vurhor

Ach... já mám tak rád ty filmy, které dokážou člověka udržovat v konstantní nervozitě a znepokojení z toho, že je někde něco strašně moc v nepořádku. V rámci traileru na americký remake dánského Speak No Evil jsem se rozhodl, že si pustím chválený originál. První hodina výborná. Skvěle si to udržuje napětí a temnou atmosféru, přičemž člověku v hlavě konstantně šrotuje otázka: "WTF is going on?" V poslední třetině na ni ale film bohužel odpoví. A upřímně mě to spíš zklamalo, protože jsem čekal chytřejší vysvětlení. Navíc mi pak bylo už předem okamžitě jasné, jak to asi skončí. A nespletl jsem se. Celkově ten film je ale skvělým varováním pro lidi, kteří jsou až příliš pasivní a bojí se vůči něčemu ohradit, aby náhodou někoho neurazili. Speak No Evil je pak drsnou ukázkou toho, když to zajde do extrému. Škoda té poslední půlhodiny, která působí vcelku lacině, jinak by to totiž byla se vším všudy parádní (byť krutá) podívaná.

Ze začátku jsem si říkal: Pecka! Pro další řadu True Detective naprosto výborně vybrané prostředí, kde se dá krásně budovat řádně temná a tajemná atmosféra, znepokojivý případ, jenž vyvolává řadu vzrušujících otázek, a nakonec báječná Jodie Foster jako jedna z hlavních hrdinek. Prostě úplně senzační recept na parádní novou sezónu. Ale Issa López prostě není Nic Pizzolatto. A bohužel to nemyslím jako kompliment. Na papíře je ta krapet hororová duchařina, která patří mezi zásadní prvky Noční krajiny, vcelku zajímavý nápad, ale seriál to divákovi cpe až příliš do chřtánu. Kdyby tam byly jenom takové jemné náznaky, fungovalo by to daleko víc. Ve výsledku je to ale zkrátka experiment, který se vymkl kontrole, což seriálu vlastně hodně uškodilo. A ono rozuzlení je fakt hrozně neuspokojivé. Určitě to má svoje momenty, ta atmoška občas funguje fakt dobře, herci taky fajn a vlastně i oceňuji, že to na rozdíl od druhé a třetí řady není tak překomplikovaný. Ale nazývat Noční krajinu sezónou, která se může hrdě postavit vedle mistrovou první řadu, to je fakt trochu mimo.

Po opravdu hodně dlouhé době mi v kině ukápla slza.   Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je splněný sen. Sen, který jsem měl přibližně asi od svých osmi let, kdy jsem u babiček běhal s dřevěnými meči, měl svou vlastní hrdinskou družinu fiktivních přátel a zamiloval se do her jako Icewind Dale a Baldur´s Gate. Ty hry se odehrávaly v univerzu Forgotten Realms, které je dodnes mým absolutně nejoblíbenějším fantasy světem, jenž miluju dokonce více než Tolkienovu Středozem. Veškeré moje dětské dřevárny v lese a všechny fantasy slohy, co jsem psal na gymplu, byly zasazeny právě v tomto bohatém univerzu, který de facto tak trochu formoval moji fantazii a možná i životní cestu, po níž jsem se vydal. A mým snem bylo jednoho dne ten svět vidět v hrané podobě celovečerního filmu. Když tedy na jeho začátku vyšlo najevo, že ona zasněžená mrazivá krajina, po níž výborně napsaní a sympatičtí filmoví hrdinové kráčejí, byla Planina ledového větru (Icewind Dale) a já ji poprvé v životě viděl ve filmové podobě, už jsem cítil slzy v očích. (A přichází to na mě i teď při psaní, fuck!). Tudíž pokaždé, když ve snímku zazněly názvy jako Baldurova Brána, Harfeníci, Neverwinter, Rudí čarodějové, Hlubina, Szass Tam a Elminister, vykouzlil se mi na tváří zářivý úsměv. Takže sorry, ale já ten film prostě nemůžu hodnotit objektivně. Na to mě zasáhl příliš hluboko do srdíčka. Řekl bych ale, že i pro lidi, co se nevyznají v loru světa a nehrají DnDčko, by to mohlo zábavné pokoukáníčko, které je slušně natočené, obsahuje dobrou akci a baví fungujícím humorem. Jistě, příběh je značně předvídatelný, stejně tak mě mrzí, že sympaťačka Doric byla oproti ostatním hrdinům maličko odšoupnuta do pozadí, ale i kdyby se jednalo o zcela random fantasy svět, vlastně by to i tak byla minimálně lehce nadprůměrná podívaná. Za mě je to ale vyložený Svatý grál, na který chci jít znovu a znovu se u něho rozbrečet. Anebo si alespoň opět v sále vychutnat skvělou hudbu od Lorne Baflea, jehož tvorba se mi v posledních letech líbí stále více a více. Herci všichni skvělí. Ale celou show pro sebe stejně ukradli miláčkovský Hugh Grant a (možná budoucí Bond) Regé-Jean Page.