Skrk

Po druhé / třetí projekci mám jasno. Zamiloval jsem se. Zase. Do filmu. Skutečně jde o (500) Days of Summer pro teen film. Svojí atmosférou je film natolik hřejivý, že si nepřejete konec, za což vlastně "může" nejenom atmosféra, ale i sympatické herecké obsazení s božským hudebním doprovodem, u kterého si ušní bubínky libují (tedy ty s vkusem). __ Možný důvod, proč si mne The Perks of Being a Wallflower získal je, že vidím jistou podobnost (chování) mezi mnou a Charliem. Také film obsahuje pár bodů k zamyšlení, což už v tomhle potvrzuje fakt, že se nejedná o klasický teen film. Navíc je sympatický, milý, silně emocionální a krapet vtipný. Zkrátka, nečekal jsem, že mne film, kterému jsem příliš nedával, takhle krásně zničí a nedá mi pořádně spát ani o tři dny později. Docela je mi líto těch, kterým se to nelíbilo. Přicházejí o hodně. P.S. - Znáte ten nepopsatelný pocit radosti, když film skončí a neuvěřitelně se vám to líbilo? Tak přesně toto jsem zažil i u The Perks of Being a Wallflower. S nejrozporuplnějším Cronenbergem a hipsterním Dolanem nejlepší film roku.

Jestli někdo tvrdí o dalším "limuzínovém" snímku z r. 2012 Cosmopolis od Davida Cronenberga, že se jedná o pseudointelektualitu o NIČEM, nejspíš ještě nenarazil na Caraxův proklatě nudný hoven Holy Motors. Nejenom, že v něm postrádám jakýkoliv smysl, ale celé to rádoby dění ve filmu mi přišlo ohavné, nesympatické a slizké, za což nejspíš i může hlavní "hrdina" Lavant, jehož jakékoliv sympatie se ve filmu někam zázračně vytratily. __ Na film jsem se víceméně těšil, reakcím z KVIFF jsem nevěřil, o to větší šok přicházel během projekce.

Po Afterlife jsem očekával další šílený brak. Retribution šíleným brakem sice je, ale ne takovým, jakým je Afterlife. Je v něm vše, ale jen proto, aby to tam bylo, jinak se klasicky jedná o prázdný film, kterému nechybí béčkové efekty, špatné výkony postav, nadmíru debilní scénář, Andersonova nerežie i pozpátku a zpomaleně natočená úvodní sekvence, která neúmyslně pobavila, ale přesto všechno má nejnovější a doufám, že i poslední Resident Evil celkem slušnou herní atmosféru, za což mu neuděluji odpad, ale symbolickou jednu hvězdu, což je čistě teoreticky odpad, jen to lépe vypadá. __ LIVINGDEAD psal komentář opět na silných dávkách drog...jako Anderson scénář. __ Tak ne, odpad si to zaslouží už jen z principu Bluntmanovo "pětky".

Xavier Dolan v devatenácti letech usedl za režisérkou a scénáristickou stoličku a natočil J’ai tué ma mère. Tedy film, který je na jeho věk až příliš vyzrálý (a potvrzuje fakt, že stejně staří čeští "filmaři" natáčejí kýble hnoje zabalené do studentských filmů) a už tady Dolan nepopírá lásku ke Kar-wai Wongovi či Jean-Luc Godardovi. Dialogy jsou opět vybroušené, hudební složka brilantní, myšlenka filmu příliš pravdivá a Dolan "začíná" objevovat Pop-Art, který ještě více využije v dalších filmech. Jo a abych nezapomněl, emoce na každém rohu!

Olověná vesta v daleko lepším, moderním kabátu, kde jsem se až neuvěřitelně vcítil do myšlenek hlavního hrdiny (výborný Jake Gyllenhaal). Jarhead jsem si užíval po celých 125 minut a ačkoliv se nevyskytne žádná akce, ani jednou jsem se nenudil. S American Beauty nejlepší Mendesův film. Režisér dokázal, že jde natočit válečný film i bez jakéhokoliv sentimentu a hloupého patosu, za což chválím ještě víc, protože takovýchto válečných filmů je jak šafránu (Tenká červená linie). Potěšila "Jízda Valkýr" od Wagnera (i když zde hrála jinou roli), protože v opravdu dobrém válečném filmu nemůže chybět (kromě Tenké červené linie, pochopitelně), což dokazuje, jaká je Zachraňte vojína Ryana sračka.

Absolutní prázdnota (herci nemají příliš prostoru, dokonce i Robert Pattinson je v povzdálí) s klasicky hloupými dialogy, která až v úplném finále, kde se trhají hlavy i čelisty (ale samozřejmě s absencí jakékoliv krve), nějak graduje. Což se samozřejmě i Twilight haterovi jako jsem já začne líbit a cokoliv odpouštět, ale to by nesmělo dopadnout tak, jak to dopadlo. Člověk začne být opět šíleně znechucený a následující vyláskovaný happy end celou tu nasranost jenom potvrdí, takže zapomene na EPIC (FAIL) finále a Schwarzkopf, který na konci potvrdil svůj dlouhotrvající účinek a napaří mu bez milosti odpad. __ Jo a abych nezapomněl, komentář obsahuje spoilery.

Tak přiznejte se odpadéři, kdo tehdy zaovčil a běžel k plátnu? Jinak se jedná o skvělý dokument se zajímavou a pravdivou myšlenkou, který natáčel člověk, jehož práce s kamerou byla bezchybná. Bohužel to celé lehce kazili dva hlavní aktéři / režiséři bez sympatií.

Jak je v roce 2012 zvykem, přichází jedno filmové zklamání za druhým. Vyjímku netvoří ani De Rouille et d'os, film, na něhož jsem se nesmírně těšil. Romantika to byla asi taková, jako dokáží být romantický verbal. Tento umělecký styl mi nesedl a to se dovoluji nazývat fanouškem uměleckých filmů. Jeden šílený střih za druhým, nepříjemná režie, žádné emoce, nesympatické a divně chovající se postavy (u Cotillard žádná novinka, ale přesto jsem jí dal šanci) a neodsýpající děj. A jelikož se pár slušných scén našlo, budu s hodnocením mírný. __ Zlatá éra výborných francouzských filmů je nenávratně pryč, ale tato "audiardovinka" se o to usilovně snaží, bohužel...

Americký Baader Meinhof Komplex se skutečně nekoná. Argu chybí tempo, dramatičnost či dokonce jakékoliv sympatie k příběhu i postavám. Rottentomatoes.com opět potvrdilo svůj filmový (ne)vkus a přeceňuje tuto sračku jak jen se dá, protože režisér Affleck, chápete. Nelíbilo se, trpěl jsem až do konce. 10% za retro provedení.

Sinister má styl, říz, atmosféru a skvělou pointu. Ačkoliv se zde příliš lekaček nevyskytne (sekačka na trávu fungovala ale výborně!), atmosféra je právě to, čím Sinister od aktuálních hororů vyčnívá (nezmiňuju Insidious) a funguje. Nejenom, že se dala krájet, ale přinutila mne si napětím opět okousat nehty. Najde se tu bohužel pár scén, které mne odrazují od maximálního hodnocení, ale i tak jsem spokojen. P.S. - Jo a nenudilo to, jak některé hatery, protože to snad ani nešlo.