O statečném kováři

Přinejmenším body navíc za to, že se tato pohádka po vzoru klasických pohádek nebojí i postrašit. Rozhodně by neškodilo přivést toho neohroženého Mikeše trochu víc na pokraj sil, aby to nevypadalo, že má vše tak na háku. V kontextu s koncem, který nemá potřebu nějak ždímat emoce, se ale jedná o film, který se dá pouštět (s určitými přestávkami) opakovaně. (02.01.2019)

Tuto pohádku mám velmi rád. Leckdo si na ni ani nevzpomene a sleduje pouze ,,nové,, pohádky, či osvědčené klasicky, ale já se vždy právě těším na ,,O statečném kováři,,. Vždy tu je taková poutavá atmosféra (dalo by se říci až temná/pochmurná a chvílemi i úsměvná) a opět zvítězí dobro nad zlem a zároveň se ukáže i slabost lidských bytostí a jejich spravedlnost a že ne každému lze věřit. 4z5 (24.12.2011)

Skvělá pohádka s tajemnou atmosférou. Jediné co mi zde moc neštymuje, je obsazení Pavla Kříže do role Mikeše. Zahrál ho dobře, ale typově se na něho vůbec nehodil. Jinak bezchybný Václav Knot, Ján Króner a Vlado Müler. Petr Čepek byl démon, o tom není žádná řeč. V roli čaroděje jedinečný. Pohádku dělá též velmi příjemnou krásná hudba Petra Ulrycha. (10.05.2007)

Další z vánoční porce pohádek ;o) Pohádka vcelku ucházející, záporáci záporní a klaďasové kladní, v podstatě nekomplikovaná a proto pro děti dobře pochopitelná, ovšem závěr s princeznou v chalupě a králem, který už všechny zákony vydal, to je, s prominutím, totální hovadnost a zcela zbytečná úlitba komunistické moci... (03.01.2007)

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)