zbožňovala.. nedávno jsem ji viděla znovu, a určitě se tomu dá ledacos vytknout, ale myslím, že kdyby se změnila jediná věc, už by to nebylo ono.. myslím, že naprosto výstižně vykresluje "pocit nespravedlnosti" (staršího) mezi sourozenci, nebo černé ovce v rodině (26.03.2015)

Další z těch pohádek (no dejme tomu fantasy), která se mi tak nějak vryla do paměti z dob, kdy jsem byla malá. Musím říct, že to se mi u mnoha zahraničních filmů nestalo. Teď jsem se rozhodla podívat se ještě jednou a musím říct, že i když jsem se bála, že to pro mě ztratí to dětské kouzlo, stále mě to poměrně dost bavilo. Supr příběh, obsazení jak kdo, zbytek horší, ale což. Velmi v pohodě koukatelné nejen pro děti. (06.09.2013)

Váhal som, či tejto mojej obľúbenej rozprávke z detstva udeliť tri alebo štyri hviezdy. Objektívne to vidím na 3,5 vďaka viacerým technickým nedostatkom, ktoré na film z deväťdesiatych rokov rozhodne nemuseli byť. Čo tejto rozprávke chýba asi najviac je napätie a atmosféra, ktorá vzhľadom k temnému príbehu rozhodne mala byť silnejšia. Za všetko hovorí scénka keď takzvaní vlci (rozumej priateľskí a cvičení nemeckí ovčiaci) naháňajú po zasneženom lese princeznú Dezidériu. Divák rozhodne nemá pocit obavy o hlavnú hrdinku. Aj keď režiséra Juraja Jakubiska veľmi nemusím, ten by si s touto rozprávkou inak pohral. Postavy v zásade sympatické, herecké výkony obstojné a scenár trochu moc ukecaný, ale inak prijateľný. Ako dieťa som žral herečku Annu Falchi a tá ani po rokoch nesklamala. Zahviezdili však iní herci. Predovšetkým Karel Roden (ten si rolu arogantného Lisandra vyložene užíval) a Franco Nero ako neoblomný kráľ. Čo sa však nepodarilo vôbec bol umelý drak, ktorý pôsobil viac menej komicky. Čo sa podarilo asi najviac je výprava, kostýmy (červené brnenie Dezidérie top) a dej, ktorý odsýpa a nenudí.  Dostavila sa aj nostalgia z minulosti a treba uznať, že Taliani rozprávky točiť vedia. Takže s prižmúreným okom zaokrúhľujem na štyri hviezdy. (19.10.2021)

Jako malá jsem milovala "Princeznu Fantaghiro", takže tahle - možná ještě lepší - (ne)pohádka byla povinností. Přesto, že je to pouze televizní film, obdivuji jeho výpravu, kostými i údernou hudbu. A samozřejmě sympatické herce (především pak odvážnou Desiderii a jejího milého, jehož jméno už bohužel nevím). Ale nejvíc si mé srdce získal slaďoučký Sorizzo..:-) (04.05.2008)

Viděla jsem to kdysi a připadalo mi to napínavé a dobrodružné, motivem soupeření sester mi to bylo blízké. Ne tedy, že bych si se svou sestrou kdy šla po krku a jedna druhou bychom chtěly připravit o rodinné dědictví. Viděno po letech mi princezna pořád připadala sladce líbezná, její čarodějná sestra magická, charismatická a démonicky krásná, princ pohledný a sympatický, Roden nemytý a omaštěný, zlý král krásný (no bodejť), hadrový panáček trapný a zbytečný, panenky odporné, celý děj překombinovaný na to, že celou složitou konstrukci rozřeší panenky kousající provazy a právě ten panáček. Drak na konci zbytečně stupidní, těžkopádný a trapný, Navíc - zraníme-li draka, který je vlastně princezna (čarodějka) a po proměně do původní podoby je zraněná i ona, neměla by být zraněná i následně v podobě vlka? Královna jezera mi, stejně jako hudba, asociovaly pohádku jinou, a to Princeznu Fantaghiró. Jak by ne, když to má stejného režiséra. A ten dračí prsten, o který tam jde, je dost nevzhledný šperk, to zamrzí. (30.12.2016)