kej-el

Andy García se stal scénáristou, režisérem, hudebním skladatelem i hlavním herce v jedné postavě. Tímto filmem, kdy nás zavádí doKuby, by se dalo říct, že složil jakýsi hold svému rodnému městu. Hlavní postava, Fico Fellove, jež je majitelem havanského hudebního klubu El Tropico, zaujímá dobré postavení a žije typicky kubánským životem. Má dobré přátele, ale i nepřátele, nikde neplatí, ženy ho milují a má zkrátka jméno. Celým filmem na vás "dýchá" tamější prostředí. Ať už okolím, latinskými rytmi, tabákem či kubánským rumem. Důležité ale je, že García se inspiroval skutečností, čili se nám ve filmu mnohdy promítají skutečné okamžiky, postavy i politická situace. O té, kromě lásky a vůbec kubánském životě, to hlavně je. Politická situace se stává ústředním problémem, kvůli níž Fico Fellove odjíždí do severní Ameriky. Na Kubě bohužel nechává svoji lásku i všechny své ostatní vzpomínky. Je to rváč a režimem se rozhodně nenechá zastrašit. Naprosté vychutnání filmu mi bohužel upírala jeho délka. Po 143 minutách už jsem ráda, že je vlastně konec, což je veliká škoda, protože film jinak obsahuje mnoho věcí, které jsou hodné chvály.

Chcete si odpočinout, pobavit a podívat se sami na sebe? Tak si pusťte Malou miss Sunshine. Režisérská dvojice Jonathan Dayton a Valerie Faris nás zavedou do typicky amerického prostředí mezi rodinku, která řeší problémy jako všichni ostatní. Ačkoli se v prvopočátku nemusí zdát zcela normální, mnoho z nás může dát za pravdu, že všichni to řešíme, ať už stejně či obdobně. Otec podnikatel, jež bohužel není schopný uspokojit svoji kariérskou touhu, matka jež se stará o dvě ratolesti, přičemž jedna z nich, dívka, by se naivně chtěla stát malou miss sunshine, jež je dětská královna krásy a adolescentní syn, jež se vzhlídnul v Nietzscheho filosofii. Dalším "problémem" je dědeček, kterého vyloučili z domova důchodců za šňupání kokainu a strýc (bratr matky), který chtěl spáchat sebevraždu. Nicméně se přes všechny problémy rozhodnou uskutečnit nejmladšímu členu rodiny sen a s malou Olive odjíždí celá rodina do Kalifornie. Po cestě je potká mnoho problémů, malých i velkých rozměrů, přesto se vším se nějak vypořádají. A jak vše nakonec skončí? Jediné co prozradím je, že happyendem. Propojte relaxaci s filmovým zážitkem.

V tomto snímků se nám proppojují dva umělecké žánry. Divadlo a film. To, že jsem napsala divadlo jako první má svá oduvodnění, poněvadž jde o hlavně o divadlo, z kterého se vlastně stane film. Petr Zelenka a přátelé, jak je již v titulcích psáno, uchopil do rukou v podstatě zcela prostý námět. Soubor dejvického divadla se vydává s inscenací Bratři Karamazovi do Polska, kde mají hru odehrát v tamější továrně. Herci hrají sami sebe, řeší skutečnosti, které jsou jim naprosto vlastní...Můžeme sledovat něco mezi záznamem představení a normálním filmem. Občas se může stát, že divák se na okamžik začne ztrácet, kdy se hraje divadlo a kdy je realita, poněvadž představení bratři karamazovi se odehrává v prostorách celé továrny. Scéna, kdy jeden z herců si zajde na čerstvý vzduch, zapálí cigaretu...najednou se k němu připojí jeden z kolegů, ale opět se vracíme zpátky z reálu a divadlo pokračuje. Zde nám dochází k zajímavému prolnutí divadla a skutečného života. Ale i na divadel se odehrávají skutečné příběhy. Tímto podáním Petra Zelenky je nám to krásně ukázáno. Jednou z velice povedených složek celho filmu je zcela určitě hudba. Naprosto dokonale dotváří atmosféru a koresponduje s celkovou stylizací celého filmu. Rozhodně doporučuji shlédnout, protože tady, je "všechno dovoleno"...