A Dog's Life
Mondo Cane No. 1
Kamera:
Antonio ClimatiHrají:
Rossano BrazziObsahy(1)
Italský dokument Mondo cane byl natočen s úmyslem šokovat běžného západního diváka a jeho styl bývá často přirovnáván ke stylu exploitation filmů. Jeho tvůrci se vydávají zkoumat odlišné kulturní zvyklosti zapadlých společenství a divošských kmenů, a divákovi se tak nabízí nezapomenutelné seznámení například s psími, hadími nebo hmyzími restauracemi či unikátní pohled na náboženské hnutí cargo kult. (kiddo)
(více)Recenze (14)
Mondo cane je jeden z najznámejších tzv. mondo dokumentov, ktoré vo všeobecnosti nebývajú moc prívetivé a oddychové. Tento „shockument“ trojice režisérov oboznamuje diváka s rôznymi praktikami všemožných svetových kultúr, avšak nesústredí sa na tie najväčšie a najkontroverznejšie postrehy, ale hlavne na vykreslenie normálneho ale rozdielneho spôsobu vnímania života rôzne po svete. Ale nebolo by to mondo, keby sa sem tam neprihodili aj nejaké nechutnosti (a to hlavne na zvieratách). Dokument disponuje zaujímavými informáciami, vizuálnou stránkou a hudbou na ktorej sa podieľal aj sám taliansky klasik Riz Ortolani. Taký dobrý, nie príliš násilný mondo dokument na úvod, ktorým keď prejdete, zistíte či má zmysel sa zamerať na tento druh materiálu. Ja osobne som nemal to „šťastie“ začať niečím voľnejším ako je toto, ale do sveta monda a dokumentárneho exploitu ma vtiahla bez akýchkoľvek upozornení tvorba bratov Alfreda a Angela Castiglioni-ových. Mondo cane však samozrejme tiež stojí za pozornosť a fanda podobných druhov dokumentov by túto sériu mal poznať. ()
Mondo filmy mají něco do sebe a právě snímek "Mondo cane" je tím prvním, který se snažil ukázat svět "takový, jaký je". Ona to není pravda, protože je to moc zkreslené, silně subjektivní a je maximálně zaměřeno na to, aby tvůrci šokovali, ale stejně tomu nevezmete sílu, s kterou na vás dopadne. Některé scény jsou prostě hnusné a vy víte, že se to stalo nebo stát mohlo. ()
[2,5*] Senzáciechtivý cestopis (šokument), ktorý sa snaží za každú cenu šokovať západného (rozumej toho "civilizovaného") diváka. A tak to, čo sa na obrazovke odohráva, je zámerne odpudivé, stupídne, zobrazené sú samé odporné kreatúry, alebo banda totálnych idiotov (hlavnú cenu by som udelil zrejme Portugalcom na býčích zápasoch). Často sú dávané do kontrastu tematicky podobné rituály vykonávané niekde v divočine na jednej strane a v civilizácii na strane druhej, pričom niekedy je ťažko povedať, či sú sprostejší tí divosi, alebo tí civilizovaní (dokument sa často vysmieva zo západnej civilizácie). Ako hlavný problém filmu vidím to, že sa snaží tváriť ako autentický dokument, ale pritom ide len o pseudodokument, ktorý si často pomáha manipulatívnymi, umelo zinscenovanými scénami. Neviem čo bolo zámerom tvorcov, ale pokiaľ išlo o to totálne diváka znechutiť, tak sa im to u mňa 100-percentne podarilo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Tak pravda, čekal jsem něco lepšího, než jen umlácení prasat větvemi. Na hororový dokument (šok dokument) mi to přišlo slabé, co z toho že v Americe mají psí hřbitovy – že v Číně naopak žerou psy, hady a mravence, v Římě barví kuřata, africké polonahé holky pořádají „lov“ na mladíky, námořníky svádí kočičky v bikinách a namrdanci chodí z hospod… - chvílema jsem si připadal, že spíš sleduju National Geographic. Jediné co bylo opravdu – opravdu dobré, byla hudba.50% ()
Galerie (13)
Photo © Times Film
Zajímavosti (2)
- Ve filmu vystupuje mimojiné Yves Klein, jeden z nejvýznamějších výtvarných umělců 20. století. Krátce po promítání filmu na festivalu v Cannes 11. května 1962, jehož se účastnil, prodělal Klein infarkt a po dalších zdravotních komplikacích o měsíc později na jeho následky dne 6. června 1962 zemřel. (Iggy)
Mondo cane by se dalo přeložit jako "psí svět" nebo volněji "psí život". Je to první mondo film - vcelku zajímavý dokument o špatných či jinak ponurých stránkách odlehlejších oblastí tohoto světa. Nejsou spojeny žádným jednotícím prvkem (ani s psy to nemá nic moc společného), řeší se střídavě móda nahoře bez, důchodci křepčící hula-hula, psí útulky, ženy kojící prasata, domorodá jatka, psí hřbitovy, následně psí restaurace, kostnice (mnohem hezčí je mimochodem v Kutné Hoře, Švankjmajer o ní natočil zajímavý černohumorný dokument), berlínský noční život, barvení kuřat (nechtějte vědět k čemu), restaurace s bizarními jídly, žraloky, vrakoviště a všechno možné i nemožné. Hlavním, i když zdaleka ne jediným tématem je asi bizarrní, na jednu stranu krutý a na druhou stranu láskyplný vztah lidí ke zvířatům. Jedněm zvířatům cpeme až do žaludku šlauchy, aby měly játra vykrmená pro zazobané gourmety a pak jim usekneme hlavu, druhá zvířata si hýčkáme a uctivě je pohřbíváme na hřbitovech. Na druhou stranu, většina z vás se na to podívá a klidně přitom bude žvýkat kuřecí stehno - k tomu, aby se lidem požívání masa znechutilo, by bylo třeba film pojmout úplně jinak - a takový film by byl určitě užitečný, protože vztah lidí ke zvířatům je neuvěřitelně schizofrenní a dlouhodobě neudržitelný. (Píšu to jako vegetarián - jsem jím přesně z tohoto důvodu; neurážela by mne ani tak krutost ke zvířatům jako taková, jako spíš schizofrenie, s jakou k ní přistupujeme.) Hlavním prostředkem je pak srovnání - "primitivita" některých zemí v kontrastu s degenerovaností jiných. Odsuzujeme je proto, že jednou za rok zabijí pár prasat, proto, že si jejich ženy nezakrývají prsa a proto že před sňatkem překrmují dívky. My překrmujeme husy, zuřivě a zbytečně anorektičkujeme a vlastně děláme buď tu samou, nebo ještě horší šílenost. Schizofrenie našeho světa je ukázána sice neobratně, ale docela výstižně - naneštěstí právě ti maloměšťácky zakomplexovaní idioti, kteří by potřebovali ze své schizofrenie a vnucovací arogance vyléčit, se na Mondo cane patrně nikdy nepodívají, protože se bojí své vlastní zaostalosti, své vlastní arogance, svého vlastního egocentrismu, své vlastní neschopnosti pochopit cokoliv, co za to stojí, o své pohrdlivé vybíravosti, o svém intelektuálním fašismu - bojí se totiž, že by museli změnit svůj názor, že by si museli uvědomit své vlastní šílenství, museli by uznat, že nemají pravdu. Což je možná oprávněný, ale zároveň egoistický strach, který brání jakémukoli zlepšení. Nejvíc mne zaujaly sekvence o želvím zrození a smrti a o pašijovém průvodu, a pak samozřejmě scéna cargo cultu :-)) Občas nápadité, občas oslomůstkovité spojení víceméně zajímavých záběrů poněkud kazí stupidní a nudný komentář i špatná kamera a kvalita obrazu (v sekvenci o hmyzí restauraci není skoro nic vidět, i když detailní záběry by nepochybně byly velice zajímavé) - někdy obraz působí silně vykonstruovaně (přestože zde se jejich autenticitě dá pořád ještě z naprosté většiny). Výhodou je taky výborná hudba od Rize Ortolaniho (k rituálu zabíjení prasat byla vysloveně úžasná skladba, právě tak k želví a k berlínské pasáži), která byla ostatně nominována na Oscara. () (méně) (více)