Konec stalinismu v Čechách

Surrealistická jednohubka, která v roce devadesát sice mohla mít opravdu něco do sebe, ale s průběhem let ztratila své možné kouzlo i vypovídající hodnotu. Z dnešního pohledu to je již jen opravdu nicneříkající blbůstka, což je samozřejmě velká škoda, neboť doba komunistického marasmu minimalistickým satirickým pohledem je oblast, kde je díky absenci jakékoli kvalitnější tvorby takový potenciál, že se do něčeho snad budu muset pustit sám, protože to už jinak není možné. Samozřejmě teď záměrně „trochu“ přeháním. Co se dělat, budeme si muset i nadále vystačit „jen“ s hořkosladkými celovečeráky aka Pelíšky. (12.10.2018)

3 roky ... "Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta. Dnes ráno jsem mu podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února t. r., a současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, tak jak byly podány, přijal. Soudruzi a soudružky, dekrety jak propouštěcí, tak i jmenovací jsou panem prezidentem podepsány a za chvíli budou mnou kontrasignovány. [...] Je potřeba, soudruzi a soudružky, nyní, když vůle našeho lidu byla tak slavně prosazena, znovu se semknout v mohutné pracovní úsilí, abychom překonali veškeré obtíže, které před námi stojí, a abychom vybudovali z naší republiky, oproštěné od reakcionářů, šťastný domov všeho pracujícího lidu." ... 40 let ..."No a co bych chtěl ještě zdůraznit. Samozřejmě o tu úroveň té politiky, toho politického myšlení musí mít zájem ta naše strana a musí mít zájem také celé to hospodářské vedení, je to hospodářské vedení socialistického státu a musí je pomoct řešit, to hospodářské vedení i příslušné státní orgány. Já bych řekl takový příklad: třeba jsou umělci, podepíšou nějaký panflet, je to špatný panflet. Asi je třeba s nimi mluvit, kdo má s nima mluvit, no asi má s nima mluvit, jestli je to bezpartijní, především jeho odborová organizace, kde on je a ředitel nebo režisér toho divadla odkud ten člověk je. Jak bude mluvit s nim někdo z ministerstva, tak už to považuje za nátlak a z ústředního výboru už to považuje za vyhrožování. Tedy ti, kdo stojí v čele těch orgánů aparátů, si musí být vědomi, že oni spoluzodpovídají za tu politickou situaci a že strana není ten orgán, kterej má ten bič prostě a snaží se použít nebo sahá k té represi. Ne, strana je ten orgán, který chce demokraticky ty věci řešit, ale samozřejmě poviností těch, kteří za věci odpovídají je, aby vedli ty kteří přestupují socialistickou zákonost a morálku k pořádku, aby je vedli k pořádku." ... 1 rok. (14.10.2007)

Vynikající metafora komunismu, která je podstatná přesně tím, co nezobrazuje explicitně - nejsou to ani symboly vůdců. ani zmagořelé masy lidu, ale právě ty tajemné ruce chirurga-demiurga, které jsou skutečnou temnotou Švankmajerova snímku. Kdo je to? Snad Velký druhý v lacanovském pojetí, ono temné nesymbolizované místo Skutečnosti, které nás žene do náruče všemožných totalit a jejich ikonických tváří. Velký druhý nemá tvář ani tělo, přesto hněte naši existenci... Možná se tak v důsledku nejedná ani tak o poznamenání transformace fantomem totalitarismu, ale o poznamenání jakékoli lidské snahy o pokrok směrem k pravdě tímto "neexistujícím" fantomem. (28.10.2010)

Tak konečně první Švankmajer, který mě neminul. Přesně takový surrealismus, který velice osobitě reaguje na zásadní moment naší historie, mi totiž, narozdíl od tancujícího masa, předá i nějakou myšlenku a námět k zamýšlení. Znepokojující pointa jednoznačně velkým plusem z hlediska filmu, z hlediska vývoje naší země ale spíš velkým varováním. (02.03.2010)

Potom, co jsem se podíval podruhé (sledoval jsem po sobě), se musím přiklonit k čtyřem hvězdám. Jsou tu sice vtipy geniální - například symbolická lebka rozežírající plakáty, pitva Stalinovy busty nebo (a to mě na rok vzniku celkem překvapilo) satira na naši společnost, která ráda tehdy nosila vlastenecké motivy. Jenomže na druhou stranu plastelínoví pionýři jsou trošku mimo, stejně tak přehnaný je graf plánu a trochu jsem nepochopil zařazení písně "Kávu si osladím". Přesto však Švankmajer dokázal, že má cit pro hororové scény (myslím tu operaci, ale to berte trochu s nadsázkou :-)) a opravdu břitkou politickou satiru, díky které jsem si ještě více uvědomil, jak velké břečky jsou dnešní pořady typu Politická střelnice. (21.07.2009)