Strakonický dudák

Kdo zná originál divadelní hru, musí uznat, že film je vyprávěn téměř doslovně, bez odchýlení v ději a s častou doslovnou citací. Jenže jako film to moc nefunguje. Vypadá to, že tvůrci si zcela neujasnili koncepci, a proto nevím, zda sleduji filmovou interpretaci hry jakožto národní báchorky nebo sociálněrealistický obraz českého venkova s výrazným folkloristickým podtextem. Kouzlo českého venkova poloviny 19. století se ztratilo s rozoráním mezí, takže exteriéry s lány v pozadí dojem trochu kazí, zvlášť, když je všude přítomná režisérova snaha o zachycení poetiky venkova. Jestli je lepší film nebo hra, to si musí rozhodnout každý sám; rozhodně ale není špatný nápad kouknout spíš na film - zvládnete to doma, za kratší dobu a klidně v pyžamu s pivem na břichu. Josef Mixa (Švanda) je herecky zastíněn jak Peškem (Kalafuna), tak i Hrušínským (Vocilka). Ho(r)dy divých žen až tak divé nejsou, zkrátka jediný důvod, proč se na to podívat, je spíš kulturní a historicko-literární hodnota předlohy. (24.08.2012)

Tylův text není sice v této filmové adaptaci upraven zcela nejvhodněji, stejně tak Švandova hloupost je zde vyzdvižena až nad míru (proměněna přímo v tupost; tudíž se jeho závěrečné prozření nezdá být příliš věrohodným), nicméně skvělá Vlasta Fabianová a výteční Ladislav Pešek a Rudolf Hrušinský (a další mistři v menších rolích – např. Jaroslav Vojta a Josef Bek) společně s působivou stylizací scén (především v té fantaskní rovině příběhu) řečené nedostatky vynahrazují. (10.01.2010)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)

Hudbou protkané fantasy drama Karla Steklého (13. revír, Dobrý voják Švejk, Poslušně hlásím) s hvězdnou hereckou sestavou (tradičně skvělý je např. Rudolf Hrušínský), kde si trochu paradoxně střihl hlavní roli méně známý Josef Mixa. Závěr s duchy u šibenice, je dodnes poměrně působivý a věřím, že v době vzniku musel diváky v kině možná i vyděsit. Nejen na padesátá léta netradičně natočený a velmi kvalitní český film. (07.10.2023)

Já tenhle příběh, nebo chcete-li pohádku nikdy rád neměl. Vždy jsem měl pocit, že jsou to dva příběhy a pár motivů, mimochodem zčásti ukradených z jiných zdrojů, v jednom. Tato verze mi připadá o trošku horší nežli její předchůdce. Na můj vkus je tu dost hlucho. Zase musím uznat, že má oblíbená scéna se strašidly je zde lepší. Přesto jeto film dobře zpracovaný a svým způsobem snad i zábavný. Myslím, že obě verze mají co říci, a jsou si hodně podobné. Ovšem tato barevná je více pohádkovější. (26.02.2020)