S čerty nejsou žerty

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

Nejpeklovatější Peklo filmového plátna. "A tatínek vám vyhlásí válku." Koho jmenovat? Preiss ("Ne ne ne, to nemuselo být"), Nárožný ("Já přijdu"), Kretschmerová ("A je to. Baba"), všichni ti padouši jsou tak krásně padoušský, že jim člověk chtě nechtě musí fandit. A Heřmánek coby kníže pekel ("Jsi drzý čert"), král tmy Lucifer XIV., to je pošušňání (komu došla ta hříčka s Ludvíkem XIV.?). "Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře. Když se kolem sebe podíváme, uvidíme, že spoustě lidí Peklo chybí." U nás zkrátka nejsou kladný pámbíčkáři ale čerti. BTW jako bylo mi asi sedm když jsem to viděl v kině a u první cesty Kocoura do pekla jsem se dost bál. (30.11.2005)

Scénář: Hynek Bočan, Irena Šlapáková, Jiří Just .. V naší zemi se natočila obrovská spousta pohádek a když bych měl určit tu nejlepší a nejzábavnější, vybral bych si tuhle. Hvězdné obsazení, princezny, čerti a samozřejmě pekelná váha. Vtipný scénář, výborná hudba a výsledek, který se musí líbit úplně každému! (28.03.2005)

Ať už bylo nebo nebylo, vymyšleno (to) bylo (Hynku Bočane) dobře. Souhlas aneb pohádka pro celou rodinu. Malé děti se při pohledu na démonického lucifera K. Heřmánka, s jeho hrůzu nahánějícím smíchem, schovávají pod stůl a dospěláci se náramně baví, při nejedné hlášce, které během těch téměř třiceti let, již definitivně zlidověly. Jako bonus snové herecké obsazení (mému osobnímu pomyslnému žebříčku vévodí trojlístek Heřmánek-Nárožný-Preiss) a navíc je to podáno i s potřebným přesahem. Řekněte sami, co víc už si může divák, od pohádky, přát? Že je škoda, že se to nepřeneslo i do současnosti! Co na to říct. Při vánoční procházce Čertovkou, jsem dal řeč s nejpovolanějším a bohužel nemůžu zvěstovat obrat k lepšímu. Váha je, po návštěve (z) Hradu, ztrhlá, na novou stále není (obě kapsy kabátu děravé a ČNB taky zrovna nepomáhá) a ta zbylá pekelná hrstka, byť sjíždějící nonstop přesčasy, na tu stále se zvětšující nabídku, při sebelepší vůli nestačí. Dost povzdechů, končím komentář, stejně bylo na adresu snímku vyřčeno již vše. Jdu se raději obětovat do hospody ,-) (26.12.2013)

Jistě, paktovat se s čerty je sice nemorální, ale když je to sebranka těch největších sympaťáků v čele s (doslova) démonickým Karlem Heřmánkem, není těžké na pravidla této pohádky přistoupit. Hynek Bočan režíruje s přehledem, výprava je působivá (peklo zvláště), skvělé triky účelné a celá nálada snímku se nese v příjemně odlehčeném duchu, kde česká herecká elita cedí božské hlášky, což filmu otevírá cestu k vrcholu česko/slovenské pohádkové tvorby. (26.11.2006)