Brouk v hlavě

Ještě o něco lepší než záznam téže komedie z Vinohradského divadla z r. 1970 (s Brodským a Jiráskovou). Zdeněk Zelenka příběh rozložil a zase sestavil - ale jinak. A to udělal velice dobře, takhle je to mnohem zábavnější a je dobře, že například využil nápad, že se Champsboisy a Bouton setkají, což by v divadle samozřejmě nebylo možné. (27.04.2003)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Tuhle verzi jsem viděl jako první a už pro mě zůstane nejlepším ztvárněním. Některé věci byly pozměněny, postavy vypuštěny, ale to všechno bylo jen k dobrému. I přes hodně groteskních honiček a potyček se televizní zpracování nejlépe ze všech vypořádalo s přílišnou ukřičeností ostatních adaptací. Moje nejoblíbenější hláška: "Ty ses úplně vychlastal z podoby!" (19.10.2011)

Jiskřivá fraška o manželské nevěře a záletnictví, odehrávající se v hotýlku "U něžné kočičky". Ani já neznám všechna předchozí zpracování, ale tohle mělo tempo a spád! Dlouho jsem se tak nezasmál, zvláště scénky s Dejdarem jsou k potrhání. Jako celek to není dokonalé, jsou tu slabší místa, ale některé pasáže jsou opravdu špičkové! Příjemně secesně malebné (zvláště dámy v kloboucích) a konverzačně velmi zábavné. A pěkné je také - což asi dnes málokdo ocení - že "Zlata Adamovská" (skvělá v roli zralé ženy, atraktivní manželky), je svému manželovi věrná a za celou dobu si ten klobouk z hlavy nesundá. Tučné čtyři hvězdičky! Tomu, kdo má rád tento žánr, lze doporučit též "Slaměný klobouk". (11.02.2011)

Dvě hvězdy, ale jen za Viktora Preisse. Takto zmršenou inscenaci jsem už dlouho neviděl. Pokud má režisér pocit, že to musí udělat jinak, dobrá. Pokud přehází scény, dejme tomu, dobrá. Ale pokud to celé udělá tak, že ignoruje největší hlášky a humorné situace zcela nepochopí, je to na pováženou. Herecké výkony ostatních protagonistů jsou na úrovni okresní přehlídky amatérských divadel, snad krom pana Němce, ale ta figura je ve scénáři defacto jen výplňová, byť v podání brňáků i z toho dostali maximum. (05.12.2018)