Henry007

Tmavá barevná paleta a pomalé nájezdy kamery na téměř nehybné herce. Jak jednoduše jde vykreslit bolest a chlad nefungujícího partnerského vztahu. Druhá část klipu, ve které je Justin tažen za autem, je nejenom cool nápad ve skvělém filmovém provedení, ale také si za ni může každý divák doplnit svou metaforu - Justin táhl partnerku dolů, byl neaktivní, zamrzl a ona chtěla od života více, proto vztah ukončila. Nebo to můžete brát ze strany muže, kterého jeho toxická partnerka shodila až na úplné životní dno. Není mnoho dalších klipů, které mě donutily k opakovanému sledování a analýze motivů, proto tento klip hodnotím tak vysoko.

Si sakra nemůžete hlídat svoje dečka? Ve městě se pohřešují dva zmizelí chlapci a rodiče nechají své ratolesti si jej tak bez doprovodu chodit po lese. Zatím rozčarování, skvělá výprava a atmosféra, vše ostatní je ale prozatím za očekáváním.

Pohodová letně laděná komedie s jednoduchou premisou alá "Na hromnice o den více". Tvůrci si příliš nelámali hlavu s vysvětlováním logiky časové smyčky, což je dobře. Soustředili se zejména na humor, který tento koncept umožňuje. Divák si tak může naplno užívat přepisování stále se opakujících událostí téhož dne, neúspěšné pokusy o uniknutí ze smyčky a postupné rozvíjení chemie mezi hlavními hrdiny. Zkrátka chytře vystavěný scénář, sympatické postavy a odlehčená atmosféra svatebního dne ve vyprahlé Kalifornii v kombinaci se Sambergovou košilí jsou důvody, proč se Palm Springs uchová v mé paměti výrazněji než všechny ty městsky-šedé romantické komedie současnosti.

Pravdivost některých zobrazených událostí v dokumentu lze zpochybnit, ale jeho celkovou kvalitu nikoliv. Jordan měl toto nepřeberné množství materiálu dlouhá léta schované ve skříni a povolil jeho zpracování až před čtyřmi roky. Prý se obával, že jeho hvězdné postavení nejlepšího hráče přebírá LeBron James. I proto je nutné k této sérii přistupovat s vědomím, že vše prošlo dramaturgickým schválením samotného Jordana. Mnoho lidí už některé vykreslení události zpochybnilo, sám Scottie Pippen prý nebyl s jeho zobrazením v dokumentu vůbec spokojení. Když ale opomenu kontroverzi, tak je The Last Dance v mých očích dokonale vystavěná dokumentární série plná exkluzivních záběrů - zachycuje esenci 80. a 90. let, citlivě převypráví lidské osudy a nechá člověka v úžasu pozorovat zákulisí NBA a vítěznou mentalitu jednoho z největších sportovců všech dob. Přesto že se v sérii zobrazují dvě časové linie současně, tak neztrácí na přehlednost. Ba naopak posiluje napětí s blížícím se koncem jedné éry basketbalu. Zkrátka Jordan chtěl vyhrát i tímto dokumentem a to se mu povedlo.

Popasovali se s tím důstojně. V dnešní době to jinak udělal nešlo a tohle provedení mi připadá fajn - Hudebníci alespoň touto formou dostanou svou cenu před celým národem. A ještě k tomu jsem jako diváci byli oproti klasickému přenosu ušetřeni dlouhých srdceryvných poděkování, natahovaných potlesků a těch 70 minut tak uteklo jako voda. Co lze ale vytknout je, že při představování nominovaných neukázali alespoň krátké útržky z jejich hudby. Pochybuji, že běžný divák ČT1 zná alespoň polovinu z bandy těch alternativních hudebníků. Starými Mišíkovi předali všechny ceny asi proto, že se jim nechtěl vozit štáb za dalšími hudebníky, tak to všechno sfoukli v jedný knajpě. Zbytek přenosu už vnímám pozitivně. Ewusqua Farná jako moderátorka sice není tak vtipná, jak by se na průvodce pořadem slušelo, ale rozhodně v této úloze neurazila. Dá se říci, že "dobře vyplňovala prostor" mezi jednotlivými medailonky a hudebními čísly. A právě hudební vsuvky byly na tomto pořadu to nejlepší. Byly natočeny na různých liduprázdných místech a vypadají opravdu skvěle, až filmově. Záběry z dronů na tyto "opuštěná místa" zachycovaly specifického ducha dnešní neutěšené doby.

Na Apatowa překvapivě málo vtipné, ale dalšími rysy tento snímek do jeho filmografie zapadá - civilní a pohodová atmosféra, hlavní postava hledající životní směr a odmítající přijmout zodpovědnost. Velkou roli zde opět hraje mužské přátelství, občasné nikam nevedoucí (improvizované) dialogy a příliš dlouhá stopáž. Čím se ale tento film liší od jeho předchozích, je rozhodně humor, nebo vlastně jeho absence. Jde spíše o odlehčené drama než čistou komedii. Pete Davidson má zvláštní charisma, které nemusí všem sednout, ale sledovat ho v roli tatéra ametéra, inspirovaného jeho skutečným životem, je zkrátka zábavné. Možná i proto, že jsem stejně starý jako tato postava a obdobně odmítám přijmout jakoukoliv zodpovědnost, přesto že mi už není 16 let a měl bych se v životě někam posunout. V době coronavirové je tento snímek ideální pro nenáročný večer, během kterého se na dvě hodiny duchem vypaříte na Staten Island.

Nedivím se, že v dnešní době přehnané politické korektnosti může mnoho diváků od sledování odradit holý fakt, že seriál poměrně na sílu tlačí svou rasovou diverzitu a oproti komplexní předloze se soustředí hlavně na otázku rasismu. Pokud se ale ke sledování odhodláte a nad některými zvláštními kreativními rozhodnutími dokážete mávnout rukou, tak si ten seriál lze bezesporu užít. Za nejsilnější stránku předlohy považuji prolínání současné linie a flashbacků. I tady se zhruba od pátého dílu dostáváme k odhalování minulosti postav a tyto scény považuji za nejlepší momenty seriálu. Naopak současnost poněkud pokulhává - hlavní hrdinka není natolik zajímavou postavou, aby utáhla celou sérii. A ani alternativní svět USA není tak nosný jako byla éra studené války v předloze - ocitáme se v americkém městečku, kde řádí tajná rasistická sekta, jenže nikdy jsem nepocítil, že by od této sekty hrozilo opravdové nebezpečí. Také linie s Adrianem Viedtem mi přišla vizuálně nudná, zdlouhavá a vlastně i docela zbytečná. Naštěstí je seriál nakonec uzavřen - všechny linie jsou ukončeny, většina tajemství je objasněna a tak lze tuto sérii hodnotit pozitivně.

Zábavné a svižné Bessonovské scífko. Guy Pearce je sympaťák, hláškuje jako by utekl z filmu 80. let a s dcerou prezidenta mu to jiskřilo jako mezi vidličkou a elektrikou zástrčkou. Protiklady se holt přitahují. Největší problém mi asi činila častá zkratkovitost. Střihačovi drželi u hlavy zbraň a musel film sestříhat do finální stopáže 90 minut. Nedovedu si jinak vysvětlit spoustu chybějících momentů, nepřehledně sestříhané scény a zkratkovité finální rozuzlení. A taky je to místy příšerně hloupé. Ale na líný sobotní večer s pytlíkem brambůrků postačující.

Akční zábavná blbinka v kouzelných kulisách venkovského sídla zbohatlíků. Nabízí se tu srovnání s Lovem, který vyšel letos v únoru. V obou snímcích se ukrývá téma sociálně-kritické na pozadí béčkově-krvavého lovu na člověka. Ale zatímco Krvavá nevěsta prvotně baví a nesnaží se okázale řezat do různých společenských skupin, tak Lov to činí právě naopak a cpe do diváka nevtipné politické odkazy. U Krvavé nevěsty naštěstí většina humoru vychází přímo z fikčního světa. Bavil jsem se absurditou situace, interakcemi mezi legračními postavami a výbornou atmosférou. A právě slovo "zábava" by u podobných filmů mělo vždy převažovat nad egem tvůrců.

Po dvou epizodách: Je to vlastně jen taková arogantní kravina level YouTube s mnohem vyšším rozpočtem a kvalitnějšími herci. Má to říkat pravdu o Češích? Jasně, ale jen o těch, co nemají stejně dokonale pokrokové myšlení jako páni tvůrci. Udělat si srandu s voličů Okamury či lidí obávajících se uprchlické krize je opravdu k popukání. Ten plyšový lvíček hledá svého otce, "největšího Čecha". Vůbec bych se nedivil, kdyby tvůrci největšího Čecha nacházeli pokaždé, když se podívají do zrcadla.