Michel Sardou

Michel Sardou je synem Fernanda a Jackie Sardouových a je pokračovatelem rodinné tradice od poloviny 19. století a spoluautorem mnoha známých písní a jedním z nejpopulárnějších francouzských zpěváků. V šestnácti letech začal pracovat jako číšník v kabaretu svého otce na Montmartru. Začal spolupracovat s Michelem Fugainem a v roce 1965 vydali píseň „Le madras“.

V roce 1967 se prosadil písní „Les Ricains“, na kterou paradoxně upozornila cenzura a jeho kariéra se naplno rozběhla od roku 1970, kdy zaznamenal řadu úspěchů a během několika let se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků ve Francii. I když od roku 1990 jeho vlastních písní ubývalo, stále překonával na pařížských koncertech a turné rekordy v návštěvnosti. Začátkem nového tisíciletí se začal rovněž věnovat divadlu.

Sardouova alba přinášela vždy několik písní, ze kterých se staly později hity. Z nejznámějších desek lze uvést „J'habite en France“ – 1970, „La maladie d'amour“ – 1973, „La vieille“ – 1976, „La jawa de Broadway“ – 1977, „Je vole“ – 1978, „Le lacs du Connemara“ – 1982, „Rouge“ – 1984, „Chanteur de jazz“ – 1985, „La méme eau qui coule“ – 1988, „Francais“ – 2001. Za pětapadesátiletou kariéru vydal 44 alb s více než 350 písněmi a prodal přes 100 miliónů desek, za něž získal 5 hudebních cen Victoires de la musiques.

Zpěvák si zahrál i v několika filmech: Le Lit à deux places – 1966, Hoří v Paříži – 1966, L'Été de nos 15 ans – 1983, Cross – 1987, Promotion canapé – 1990. Hrál také v několika televizních projektech.

Sardou byl celkem třikrát ženatý: s tanečnicí Francoise Pettré v letech 1965–1977 (dcery Sandrine a Cynthia), s Elizabeth Haas v letech 1977–1999 (synové Romain a David), a s Anne-Marie Périer, šéfredaktorkou časopisu Elle.

zdeněk "curil" bořil