Hwaelos

Skvělý doplněk k o devět let staršímu snímku Podivuhodná cesta, který je ostatně stylově a záběrem dosti podobný Filmovému čaroději. Není to náhoda - obojí je totiž dílem stejného režiséra. Zatímco snímek, který jsem před lety viděl na LFŠ se však soustředil primárně na Cestu na Měsíc, tento dokument uchopuje podrobněji Meliésův život a ve druhé polovině se pak soustředí na cestu k objevení (a v samotném finále i restauraci) sekundárních amerických negativů několika desítek Meliésových filmů. Pro cinefily povinnost, jakkoli bych uvítal, kdyby byl snímek ještě o půlhodinu delší - a dal tak prostor i pro zhodnocení Meliésovy tvorby kupříkladu od takového Scorseseho.

Spoiler v úvodní větě: Musím říct, že jsem celkem chápal, proč se hlavní hrdina nakonec rozhodl opustit Zemi. Protože já mít takovouhle rodinu, odcestuju radši taky. :) Dělám samosebou humor, ale faktem je, že to, co nejvíc podráží filmu nohy, je praktická absence postav, na nichž může divákovi aspoň trochu záležet. Roy má aspoň k tomu, že se chová jako magor, nějaké důvody (ale pokud předpokládáme, že má předložený fikční svět nějakou logiku, měla by se tak chovat i Jillian, což se neděje), ale to z něj nedělá snesitelnější personu. Tenhle fakt je v kontextu Spielbergovy filmografie vlastně překvapivý. Druhý problém, který s Close Encounters mám, leží ve scénáři. První hodina snímku se úplně zbytečně vleče a jediná potenciálně zajímavá linka, která by mohla děj nějak posunout, - totiž vědecko-vládní mise - je hodně upozaděna. Divák místo toho sleduje jen Royovo blbnutí s hlínou a hádky s manželkou. Musím se přiznat, že jsem hodně váhal nad čtyřmi hvězdami - čistě kvůli filmařským kvalitám. Spielberg se už tady ukazuje jako mistr svého řemesla a kamera, střih, zvuk, triky i mizanscéna tady fungují v dokonalé orchestraci. Jenže - k čemu je špičkový orchestr, když partituru, podle níž se hraje, sesmolil o přestávce na svačinu průměrně talentovaný student JAMU? Alespoň jedno musím ale filmu nechat: aluze na North by Nortwesth se povedla na výbornou!

Nebýt opravdu dobře vybraných bojových scén a především množství legend oboru, které dokumentu propůjčili svůj čas coby mluvící hlavy, byl bych s hodnocením přísnější. Informační hodnota totiž není bůhvíjaká. V první polovině to je ještě na dobré cestě, protože se pionýrské cestě wushu na plátno věnuje poměrně dost času a padne tu množství zapomenutých jmen. Druhá půlka je už ale poměrně zkratkovitá a informace o stylu jednotlivých filmařů a herců jsou dost kusé. Zatímco "Kung-fu, legenda pokračuje" dostane víc než pět minut stopáže, i když Carradine je spíš filozof z Wishe než akční hvězda, z devadesátek si urve minutu tak maximálně Matrix. Promarněná příležitost.