Phobia

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem.

Tehdy v dobách prohibice * chlastalo se mnohem více. * Palírny smrděly z každého křoví, * dělaly vrásky policajtovi. * Kdo se chtěl bránit střízlivosti * přes tlamu dostal pendrekem dosti. * Notorici z prostého lidu * přesto mohli býti v klidu, * protože ti drsňáci paliči, * nenechali si dát po piči. * Ano, ano, máme tady další gangsterku z dob, kdy se Amerika rozdělila na ožralce a abstinenty. Zápletka standardní jak čaj z pytlíku, herecké obsazení příjemné (až na jednu výjimku), dobová atmosféra ucházející, přestože ji chvilkami mrvila divná (moderní) hudba. K záporům je nutno započítat komiksově zlého padoucha, který byl směšný jak Satanova karikatura... a pak toho Bohem Darovaného Vola. Pokud nevíte, na co narážím, jukněte do biografie Šiji La Blabla. Sice mu role nafoukaného uplakánka pasovala, ale i tak jsem si nejvíc užila scénu, kdy mu Guy Pearce dával pořádnou držkovou. Kdyby toho nesympatického frikulína kopal Gáj od začátku až do závěrečných titulků, nadšeně bych tleskala ručkama. Čest filmu naštěstí zachránily jiné postavy (třeba tradičně chlapsky tuhý Tom Hardy, ten klučina v roli Cvrčka a vyloženě zamrzí minimální využití Garyho Oldmana). Žádný zázrak, ale čekala jsem míň, tedy jsem spokojená. 70%

Prvních 20 minut po sobě japončíci řvou, uklánějí se a řvou a uklánějí se, jeden vypadá jako druhý a všichni jsou mi těžce u celulitických polokoulí, tak jsem si pro zábavu začala čistit nehty vidličkou. Ale jakmile ten ústřední Yamaha Suzuki Kawasaki našel svůj životní cíl v nové vlasti, po obrazovce začala stříkat krev, lítat mozky a odvíjet se kluzké smyčky střev, zjihla jsem, odložila příbor a věnovala filmu plnou pozornost. Ta sice po čase začala zase ochabovat, postavy mi totiž stále odmítaly přirůst k srdci a nadále mi vlály zavěšeny v oblasti zadního vertikálního úsměvu, ale "Brother" se (naštěstí!) nesnaží diváka k smrti unudit přepálenou stopáží a ukončí příběh plný násilí dřív, než se začnu vidličkou šťourat v uších. Sice tu samurajskou kamikaze mentalitu žeru, přesto s ní nejsem kompatibilní a většina žluťáckých kulturních počinů míří více či méně mimo mě. Takeši Kitano bohužel nepředstavuje výjimku. 66%

Realitní kancelář "Život v troskách" nabízí k prodeji exkluzivní rodinný dům. Je situován na sesouvajícím se svahu, s nádherným výhledem na blížící se monstrózní požár: marný boj hasičů s plameny budete moct sledovat přímo z okna obývacího pokoje! Vzduch je zde atraktivně provoněn aromatem dusivého dýmu. Jedná se o velmi klidnou lokalitu, ve které vás přes den bude rušit pouze zpěv ptáků, sousedova motorová pila, sekačka, rozbrušovačka a vstávat budete s kuropěním za libého zvuku cirkulárky. Tiché noci jsou ozvláštněny sousedovic divokými mejdany a houkajícími alarmy. K RD patří pozemek - zahrada a bazén, obojí hojně zaléváno sousedovou močí. Čtvrť je prostá kriminality, neb nad Vaším bezpečím bude bdít vnímavý soused, kvalitně vyzbrojený agresivní rasista s roztomile psychopatickými sklony. Jeho halogenové reflektory Vám budou šajnit do ksichtu i pod zavřená víčka a zločinci tudíž nemají příležitost přiblížit se k Vašemu domu nespatřeni, nejsou-li pozváni. Výhodná koupě, neváhejte! Jako bonus nabízíme služby rozvodových právníků. 70% A mohlo to být víc, kdyby se závěr nezvrhnul v hollywoodské klišé. Kromě toho jsem zcela pobouřena až šokována, že v roli rasistického šmejda nefiguroval herec bílé pleti; jak skandální, takto lživě naznačovat existenci předsudků a nenávisti u etnických nebělochů!

Otec Laforgue vyrazil mezi rudé divochy šířit křesťanskou pravdu, lásku a příslib posmrtného života v Ráji, kde bude každý na obláčku meditovat ve společnosti nejvyššího Šéfa. Žádný sex, proto ubohý jezuita naráží na bariéru nepochopení, odmítání, všechny kolem sebe akorát mate nebo přímo sere - tak by se ve zkratce dal film shrnout. Povětšinou neprofláknuté ksichty (až na dvě-tři známější indiánské výjimky) herců příjemně překvapily sympatickými výkony, záběry krajiny v doprovodu hezké hudby byly svým způsobem povznášející a hlavně tenhle film není hloupý. Působilo na mě věrohodně jak nevypočitatelné až kruté chování indiánů (žádní krotcí beránci v podání surfujícího blonďáka Costnera), tak fanatismus svatého válečka a jeho střety s realitou. "Black Robe" nemá zrovna strhující tempo, přesto jsem se nenudila a byla zvědavá, kam až bude tvrdohlavý otec Laforgue osudem dokutálen, kolik posměchu, ústrků a mučeníčka bude muset snášet. Trošku mě štvalo, že Francouzi mluvili anglicky, boje byly divně sestříhané + trikově naprd a Huroni mě lehce zklamali, ovšem jinak uznale smekám svou špínozář ve tvaru kosočtverce. Taková stručnější a méně slzopudná "Misie". 80%

Kdopak by se Čecha nebál? Než tento očekávaný a potvrzený destilát trapnosti a debility, další z prudce genitálních počinů TV Veškrnov, radši se nalokám do bezvědomí Okeny. Férově však musím uznat, že v pravidelné nabídce Barrandova se nachází i několik horších fekálií a třeba si v téhle talk- žumpě občas zaplave i nějaký ne úplně pitomý host, proto Frantíkovi Pako Čechovi jednu smrdutou půlhvězdičku ublinknu. 10%

Matt vstal z postele prdelí napřed a na šedesátém čtvrtém kroku se mu o centimetr shrnula fusekle na levé noze, pročež s ním začaly cloumat hormony a nadělal Andělům v reality show Big Dick pořádný bordel v lejstrech a hrubé čáry přes boží rozpočet. Užijeme si spoustu milostného tokání ve stylu "Já tě strašně myluju ale oni mi tě nechtějí dát", "Já Tě strašně myluju ale radši se na tebe vyseru", "Já tě strašně myluju chci tě", ovšem jestli (stejně jako já) nežerete romantické cajdáky, možná vás uspokojí akční složka "Kazišujků osudu". Ta se skládá z toho, že Matt Damon běhá - zhruba takovým stylem, jako osmdesátiletý dědula s pokročilým Parkinsonem a plnou Pamperskou k tomu... a taky občas někomu jednu ubalí. Asi jsem moc velký cynik, já celou dobu doufala v úplně jiné vyznění filmu a závěr mě přinutil zpucovat pytlík chipsů, schroupat pár kyselých okurek a zalít vše hořkým kafem, abych se zbavila té hnusné přesládlé pachuti. Nepomohlo to, pořád si připadám jak obalená v cukrové vatě, fuj! 55%

Tento horor začíná tou nejděsivější možnou scénou: nikoliv vraždou, ale..... svatbou! Naštěstí hrůzyplné okamžiky manželských začátků skončí hned po úvodních titulcích, kdy američtí novomanželé vyrážejí do Země vycházejícího slunce. A tam, ach jaká hrůza, mají problémy s foťákem! Takové šmouhy na fotkách, to už vyděsí nejednoho drsňáka. A jak vyjde překvapivě najevo, džaponci žerou mnoho luštěnin a proto snímky kazí duchové. Následují další "překvapivá" odhalení pro blondýnu a pak už konečně může divák se zíváním film vypnout a zamyslet se, jestli nebylo lepší vzít si knihu. Zoufale průměrný horor, který ani moc nevyděsí, pokud nejste vyloženě chabrus na nervy. Věřím tomu, že původní japonská verze je lepší, ale nějak mi ty ťamanské podivnosti prostě nesedí. 50%

Jste-li iniciativní blbec a rektální alpinista, co musí prudit kolegy v práci den před nástupem do zaměstnání, nedivte se, když vám snaha vlichotit se předem naprosto zkurví život. V zahradnictví si můžete zdevastovat haksnu vertikulátorem, v kanceláři si můžete podříznout tepnu o papír... jako bachaři vám však hrozí osud horší než smrt, nemají-li vaše hýžďové svaly dokonale pevný stisk! Ani veškerý váš důvtip nemusí stačit na paranoiu muklů a za mřížemi nemáte žádný vliv na to, co se děje venku. V televizi pak můžete vidět věci, co vám lehce rozhodí příčetnost. Vcelku uspokojivě drsný film, bohužel poněkud rozkolísaný ve věrohodnosti, v chování postav... zase jsou trestanci lepší, čestnější a větší dobráci než ta agresivní, asociální pakáž, co je hlídá (tímto vysekávám uctivou poklonu "Zelené míli"). 70%

V úvodu mě film navnadil brutální souhrou okolností a tak jsem čekala, že "Magnólie" bude dalším snímkem jako "Amores Perros", "Crash" nebo "11:14". Zkrátka zpočátku matoucí útržky událostí, které se v závěru spojí do úderného celku, co mi drtivým direktem na solar plexus vyrazí dech. Jenže lejno! "Magnolie" je mnohem roztříštěnější než zmíněné filmy, jediná postava není normální a prakticky všechny mě nehorázně sraly. S kým jsem měla sympatizovat? S umírajícím hajzlem? S jeho hysterickou promiskuitní manželkou-fetkou? S jeho arogantním šovinistickým synem (Tom Cruise si roli zjevně užíval), nebo snad s dětským géniem-pochcánkem, s blbým ex-géniem, s debilním policajtem, se smažkou, kterou balil, s pečovatelem, co ve mně vzbuzoval pocit, že až mu pacient zhebne, s chutí mrtvolu ojede? Tak jsem skřípala zubama a dávala si "Magnolii" jen po kouskách, jelikož nejzábavnější na ní bylo, když jsem vzala manikúrní nůžky a odstříhávala si jeden po druhém přerostlé chlupy z bérců, občas mě vzrušily roztřepené konečky vlasů a chvílemi jsem nůžtičkami přemýšlivě zajela do nosa. Trvalo to sice půl roku, než jsem se stopáží prokousala až do finiše, ale vydržela jsem v očekávání čehosi výjimečného, spojení všech linií do vyššího smyslu. A čekala jsem a čekala, pak přišel déšť, začaly padat hovna (no dobře, tak teda žáby) a po nich závěrečné titulky. COŽE?!! Už dlouho jsem u žádného filmu nezažila takové rozčarování. Nejspíš mě to pasuje na necitlivého imbecila, ovšem nebudu plavat s proudem a chválit něco, u čeho jsem div nechcípla nudou: hvězdičku dávám za herecké výkony, hvězdičku za poselství + hezkou píseň... a fuck off, Magnolia, už se mi nevracej na obrazovku. 45%