dormouse

Velké nadšení. Film je sice o dost jiný, než knižní předloha, ale to se dá taky hodnotit jako přednost. Rozhodně je z řady filmů oddělení Q nejlepší. Velmi syrový, velmi brutální, při tom klasická detektivka a nechybí ani stopy dánského černého humoru.

Vadila mi uměleckost snímání, dlouhé záběry přes rameno hrdiny. Vadil mi tuctový klišé pohled na Němce, kteří jsou zobrazeni jako parta sadistických idiotů. Oč silnější jsou filmy, které ukazují, že zlo je v každém z nás a mnohdy k jeho probuzení nemusí stačit až tak moc. Nedokážu uvěřit tomu, že člověk, kterému se podařilo přežít delší dobu v koncentráku, má jinou prioritu než vlastní přežití-a sice starost o mrtvé tělo. A nevěřím ani tomu, že by ho ostatní spoluvězni nechali, aby kvůli mrtvole ohrožoval jejich životy. To, co mělo působit jako projev lidskosti, tedy snaha o pohřbení chlapce, se jevilo spíš jako bezohlednost a hloupost. A co se týče sugestivnosti, tak pro mne je nejlepším zobrazením koncentráku kniha Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby.

Rozporuplné pocity. Krásná Michalina v černobílých záběrech, i v socialistických hadrech vypadá jak v modelech od Diora, ale význam filmu mi uniká. Doufám, že nebylo účelem jí obhájit nebo pochopit. Protože to, když si někdo vezme do hlavy, že svět je šílený a on postřílí lidi ve škole nebo v metru nebo zajede někoho na refýži, není rozhodně pochopitelné. Dokonce si myslím, že se k ní ani společnost ani rodina špatně nechovaly, byla paranoidní psychopat. Takže nám nezbývá než se modlit, abychom na té refýži nebo v tom metru, v kterém se další atentátník odpálí, nebyli i my.

To je taková radost, vidět po dlouhé době vynikající film! Dospívání, láska a smrt k sobě patří jak svatá trojice a často z nich vznikají filmové skvosty. Generace X, Donnie Darko, Hallam Foe, Jmenuji se Oliver Tate...Navíc málokdy se povede udělat film o smrtelné nemoci, aby byl prost klišé a citového vydírání. A ty perličky v podobě parafrází na známé filmy a na konci v samotné tvorbě Rachel! Pro mne nádhera.

Považuji se za filmového fanouška. Přesto nechápu, co vy všichni vidíte na filmu, ve kterém parta úplně blbých polonahých holek jede pouští kamsi, pronásledována svými vězniteli, po nějaké době si to rozmyslí a vrátí se zpět, odkud utekly. Chápu, že výtvarná stránka filmu mohla ledaskoho nadchnout, ale dívat se na to dvě hodiny považuji za čirý masochismus.

Nelíbilo se mi přesně to, co všichni tak opěvují. Nedořečenost, naznačenost, rozvleklost. Myslím, že by si film zasluhoval hodně ostré nůžky a krátit, krátit. Bloudění nejsympatičtější postavy filmu, Otty, bylo pro mne osobně velmi bolestivé, i když se dalo čekat, že to s ním dobře dopadne. A to bylo také jediné pozitivum filmu.

Velmi depresivní záležitost. Všichni jsou kladnými i zápornými hrdiny. Se všemi jsem sympatizovala a všechny jsem odsuzovala. Je prakticky nemožné snažit se pochopit natož řešit situaci na středním východě. Ale je i nemožné ji neřešit. Film působí jako dokument a je vynikající.

Nuda, pozérství, svrasklá člověčí kůže a krásné kravičky ve švýcarských Alpách. Ach jaké štěstí, že Mick Boyle svůj nesmírně blbý film nedokončil. Ach, jak prozíravý manžel, který opustil hysterickou dceru Freda. To jsem zas jednou naletěla.

Film je bohužel pro většinu diváku dost nesrozumitelný. Ekonomika se v USA ubírá trochu jinými cestami, ale i tak průměrně inteligentní divák pochopí, že když banky půjčují každému jakoukoli částku ať už dotyčný má z čeho splácet a má práci nebo ne, nemůže to skončit dobře. Kromě nesrozumitelnosti mne ale taky strašně irituje americký způsob hraní a všechny ty herecké hvězdy tady hrají jak ochotníci. Přesto věřím tomu, že ekonomicky vzdělanému divákovi se film může líbit, i když zrovna strhující není.

Příběh o něšťastném transexuálovi, který žil v obě, kdy chirurgie tyhle věci moc řešit neuměla a hormony se neužívaly po kvantech. Herecky dobré, ale takové samoúčelné, stejně jako Capote. Člověk má pocit, že cílem filmu bylo nechat Eddieho dělat ženská gesta. Film mylně naznačuje, že byli oba malíři určitou dobu života dobří. To ale není pravda, byli to oba hrozní patlalové. Pozitivum filmu: nemá to americký styl herectví, který mne strašně irituje. Ale v zásadě se nedokážu ztotožnit s někým, kdo si o sobě myslí, že je někdo jiný a chce se nechat celý přeoperovat. Jako kdybych si já usmyslela, že jsem pes a chtěla na chirurgovi, aby mi přišil uši a ocas.