Nuda v Brně

Byl to předposlední film na prvním filmovém maratonu, tudíž jsem byl už pěkně unavenej. PO těch dnech prosezených v kině. Viděl jsem jen bílou a černou a myslel si, že už jsem zbarvoslepnul. Určitě bych si příběh víc vychutnal, kdybych byl trošku více čilejší. Grafik plakátu v podání Martina Kaisera, dobrá práce. (( :: (16.11.2005)

Tak ze všech souloží, které dnes v Brně proběhly, jedna stála opravdu za to. Freud naruby: úkladná vražda ultrastarostlivé matky je jen prvním z drastických kroků, jež musí prosté cudné děvče učinit pro osvobození se k lásce. Není totiž ještě vyhráno: bude také nutno pomocí baseballové pálky vysvětlit vyvolenému (který mi silně připomíná mého nejmilejšího kamaráda), co a jak; což je těžké, když sama neví, co a jak; Olinka však projeví mimořádnou sílu vůle (pomineme-li, že k trpělivosti má vlohy) a všechno je nakonec trochu jinak, než jak radí „zkušený“ brácha (chlapci), resp. kolektiv kamarádek (děvčeti). Láska vítězí a neporazí ji ani dobré rady ani oživlá zombie ve špajzu. Příběh na kontrastním pozadí mozaikovité typologie znalců nudy v Brně, již tématizuje Liškovo „ta soulož, která by tak ráda byla proběhnuta“ a uzavírá fatálně topolující Donutil: „posraná celá zeměkoule aj s posraným celým vesmírééééééém“. Takhle nějak bych si představoval komedii o současných Češích, pane Hřebejk. Na současnosti jí kupodivu nic neubírá ani částečná leč zřetelná sympatická retro stylizace, čímž nemyslím jen černobílý obraz. Jen toho slibovaného Brna tam moc nebylo. Váhám mezi čtyřmi a pěti, na just nízkému průměru dávám pět. Na periferii díla Pecha v roli Pechy, Goldflam v roli Goldflama. Gramotné titulky, výstižný plakát. (05.09.2011)

Tohle byl hodně JINÝ film, stejně jako snad všechno, co (nebo kdo) se v něm objevuje....a tentokrát jsem se s tím moc nesrovnal...po pravdě řečeno, zasmál jsem se jen "zkurveným rozjezdům" a to ještě jen proto, že s podobnými týpky jako byl Miroslav Donutil (mimochodem hodně kvalitní výkon) mám z oněch rozjezdů, jako asi každý kdo tenhle fenomenální institut aspoň jednou využil, bohaté zkušenosti... Možná to na mě bylo až moc "inteligentní"...subjektivní plus za "Ríšu se sametovým hlasem". (13.03.2005)

Film s pár nesmrtelnými hláškami má jakousi neopakovatelnou moravskou atmosféru. V pár příbězích vykresluje takřka běžné životy pár občanů Brna, a zobrazuje jejich chování v komických či tragických situacích. Potěšilo mě v jednom filmu potkat kapacity, díky kterým se nestydím přihlásit k našemu národu - např: Jan Budař, Miroslav Donutil, Pavel Liška.... " Promiň Jardo, jsem pitomec..." (25.01.2014)

Divadelný režisér Vladimír Morávek natočil v roku 2003 svoj debutový film "Nuda v Brne". Vzbudil ním rozruch, mnoho ľudí ho náramne vychvaľovalo. Vraj je to niečo nevšedné, výborné, originálne. Tak som sa teda nechal týmito rečami ovplyvniť a zašiel som si ho pozrieť do kina. Odchádzal som veľmi sklamaný. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nenašiel som tam tie mnohými ospevované pozitíva. Bola to nuda, no nie v Brne, ale v kine. Teraz po rokoch som sa znova odhodlal si tento titul pozrieť. Dal som mu druhú šancu. Pustil som si ho doma na DVD. Aký vo mne zanechal tento krát dojem? Nuž, presne taký istý ako pred rokmi. Nič moc, nuda. A navyše som sa utvrdil v tom, že herec Jan Budař mi je fakt veľmi silne nesympatický. ** (11.05.2021)