Sarah Bernhardt

"Měli bychom nenávidět jen velmi zřídka, protože je to příliš unavující, často odpouštět a nikdy nezapomínat."

Tato francouzská, především divadelní, hvězda se narodila 23. října
1844 pod jménem Henriette-Rosine Bernard. Traduje se, že byla posedlá smrtí. V 15 letech si sama koupila rakev, ve které občas spala. Proto pak také patrně preferovala na divadelních prknech postavy, jež na konci dramatu umíraly. A kromě toho také měla ráda divokou zvěř a říká se, že doma chovala jednoho lva a šest chameleonů. Otcem jejího jediného syna Maurice, narozeného 1864, se stal belgický princ Henri de Ligne.

Konzervatoř vystudovala roku 1862 a stala se členkou Comedie francaise, kde poprvé použila své umělecké jméno Sarah. Brzy však byla propuštěna kvůli rvačce se svojí kolegyní a musela pak přijímat malé role v méně známých scénách. Roku 1866 dostala angažmá v divadle Odeon, první roli pak dostala ve hře Kean Alexandra Dumase staršího. Po úspěchu v Le Pasant (1869) Francoise Copéea dostala roli v Ruy Blas Vicotra Huga. Do roku 1880 ztvárnila role tragických hrdinek v Racinově Phedre (1874), Donu Sol v Hugově Hernani nebo Desdemonu v Othellovi (1878). V roce 1880 opouští angažmá v divadle Odeon a zakládá si vlastní divadelní společnost.

Roku 1882 se vdala v Londýně za herce řeckého původu Jacquese Danala, který se akorát snažil vydělat na známém jménu své ženy. Její manžel byl bez talentu, nevěrný a ke všemu ještě morfinista a tak umírá roku 1889 v pouhých 40 letech. V letech 1891-1892 uspořádala Sarah Bernhardt světové turné. Po návratu do Paříže roku 1893 úspěšně vedla divadla Théâtre de la Porte Saint-Martin a Théâtre de la Renaissance, kde ztvárnila role v La princesse lointaine a La Samaritaine (obě role 1895) a roli v La Ville morte (1898) Gabriela d'Annunzia (autor scénáře k filmu Cabiria). Od roku 1894 Sarah Bernhardt pověřovala malováním svých plakátů Alfonse Muchu, plakát k Dámě s kaméliemi (1896) je považován za vrchol secesního umění. Rovněž hrála na premiéře hry Alfreda de Musset Lorenzaccio. Nato v roce 1898 vyprodala divadlo Národů, které dodnes nese její jméno. Rok 1900 se zapsal do kariéry Sarah Bernhardt triumfálním představením L'Aiglon Edmonda Rostanda v jejím vlastním divadle. Ve věku 56 let předvádí úžasný výkon rolí mladičkého vévody z Reichstadtu.

Její vystupování ve filmu nebylo příliš časté z několika důvodů, hlavně pak kvůli tomu, že jí bylo už 56, když se objevila ve svém prvním filmu DUEL D'HAMLET (1900) a pak také vůči novému umění chovala jistou nedůvěru. DUEL D'HAMLET byl mimo jiné jejím jediným vystoupením před filmovou kamerou, než došlo v roce 1905 k jejímu zranění kolene během závěrečné scény představení La Tosca. 1907 vydala svojí autobiografii, jež se okamžitě stala bestsellerem překládaným do mnoha světových jazyků. Poté, co v roce 1909 viděla svůj výkon ve filmu TOSCA, zděsila se a začala požadovat, aby byl negativ filmu zničen. Přestože film LA DAME AUX CAMÉLIAS zaznamenal úspěch jak u kritiky tak u diváckého publika, tak největší slávu jí přinesla a dodnes zůstala nejznámější až role královny Alžběty ve snímku LES AMOURS DE LA REINE ÉLISABETH (1912). Výdělky tohoto filmu z distribuce ve Spojených státech umožnily založit Adolphu Zukorovi společnost Paramount. Přestože 69letá Sarah Bernhardt dostávala nabídky od různých produkčních společností zůstala věrná Film d'Art, s níž natočila roku 1913 snímek ADRIENNE LECOUVRIER. Když v důsledku nehody z roku 1905 přišla v roce 1915 o nohu natočila ještě snímek JEANNE DORÉ, po kterém o dva roky později následoval MERES FRANCAISES. Oba dva byly z dlouhé řady různých propagandistických snímků snažících se pozvednout morálku během 1. světové války. Krom toho nadále hrála v divadle, kde její poslední role byla v divadelní hře Athalie roku 1920.

V roce 1923 v 79 letech přebudovala svůj hotelový pokoj na natáčecí studio a rozpracovala snímek LA VOYANTE. Během natáčení se její zdraví začalo postupně zhoršovat až 26. března 1923 umírá na selhání ledvin.

Michal "Véča" Večeřa