Divoká planeta

Děkuji Cs filmu že to tam pouštěj. A co na to ČT? Nic ,-jen sedí a čumí na tu pěknou růžovoučkou nekonfliktní hromádku ničeho kterou nás denně krmí. (-no kdyby náhodou někdy šla Divoká planeta i v tej naší ,,veřejnoprávní" ,tak tipuju že někdy kolem půlnoci na ČT2,jinak by se na to snad proboha mohl někdo i koukat!!) (31.03.2010)

Úplně vidím, jak měli Topor s Lalouxem na začátku v hlavách hromadu krásně šílených surrealistických výjevů a jak se je urputně snažili poslepovat jakýms takýms dějem, ve finálním tvaru ze všeho nejvíc připomínajícím lehce zmatené, lehce infantilní, tu prorežimní, tu opatrně protirežimní vědeckofantastické (používá tohle slovo vůbec ještě někdo?) slátaniny ze všech koutů socialistického bloku, které jsem jako kluk hltal z dvojbarevných sešitů edice Karavana, když už mě v trafice na rohu přestal zajímat stojan s pohádkami. A scénář není na Divoké planetě to jediné neohrabané – jinak než se shovívavým úsměvem se nedají poslouchat ani křečovité dialogy, které v české verzi (francouzskou bohužel DVD z Levných knih nenabízí) i dobří herci odříkávají mechanicky jako našprtanou básničku, ani třeba vpád „erotického“ funění tenorsaxofonu do jinak čistě space-rockového soundtracku, když dojde na „noc zachování rodu“. A přesto jsou ode mě ty **** pocitově úplně čisté, za čímž je jednak určitě kusanec nostalgie po výše zmíněných rodokapsových sešitech, ale taky neoddiskutovatelné kouzlo výtvarné stránky a „efekt Ikarie XB1“ – jinakost, kterou v sobě mají tyhle staré fláky z dob, kdy sci-fi žánr ještě neměl vyšlapané cestičky a při osahávání možností, co dokáže vyjádřit a jak, popouštěl uzdu fantazii v jistém smyslu mnohem svobodněji než dnes. (05.03.2017)

Divoká planeta je fantasmagorická podívaná ve francouzsko-československé produkci, takže tu mají otisk naše zlaté české ručičky. Jedná se o trošku zapadlý šperk, který se zřejmě ve své době nemohl zde dočkat ohlasu, zato v Cannes získal cenu. Vypravuje alegorický příběh z dalekého kosmu o rase Draagů, kteří si lidi chovají jako domácí zvířátka. Disponují mnohem vyspělejší technologií a při porovnání ve fyzické velikosti jsou to obři, co nás dokáží cvrnkat prsty jakoby se nechumelilo. Animace a vůbec veškeré nápady jsou velmi bizarního charakteru stimulující naši fantazii. Hudba je pochopitelně na svá léta v jakémsi "funky" nádechu, který dle mě ne tolik k příběhu sedí, ale dá se to zkousnout. Po celou dobu jsem měl k filmu jen jednu zvláštní výhradu, které jsem se nemohl zbavit. Možná je to dáno rokem, ale působí scénářem, narací a celkovým plynutím tak nějak nedotaženě, nekonzistentně. Nebyl jsem si celou dobu jistý jestli sleduji film s regulérním příběhem nebo dokumentární cyklus ala Byl jednou jeden... člověk. Přišlo mi, že se to tak nějak mezi sebou střídalo, což mohl být i záměr, ale tahle věc mi trochu vadila. Za smrknutí Divoká planeta určitě stojí a potěší hlavně ty, které otravuje současná hollywoodská animovaná produkce. Ovšem pozor, neřekl bych, že se jedná úplně o animák pro nejmenší! (08.11.2015)

V puberte som popri hororoch veľmi rád čítal aj takzvané Hard Sci-fi a fantasy. Keď už nič iné, tak aspoň sci-fi, aj také to náročné, komunisti vydávali, a u nás vychádzali (Dôkazom je knižnica môjho otca). Zbožňoval som autorov ako Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Harry Harrison, Stanislaw Lem, John Wyndham, Stephen Leacock, Michael John Moorcock, Thomas Michael Disch, Eric Knight, Terry Pratchett, Robert Silverberg, na všetkých si nepamätám bolo to už dávno čo som si od nich niečo prečítal. Konkrétne na hard sci-fi sa mi páčila tá neúnosná ťarcha nekonečnosti času a priestoru kde nikdy nešlo o to, zachrániť zem pred mimozemšťanmi či heroickú plavbu vesmírom zakončiť cestou domov. Skôr išlo o ten triezvy a realistický pohľad, ktorý miestami zvieral hrdlo, poukazuje na možnú realitu v tom konkrétnom momente a za daného stavu, ktorý nikdy nebol ružový. Neviem, ťažko to dokážem opísať slovami. Hard sci-fi v kinematografii mám takisto veľmi rád ale nikdy som popri pozeraní nedosiahol ten ťaživý pocit, ktorý tiež nedokážem opísať. Ten mi vyvolal až tento Francúzko-Československý animák (Ale je to viacmenej Francúzky, dočítal som sa, že s tým komunisti mali problém, keďže je to dosť silná satyra na nekorektnosť spoločnosti). Na planéte Ygam žijú inteligentné bytosti menom Dragovia. Spolu s nimi tu žijú aj ľudia (ako sa sem dostali je záhadou) sú oproti ľuďom asi 20krát väčší. Jeden týždeň draaga je pre človeka jeden rok. A tak sú považovaný za parazitov keďže sa rýchlo množia a ničia prírodu. Draagovia ich kynožia ale niektorých pestujú ako domáce zvieratká. Ako domáce zvieratko sa k jednému mladému draagovi dostáva aj hlavný hrdina. Je síce živený dobre ale má to dosť ťažké, keďže mladý draag u ktorého prežíva nemá v srdci ani v rukách veľa citu a deti radi používajú svojich domácich maznáčikov na vzájomné súboje alebo ich iba tak pre radosť mučia. Draagovia študujú doma prostredníctvom istého prístroja keďže sú spirituálne veľmi vyspelí a dokážu zo svojho tela prostredníctvom meditácii uvoľniť dušu. Hlavný hrdina sa takto vzdeláva cez prístroj rovnako z draagom a keď dospeje ujde do lesa aj s prístrojom a naučí ostatných ľudí múdrostiam a tajom draagov. Ide o staršiu animáciu ale má v sebe neskutočne pestrofarebné prostredie. Je plná originálnych vyobrazení tvorov, prírody a vo všeobecnosti všetkého iného ako je náš svet, a tak to v sci-fi má byť. Ako vizuálna tak aj zvuková časť filmu pôsobí neskutočne psychedelicky. Akoby to tvorcovia tvorili pod vplyvom drog. Všetko tu je na rok 1973 úplne dokonalé až na ten rýchlo spackaný záver. Do posledných 5 minút strčili na rýchlo koniec, ďalších 20 minút by tomu iba prospelo ale inak je do pre mňa dokonalosť. Na záver už iba dodám, že je to jeden z najlepších a najoriginálnejších animovaných filmov aké som zatiaľ videl. Práve preto ma hnevá to, že sa chystá remake, niééééé. (02.04.2016)

Po hodně dlouhé době jsem se na ni podíval a...opět nezklamala. Stejně, jako tehdy, výborný film po všech stránkách. Vím, že mnozí vytýkali ne úplně nejlepší výtvarnou stránku, ale mně se právě líbí. Místy až surrealistická fantazie jakoby bez hranic. K tomu vynikající psychadelická hudba a příběh o věčném boji dobra a zla - prostě paráda. Jistě, příběhů o tom, jak se člověk snaží dostat z otroctví, je mnoho. Ale nidky jich nebude dost, dokud otroctví bude existovat. Fascinující výlet do jiných světů, ukázka skvělé české ( československé) animátorské školy! ( a francouzské...) (19.08.2010)