Kouř

Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film. (27.09.2016)

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% (09.05.2010)

Dým jen dým, pálí mě do očí, tvý město náhle zmizí, až prach se zatočí. Dým jen dým, poslední hvězdu zhas… A z kouře, produktu nedokonalého spalování, vystupuje rytíř smutné postavy, aby se ujal velkého úkolu. Tak řekni, jaký je tvůj úkol, hrozně nás zajímá, jak se to jmenuje… A já vám to nepovím, protože jste zvědaví! … Doba vymknutá z kloubů, kde je všechno zahaleno temným kouřem, uvnitř i vně, potřebuje řádně zkouřené vidění, aby člověk přežil a kouřem nesmrděl. Určitě cítíš, že se tady nedá dýchat. Jde o to vymyslet něco, co by celou záležitost komplexně vyřešilo. Rozumíme si? Jde nejen o to, jde o to všechno a kdyby něco, berem kramle . Někdo bere kramle, někdo se stane kurvou, někdo se vzbouří. Nelogicky, absurdně, groteskně, přesně tak, jaká byla celá ta doba, v níž kantýny jsou nejefektivnější místa našeho hospodářství, protože tu spousta lidí tráví většinu pracovní doby. (03.07.2017)

Vzhledem k četnosti výskytu na obrazovkách televize tak trochu pozapomenutá normalizační satira, která na to jde chytře skrz cestu ujeté grotesky, ve které jsou všechny šrouby dotaženy na maximum s takovou razancí, až z toho mrazí. Možná až moc. Plné hodnocení po dalším zhlédnutí, čemuž se vzhledem k porci smrtících hlášek až tolik bránit nebudu. (18.02.2010)

Absurdní dílo, vykreslující absurdní momenty života za železnou oponou. Tedy absurdita na druhou. A ono to opravdu funguje. Sice je zdejší humor místy těžce stravitelný a nezasvěcený divák může prohlásit, že film je kýčovitá sračka, ale v jisté chvíli, kdy se na scéně objeví Arnoštek a jeho legendární diskotéka, každé srdce zjihne a na tváři se objeví úsměv. Ano, je to slátanina plná nepochopitelných herecky a scénáristicky slepých uliček, ze kterých má divák rozporuplné pocity, ale dohromady je to docela zábava. 80% (13.11.2015)