Rocky62

Robert De Niro se na roli Al Caponeho pečlivě připravoval - za 5 týdnů se změnil k nepoznání. V Itálii kromě oprášení neapolského přízvuku přibral 14 kilogramů, obličej se mu zakulatil a měl viditelně tlustší tělo. Aby vypadal ještě silnější, půjčil si latexový oblek a nosil jej na začátku filmování. Rovněž strávil 14 hodin u holiče, nechal si ostříhat, upravit a nagelovat vlasy. . Rovněž studoval stovky Caponeho fotografií a všechny staré filmové týdeníky, které se mu podařilo dohledat. Producent Art Linson byl z jeho proměny tak unesen, že odmítl zveřejnit jakékoli fotografie a nedovolil záběry s ním zařadit ani do upoutávek, aby účinek Robertovy změny byl ve filmu co největší.

Roli Francise odmítl Robert De Niro, a to kvůli menšímu honoráři a roli Al Caponeho ve filmu Neúplatní (1987).

Jack Nicholson dostal za roli 5 milionů dolarů.

Roland Joffé po natáčení přiznal: „Nikdo z těch, které jsem oslovil, neměl odvahu se poprat s rolí Rodriga Mendozy." Ještě než Robert De Niro na roli kývnul, Joffé již připravoval v Kolumbii exteriéry a společně s De Nirem cestovali oblastmi kolem Santa Marty a hradbou obehnané pevnosti Cartageny, kde probíhalo natáčení.

Natáčení bylo velmi komplikované. Začalo to přepravou osmdesátičlenného štábu s veškerým vybavením, světly, kamerami, kostýmy, potravinami a materiálem ke stavbě rekvizit, která musela být naplánována s vojenskou precizností. Vše muselo být dovezeno, neboť v Kolumbii neexistovala žádná velká filmová společnost nebo dodavatel zařízení. Např. téměř 700 paruk a příčesků bylo třeba dopravit letecky až z Říma.

Natáčecí štáb sesbíral a choval mnoho všelijakých tvorů od pavouků po krokodýly, které potřebovali do různých scén. Byl najat také kontingent indiánů, s nimiž byly nacvičovány jejich role.

Do popředí se během příprav dostaly bezpečností problémy, zvlášť poté, co filmaři náhodou umístili Gabrielovu (Jeremy Irons) misi San Carlos do cesty kokainovému kartelu. Kolumbijská vláda povolala na místo ozbrojené jednotky, které štáb hlídaly. Dva vojáci měli neustále na starosti Roberta De Nira (Mendoza), a dokonce hlídali před jeho hotelovým pokojem, když šel spát.

Robert De Niro (Mendoza) měl protentokrát na rozdíl od jiných filmů velmi málo zdrojů, z nichž mohl před natáčením čerpat inspiraci pro svou postavu. Navíc na něj scénář i režisér kladli přísné požadavky. Musel k charakterizaci využít velký kus představivosti.

Židovská komunita proti filmu protestovala, izraelská vláda dokonce zvažovala možnost podání mezinárodního protestu kvůli znevážení ze strany Sergia Leoneho a Roberta De Nira (Noodles). K protestu se rovněž chystala různá feministická hnutí, jež nesouhlasila se scénami násilí na ženách a chladnokrevnými výjevy znásilnění.

Uprostřed velkého chaosu, který způsobilo studio Warner Bros požadavkem na zkrácení délky filmu, dostal Sergio Leone srdeční záchvat, přesto však pokračoval v bitvě za záchranu filmu.

V Americe film vydělal na půjčovném pouhých dva a půl milionu amerických dolarů. Producent Arnon Milchan, který produkoval i film Král komedie (1982), přišel díky těmto dvěma komerčně neúspěšným filmům o zhruba 50 milionů amerických dolarů.

Film byl vybrán jako zahajovací titul festivalu v Cannes v roce 1983 a britští kritici ho zvolili nejlepším filmem roku.

Řada vlivných recenzentů snímek vychvalovala až do nebes a prohlašovala, že ze společné tvorby Scorseseho a De Nira jde o dosud nejzdařilejší dílo.

Natáčení bylo plné De Nirových obvyklých výstředností a odráželo tradiční domácí přípravu před filmováním. Herec trávil týdny sledováním klubových komiků a pomohlo mu i přátelství s Johnem Belushim a Robinem Williamsem.

Ve filmu si zahrál i režisér Jerry Lewis, který v době natáčení pozval De Nira na večeři. De Niro odpověděl, že to není dobrý nápad a bez dalšího vysvětlování odkráčel. Až Scorsese musel Lewisovi vysvětlit, že když De Niro žije svou postavou a nebaví se s ostatními herci.

Extrémní příprava Roberta De Nira na roli Jakea LaMotty se výrazně dotýkala všech stránek jeho života, duševních i fyzických. Došlo k odloučení mezi ním a jeho manželkou Diahnne Abbott. Dobře známé okolí a lidé byli doslova odříznuti od De Nira, jenž se psychicky připravoval na výkon, což byl proces, který trval měsíce.

Jack Nicholson se do své postavy tak hluboce ponořill, až si na soužití s ním stěžovala jeho tehdejší dlouholetá partnerka Anjelica Hustonová. Nicholson to vysvětloval: „Obvykle nemám problém vklouznout a vyklouznout z postavy, ale v Oregonu to bylo jiné. Byl jsem tak hluboko v roli, že bylo čím dál těžší rozlišit realitu od iluze."

Diskuse při natáčení filmu byly mezi hlavními představiteli značně divoké a to se oproti původnímu plánu dosti protáhlo, jelikož všemožné změny byly takřka na denním pořádku. Navíc vznikaly spodní proudy, které natáčení zpomalovaly a poutaly nechtěnou pozornost na štáb, který byl už tak pod tlakem médií kvůli častým návštěvám, mezi něž patřil i otec Lizy Minnelli (Francine Evans). Přesto se podle Martina Scorseseho jednalo o "zábavné" natáčení.

Martin Scorsese chtěl muzikálový koncept návratu do časů továrny na sny změnit na drama narušených vztahů a smíchat nostalgii se společenským fenoménem. Tímto tématem se kritici zaobírali až v době, kdy byl film uveden v kinech.

Producent Sam Spiegel absolutně nesouhlasil s obsazením Roberta De Nira (Monroe Stahr). Později Eliu Kazanovi sdělil: ,,Kromě tebe není na světě režisér, který by mě přesvědčil, abych zkusil Bobbyho De Nira."