Strakonický dudák

Tenhle film mě už mockrát dojal. Nyní jsem vůči němu v postoji chladném, ale má své kouzlo, a já doufám, že mě zase ještě okouzlí! Líbí se mi, že nám přibližuje dobu, kdy kouzla a čáry zásadním způsobem zasahovaly do života člověka. Taky se m,i líbí, že lesy byly plné víl a některé to s muži myslely i dobře. (11.09.2010)

Tylova historka je dnes skoro nehratelná, přestože je to nejživotnější Tylovo dílo vůbec. Film v mnoha ohledech ukazuje, proč. Motiv zdatného Čecha, kterého dokáže zlobit jen Čech kosmopolita Vocílka se hodil tehdejší propagandě do krámu ("odrodilec horší Turka"). Jako malého mně ale spolehlivě děsila scéna na popravišti s duchy prolétávajícími kolem. (29.11.2007)

Neveřil jsem, že Tylova hra se dá takhle neskutečně pokazit. Zatímco kniha byla velmi slušná, tak tento film je příšerná nuda, která se vlastně své předlohy téměř nedrží. Odchylek je zde více než by bylo zdrávo. Nějak mi to celé nesedělo. Zejména hudba byla příšerná a nějak mi prostě nekorespondovala s dobou. Tento film je prostě strašný. Je strašný natolik, že mě v jedné fázi dokonce dokázal uspat. Dovolím si ho tedy ocenit odpadem, který nezvrátí ani příjemná menší role Rudolfa Hrušínského. (09.05.2012)

Moc krásně natočený příběh. Dávám plný počet bodů. Film mě bavil, měl sympatický děj, úžasní herci a líbila se mi ta mluva, kterou se mluvilo, ta spisovnost češtiny. Líbilo se mi to možná i proto, že tato pohádka měla nádech jakési lidské čistoty ducha, že na chleba se muselo kdysi opravdu tvrdě pracovat, lidé si víc vážili sami sebe navzájem, měli se ve vzájemné úctě a více si pomáhali. (15.12.2012)

Ve třicátých letech se filmovaly pro mimopražské publikum operety, léta padesátá kladla jiné cíle, a tak došlo na adaptace klasických románů a dramat, jejichž chudáci-autoři byli označeni za předchůdce socialistického realismu. Film Strakonický dudák je opravdu především přenesením divadelní hry do filmového obrazu. Iluzi filmového příběhu se snaží navodit víceméně neúspěšně idylickým českým venkovem a přehnanou barevností s rádobyefekty. Karel Steklý chtěl být úspěšný a aplikoval různé režijní postupy svých kolegů, celkově se mu však nepodařilo vnést do příběhu takovou poetiku, jakou si představoval. Vytvořel tak pouze přepis pro mimopražské publikum a dnes hlavně pro školní mládež. Upřímně řečeno proč číst Tyla, když ho máme pietně zpracovaného slovo od slova? Švanda-Mixa nic moc, takže zaujmou spíše ostatní herci (Hrušínský, Fabianová, Pešek), ovšem nikdo tak výrazně, abyste si jeho výkon vryli do paměti. Přesto poctivě odvedená práce, která nenudí. Ovšem taková televizní adaptace Jiráskovy Lucerny od Františka Filipa ukazuje, kam až by mohly adaptace literárních děl dojít. Škoda. (18.02.2004)