Hwaelos

Zábavnější a znatelně lépe moderované, než předchozí Superstar. Andrea Banášová je totiž na rozdíl od svých českých soukmenovců velice přirozená. Jen je smutné, kolik prostoru se věnuje různým průletům halou a zrychleným záběrům mezi účastníky...

Druhý Ki-Dukův film a podruhé jsem naprosto nadšený. Ve filmu hraje prostě všechno: tváře, těla, hudba, prostředí, atmosféra... A to vše dohromady je neskutečná nádhera. Ze snímku cítím přesně to, proč mám rád korejskou poezii. Je také úsporná, vystačí si s pár slovy, ale je nabitá dojmem prchavé chvíle, okamžiku naplnění všech smyslů. Pokud si myslíte, že už vás ve filmu nemůže naprosto nic dojmout, pusťte si 3-iron, otevřete láhev vína a nechte se unést.

Michálkova prvotina je pro mě trochu schizmatickým filmem. Vzhledem k režisérovi jsem k Americe přicházel s větším očekáváním. To, co jsem dostal, byl kříženec Metropolis a podivné televizní adaptace (byť s poměrně precizní kamerou). Polovina herců neuměla hrát, na druhou stranu ta druhá půlka to bohatě vynahradila. Proto i já zůstanu s hodnocením na půli cesty a možná ho změním, až si přečtu předlohu. Otázkou je, kterým směrem...

Je pozoruhodné, že mé první setkání s Truffautem proběhlo právě v době, kdy jsem se začal zajímat o francouzskou Novou vlnu. ČT připravila v rámci Filmového klubu sérii Truffautových filmů, za což jsem hodně vděčný. Jak tedy první setkání dopadlo? Jsem mírně zklamán. Film samotný byl velmi příjemnou záležitostí (až na příšernou barokní hudbu, která ho doprovázela), nicméně prozatím Nové vlny vnímám hlavně jako koncept inovace formy. Potvrdili mi to jak čeští zástupci, tak i Jean-Luc Godard. V Divokém dítě jsem ale žádný radikálně nový prostředek vyprávění nevnímal. Asi budu muset nastudovat víc a dozvědět se, jak se to s Truffautem má. Ale už se těším na příští setkání...

Akce nula, chemie nula, herectví nula. Michael Clayton měl poměrně přímý tah na bránu. Scénář tohohle se snažil tvářit sofistikovaně na plakátech, ale v pravdě takovým nebyl. Nestojí za vidění...

Jak říká na konci filmu jeden z moderátorů závodu: "This is whole new world!". A je to tak. Vážení přátelé, takto vypadá formální revoluce. Je trochu škoda, že ji Wachowští zabalili do tak infantilního scénáře, ale možná by jinak tenhle bizarní trip nedával smysl už vůbec. Mám pocit, že něco tak troufalého si lízlo jen několik málo režisérů v historii a Larry a Andy s nimi jednou budou sdílet čestná místa v učebnicích. Vřele pak doporučuju Douglasův článek o vertikalizaci stylu ve Speed Racerovi: http://www.cinepur.cz/article.php?article=1459

Nikdo jiný neumí v peřejích pětce plavat proti proudu! :oD

Iluzionista se kvůli době vzniku a podobnému zaměření nevyhne srovnávání s Dokonalým trikem a nevychází z toho nejlíp. Ale začněme tím dobrým. Obsazení je perfektní. Norton, Giamatti i Sewell hrají perfektně a Jessica Biel je krásná a křehká, což stačí. Atmosféra je díky dobrým lokacím a patinovanému obrazu vynikající. Je vidět, že tvůrci alespoň otevřeli nějakou knihu o historii Rakouska-Uherska a nakoukali pár obrázků. Body k dobru. Naopak slabší je triková stránka (což je u kouzelnického filmu trochu hloupé) a hlavně příběh. Slyšel jsem, že adaptovaný román je opravdovou špičkou žánru. Scénář je v tom případě jen velmi plytkou nápodobou. Iluzionista sice nepoužívá časové hrátky ke svému ozvláštnění, ale s Prestige má společný jeden podstatný rys - překvapivé rozuzlení na konci. Veliký problém pak je, že závěr překvapivý není. Všichni tuší, co se stane, jen čekají na vysvětlení jak. Nolanův opus nás držel za kšandy nad propastí neznáma až do poslední chvíle. A právě to sráží Iluzionistu do podoby průměrného, byť celkem příjemného bijáku.

Nevím vůbec, jak Před soumrakem hodnotit. Dialogy jsou pořád chytré a je to moc dobrý film. Dokonce mu nechybí ani emocionální hloubka. Okouzlení vystřídal dlouhodobý smutek a na povrch všední debaty vyplavala deziluze. Co ale volné pokračování postrádá, je ten citový úder, který diváka smete. Kdo ví, třeba mě to dostane napodruhé, nebo je prostě chyba v krátké stopáži. Nevím. Hvězdičkové hodnocení proto neberte moc vážně. Hawke i Delphy jsou pořád skvělí a stále (nevím, jak to dělají) vyvolávají největší emoce tím, co neřeknou - v místech mezi větami, v úsporných gestech a v nedopovězeném konci...

Nevím, co budu říkat ráno, ale právě teď po dokoukání, bych se klidně podepsal, že to je nejlepší scénář, jaký jsem na plátně viděl. Julie Delphy je krásná a půvabná, Ethan Hawke je trochu slizký, ale oba hrají svoji roli naprosto perfektně. Vlastně vypadají, že jí vůbec nehrají. Jsem unešen a těším se na Před soumrakem.