Lorella Cuccarini

Lorella Lorenza Luciana Cuccarini, jak zní celé její jméno, je dcerou účetního Vera Cuccarini a švadleny Marii Persili. Rodiče se však rozvedli, když bylo Lorelle pouhých 7 let. Jejími sourozenci jsou bratr Roberto a sestra Maria Luisa.

Své první taneční kroky měla za sebou Lorella Cuccarini již ve svých 9 letech. Navštěvovala baletní školu Enzo Paolo Turchi, v té době již slavného televizního tanečníka. První televizní vystoupení přišlo v roce 1978, ve 12 letech. V osmdesátých letech byla sboristkou v různých programech a byla také jednou z tanečnic, které doprovázely Heather Parisi na turné v Itálii a Evropě. Zde se prvně setkávají Heather a Lorella, budoucí velké rivalky.

Pro showbyznys objevil tuto 173cm vysokou televizní moderátorku, zpěvačku, tanečnici, herečku a italskou showgirl, Pippo Baudo. Bylo tomu stejně jako u její největší životní rivalky Heather Parisi. Ta jako bavič, zpěvačka a tanečnice velice úspěšně vedla pět edic televizní show Fantastico a po jejím boku se objevili nejznámější italští umělci této doby. Pro Fantastico 6 a Fantastico 7 jí na této pozici střídá právě Lorella Cuccarini. Pippo Baudo si tuto novou italskou showgirl vybral mezi tanečnicemi při natáčení reklamy na zmrzliny Algida. Časem Lorella přiznala, že při natáčení Fantastico 7 nebyly její vztahy s Alessandrou Martines právě přívětivé, a tak nebyla Heather Parisi jedinou se kterou si Lorella „nesedla“.

Od devadesátých let si Lorella Cuccarini vytvořila pracovní partnerství s Marcem Columbrem, s nímž úspěšně vedla pořady jako Paperissima či Buona Domenica. Její fotografie nechyběly samozřejmě v italských časopisech a stala se i tváří reklamy, zejména pro výrobce kuchyň Scavolini, kdy od osmdesátých let trvala tato spolupráce dvacet let.

Své fanoušky si dále získala, mimo jiné, také moderováním soutěžní hry La Stangata v letech 1994 až 1995. Jako herečka byla k vidění v komediální televizní mini-sérii Lo Zio d'America 2 (2006), kde hrála v roli Francescy. V dalším televizním seriálu Amiche (2004) ztvárnila Giovannu.

V novém tisíciletí utrpěla její televizní kariéra pokles, zejména kvůli exkluzivní smlouvě se stanicí RAI. Lorella Cuccarini se začala věnovat divadlu a na podzim roku 2012 také debutovala jako rozhlasový moderátor na Rai Radio 1 s programem „Citofonare Cuccarini“, který vedla až do jara 2014.

Roku 1987 získala Oscara za ženskou televizní osobnost roku, aby si to o rok později zopakovala. V roce 1993 získala jako hlavní ženská osobnost italské televizní ocenění Telegatto. Tato zlatá soška kočky byla velkým oceněním zejména v osmdesátých a devadesátých letech a pro Lorellu to bylo první ze dvou těchto ocenění. Ve stejném roce také uváděla po boku Pippa Bauda populární hudební festival Sanremo. V roce 2011 pak získala titul „Commendatore della Repubblica“.

Na televizní obrazovce se celkem překvapivě objevila ve dvou večerech, 2. a 3. prosince 2016 na RA1 v programu Nemicamatissima. V tomto pořadu se sešla se svou věčnou rivalkou Heather Parisi. Jejich vztah byl bulvárem dlouhá léta řešen. Heather mluví o Lorelle jako o milovaném nepříteli. Po tomto pořadu se prý v slzách objaly, ale celý pořad neproběhl přesně jak měl. Lorella je skvělý profesionál, ale jsou velmi odlišné a mají příliš odlišné představy. Mezi nimi nebyla nikdy shoda, ani žádný pocit spolupráce. Těžko říci, jaký je mezi nimi opravdový vztah. V tomto roce vydává Lorella Cuccarini svou autobiografii. Kromě tance, herectví, moderování, si Lorella také několikrát vyzkoušela být členkou poroty v různých hudebních soutěžích, ale také třeba při Miss Italia 2012.

I jako zpěvačka má za sebou své úspěchy, o čemž svědčí její úspěšná alba „Lorel“ (1986), „Voci“ (1993), „Voglia di fare“ (1995) a „Le piú belle canzoni“ (2002). Její nejúspěšnější písnička „La notte vola“, se kromě italské hitparády objevila také v Německu či Španělsku a dočkala se i anglicky zpívané verze („Magic“) v podání samotné Lorelly. V roce 1988 vydala „Polydor“ album, kde bylo sedm písní Heather a sedm písní Lorelly.

V roce 1995 se Lorella vrací na festival do Sanrema, tentokrát jako zpěvačka. Autorem písně „Un altro amore no“ je její manžel a producent Silvio Testi, Lorella skončila na celkovém desátém místě ve finálové skupině. Manželé jsou Lorella a Silvio od 3. srpna 1991. Silvio Testi, televizní a hudební producent, je také znám pod svým rodným jménem Silvio Capitta. Společně mají čtyři děti. Nejstarší je dcera Sara (narozena roku 1994), následuje syn Giovanni (narozen roku 1996) a nakonec se jim 1. 5. 2000 narodila dvojčata, syn Giorgio a dcera Chiara.

Od prosince 2014 podporuje Lorella Cuccarini společnost Never Give Up, neziskové sdružení pro studium a léčbu poruch příjmu potravy a věnuje se zejména divadlu.

Petr "Hennes" Hennebichler