O princeznej Jasnenke a lietajúcom ševcovi
Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Karel SteigerwaldKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Petr MandelHrají:
Jan Potměšil, Michaela Kuklová, Helena Růžičková, Stanislav Tříska, Vladimír Huber, Jaroslav Čejka, Lubor Tokoš, Zdeněk Podhůrský, Oto Ševčík (více)Obsahy(1)
Jednoho rána nevyjde slunce, jenže králi se nechce vstávat a zabývat se problémem odloženého svítání. Vzápětí se na hrad dostaví Sluneční paní se stížností na čarodějnici z Černých lesů, která zabila a upekla jejího zlatého kohouta. Král sice váhá, ale rozhodne ve prospěch Sluneční paní. Kohout obživne, slunce vyjde, ale rozzlobená čarodějnice předpoví králi, že se Jasněnka provdá za usmoleného ševce. Princezně to pranic nevadí, ale králi ano, a tak nechá dceru zavřít do věže, aby kletbě zabránil. Mezitím čarodějnice potká v lese dva chasníky, kteří se přou, kdo z nich je ve svém oboru lepší. Dá jim materiál a lhůtu tří dnů, během níž má každý vyrobit to nejlepší, co dokáže. Kovářský tovaryš Ondra vyrobí železnou slepici, která běhá a snáší železná vejce, švec Jíra vyrobí z jemné kůže křídla a odletí. Když se dozví o princezně ve věži, vyletí na ochoz, aby se na ni podíval. Oba se do sebe zamilují, a když je přistihne král, podaří se jim v poslední chvíli uletět na Jírových křídlech. Žijí spokojeně v malé světničce, kde Jíra dělá boty a Jasněnka je prodává na trhu. Dcera čarodějnice Černava však začne Jasněnce její štěstí závidět, a tak ji unese a uvězní na svém hradu. Jírovi po princezně zůstane jen červený střevíček, který mu ukazuje cestu. Napije se však kouzelného lektvaru zapomnění. Podle kletby si vzpomene pouze tehdy, pokud najde něco, co nikdy neztratil. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (454)
Do půlky jsem nevěděl, zda jsem na drogách já, nebo tato pohádka. Od půlky se na to i dalo dívat. Ale stejně. Tohle někdo považuje za vrchol Troškovy tvorby? Vždyť to bylo strašné! Hrozně hloupé a působilo to neuceleným dojmem, jako by se nevědělo, o čem má pohádka přesně být. Logika taky žádná. Jako pardon, ale takhle si kvalitní pohádku, navíc z let devadesátých, rozhodně nepředstavuju. 50% ()
Opravdu krutá pohádka! V dobovém tisku se Z.Troška svěřil, že točí pohádku, která chce ukázat skutečné zlo. A to se mu podařilo. Ponižování Jasněnky čarodějnicemi v horrorových kulisách je hotová tortura a sežehnutí čarodějnického sídla i s jeho vládkyněmi působí velmi uvěřitelně. Zdánlivě marný boj krvácejícího J.Potměšila se zloduchem je jakousi třešinkou na dortu hrůzy. Přitom Troška ani tak nestraší, jako třeba J.Herz, ale spíše děsí...Kdysi dávno mě uchvátily palác Sluneční paní a letecké scény, dnes se spíše jen dívám a na ony první zážitky z filmu vzpomínám. ()
Tahle pohádka mě vždycky neskutečně děsila. Růžičková a Blanarovičová jsou tu tak příšerné, že jsem jako malý capart prostě zavíral oči, protože jsem to nemohl vidět. Teď už se na to můžu dívat a pohádka mě pořád hodně baví. Zdeněk Troška měl dar pro hezké příběhy, ale postupně se z toho stala spíše rutina. ()
Co chybí ve scénáři to doženeme pitvořením...Scéna kdy čarodějnice - Růžičková a Blanarovičová stojí ve věži hradu Frýdštejn, nešlo natočil s Helenou protože do 15 metrové věže nevyšla. Nakonec ji zaskočil kameraman filmu Brabec který si oblékl její kostým. ()
Tahle pohádka se mi nikdy nelíbila a viděl jsem jí v celku asi jen jednou jako malej kluk. S postupem času se mi k ní názory poměrně vyostřili a nemůžu ji vystát. Jak už to tak u Trošky bývá, tak ten kdo je hodný je naivní nesympatický pitomec a ten zlý ho celou dobu bez výčitek zneužívá. Jedna hvězda za mé mladší já které to bylo schopné dokoukat. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (42)
- Když Jíra (Jan Potměšil) letí za Jasněnkou (Michaela Kuklová), vidíme hrad Bouzov z úplně opačného úhlu, než když předtím ševcovský mistr ukazoval Jírovi z okna chalupy, ve kterém okně král drží Jasněnku. (jlumos)
- Yvetta Blanarovičová (Černava, dcéra čarodejnice) dosiahla svoje silno odstávajúce uši tak, že si za ne prilepila žuvačku. (Raccoon.city)
- Ke komparzní roli trubače na ochozu se Michal Reitler dostal jako student elektrotechnické průmyslovky. „Nalepili mi paruku a já byl najednou ve světě, kde jsem nepotřeboval Ohmův zákon, řez kuželem ani vědět, jak se ve spektru skládají barvy.“ (fallrock)
Reklama