Balada pro banditu

Sláva Balady pro banditu je o hodně větší, než jeho reálná umělecká hodnota. Asi je to dané dobou, kdy vznikl, kolem r. 78 se tu moc kvalitní filmy nedělaly. Jinak kombinace divadelního a filmového přístupu mi nepřišla příliš šťastná a hudební složka má dost kolísavou kvalitu. Bittová velmi dobrá, Donutil není špatný, přehrává o něco míň než teď (a potěšilo mě, že výjimečně ve fimu nevyprávěl žádné veselé historky). :-))) (17.07.2007)

Nutno říci, že na tento film jsem se nedíval dobrovolně a možná i proto, ale především proto, že tento film totálně není můj šálek čaje, jsem celou projekci protrpěl. Nechci nějak snižovat kvality tohoto filmového představení, které jsou především zosobněny hereckým obsazením, ale tento filmový muzikál, na motivy knihy Nikola Šuhaj loupežník, s trampským podtextem z období normalizace mi přijde, když už nic, poněkud trapný. (22.05.2008)

Film, který Nikolu Šuhaje světově proslavil zejména na Litoměřicku. Natěšená z Donutilových historek jsem konečně viděla Baladu pro banditu a byla jsem zklamaná. Natáčení skutečně asi byl jeden velký mejdan, z výsledku jsem ale nijak odvázaná nebyla. Jako hlavní pozitiva vidím písničky, Ivu Bittovou a fakt, že Miro a Bolívka jsou tu ještě vcelku štramáci. Trnky brnky Zelenáčů nejsou žádná filharmonie a z legendárního výstupu skoroslavíka Rudyho Kovandy nezbylo prakticky nic. (05.01.2015)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

Trampská kolektívno-táborákovo-guľášová kultúra a k tomu hudba ala Zelenáči ma nikdy neoslovovali. Muzikál divadla Husa na provázku prevedený do filmu ale stavia práve na tomto. Zrúcanina starého hradu, na ktorom sa koná divadelný potlach, country skupina hrá pesničky k tragickému príbehu lásky, samotní herci majú (mimo spevu) len krátke výstupy medzi spústou pesničiek. Našťastie nejde len o priamočiaro jednoduchý film. Premiešanie divadla v exteriéroch so zasnenými filmovými scénami, vyfarbené zábery krajiny zaliatej svetlom zapadajúceho slnka, zapojenie divákov do deja a spoľahlivé herecké výkony patria k pozitívam, zaraďujúci film k priemerným muzikálovým filmovým adaptáciám. (17.03.2005)