Filmmaniak

Mírně komediální vztahové drama o narcistickém bisexuálním režisérovi nezávislých filmů, který si začne románek se ženou, přestože je ženatý s mužem, svým dvorním hercem. Tím vznikne bizarní situace, v níž se hlavní anti-hrdina snaží udržet ve vztahu se svým životním partnerem zuby nehty, ale přitom je odhodlán nadále pokračovat i v aféře s milenkou a slibovat jí založení rodiny. Film je pozoruhodný právě tím, že jeho dění sledujeme převážně z pohledu sebestředné a sebelítostivé postavy, která je nesnesitelná a okouzlující zároveň, a jejíž drzé a vrcholně neempatické jednání se čím dál víc stupňuje do až absurdně komických rovin. Výsledkem je zábavná podívaná o nezvyklém milostném trojúhelníku, zaměřená na karikaturu toxického muže bez špetky sebereflexe, která ale krom jeho eskalujících nepatřičných výstupů nabízí už jen slabě napsané vedlejší postavy a nadbytečný důraz na explicitní fyzičnost v postelových scénách.

Kouzelně minimalistická romance mezi melancholickým dělníkem s přílišnou zálibou v alkoholu a nesmělou introvertní prodavačkou. Zasmušilá starosvětská tragikomedie o strastiplném sbližování dvou zoufalých duší, která vyniká perfektní režijní formou, Kaurismäkiho nezaměnitelnou osobitou stylizací, suchým humorem s vážnou tváří a svéráznými charaktery. Nechybí ani sociální rozměr, nevtíravé zakomponování současných události (v podobě rádiových zkazek o válce na Ukrajině vměstnaných do bezčasých retro kulis nostalgicky působících Helsinek), skvěle padnoucí hudba ani roztomilé láskyplné cinefilní odkazy na tvorbu Kaurismäkiho režijních vzorů a kamarádů ze světa nezávislého a artového filmu. A to vše v pouhých osmdesáti minutách.

Lehce provokativní snímek s pozoruhodným námětem, z nějž se nicméně podařilo vykřesat jen velmi mělkou satiru, která se v tématu kritiky poživačného konzumerismu pouze nejistě převaluje. Na jednu stranu nabádá k zodpovědnějšímu přístupu ohledně stravovacích návyků, na stranu druhou si ale zároveň z alternativních výživových trendů utahuje. Především ale filmu schází ostré hrany, neodváží se pustit do ničeho opravdu radikálního, ničím nešokuje, ba dokonce ani nevyvede z míry. Vizuálně sice upoutá a místy i zdařile operuje s motivy pokrytectví a elitářství vyšších společenských vrstev a budování kultu osobnosti okolo kantorky, jejíž manipulativní vliv má na dospívající mládež zhoubné důsledky, nicméně v tom ostatním spíše selhává, nevyužívá svůj potenciál a zanechává dojem pouhé festivalové bizarnosti, jejíž úvodní varování týkající se explicitního zobrazování poruch příjmu potravy je jen prázdnou manýrou.

Nesmírně komplexní a vrstevnatý film-román, jenž v sobě sdružuje mnoho témat od zneužívání moci z pozice učitelské autority po intelektuálně-milostný trojúhelník, která se přes sebe přelévají, aniž by některé z nich výrazně dominovalo. Všechny složky filmu včetně detailní režie, chirurgicky přesného scénáře i fantastické kamery, která často snímá v předlouhých záběrech plahočící se postavy nebo jejich našlapané mnohaminutové dialogové výměny, vytvářejí nesmírně plastický a realistický svět, který diváka zcela pohltí. Jen je potřeba si zvyknout na společnost misantropického a morálně pochybného hlavního hrdiny a na všudypřítomný, vůči lidstvu nesmírně cynický tón.

Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie.

Dokument pracuje se zajímavým konceptem, v němž režisérka nahnala do jedné místnosti své příbuzné i bývalé sousedy, aby vzpomínali na minulost svých rodin a své ulice, a to zejména v kontextu masakru civilních obyvatel na počátku 80. let v Maroku, jenž následoval jako reakce na tehdejší demonstrace proti zvyšujícím se cenám chleba. Silné osobní výpovědi pak doprovází ilustrační záběry pořízené v detailním kartonovém modelu oné ulice a blízkého okolí se všemi domy a tehdejšími rezidenty, z nichž každý má v modelu svou hliněnou figurku. Pátrání po pravdě otevírá dávné rány, avšak vzájemná konfrontace obyvatel jednoho domu (především ve vztahu k přísné despotické babičce, jejímž pravidlům se všichni museli podřizovat), patrně nevedlo během natáčení k tolika třecím plochám, v kolik režisérka možná doufala. Vzpomínání na minulost je tak prokládáno i všednějšími záběry oslavy narozenin nebo zpěvu režisérčiny matky. Úvodní příslib nahlédnutí pod roušku lží, které nekompromisní a všemi obávaná matriarcha během let vybudovala, tak nedojde naplnění, jelikož není ani zřejmé, v čem by ty její lži měly spočívat.

Film o dvou nedomrlých bratrech, jejichž životem zamává několik událostí, včetně nechtěného vážného zranění seniorky a hospitace jejich umírajícího otce kdesi v dalekém Lucemburku. Tón filmu neurčitě přeskakuje mezi vážným sociálním dramatem a komedií bohatou na scény a dialogy oplývající černým humorem. Podobně nesoustředěné je i vyprávění příběhu, jenž načíná drobné zápletky a zas je opouští, zdánlivě aniž by k něčemu vyloženě směřoval. V závěru ale nakonec přeci jen dojde k cestě obou bratrů do Lucemburku a k několika uspokojivě zakomponovaným zvratům, takže se snímek krom slovního humoru vykoupí i sérií fatálních momentů plných životní ironie.

Jemné romantické drama vypráví příběh dvou lidí, kteří si jsou zjevně souzeni, leč osud tomu chce, že jejich kroky přesto společně životem nevedou. Tři dekády trvající vyprávění se třemi velkými skoky v čase se zaměřuje na pouhou trojici postav, kterou spojuje téma osudové předurčenosti a tisícileté provázanosti jejich duší. Hořkosladký nadčasový příběh těží ze vzpomínek na dávné lásky, z odžitých bolavých vztahových situací a z padnoucího obsazení herců, mezi nimiž to jiskří i beze slov. Začátek ještě může působit poněkud překotně, spolu s uvedením postav do dospělosti ale i vyprávění dospěje a zaměří se na to podstatné. Síla a krása se někdy opravdu skrývají v jednoduchosti, zvlášť když ta jednoduchost spočívá v přesné úsporné režii a v chytrých a uvědomělých dialozích.

Herecky procítěné a přesně režírované drama se nejprve zabývá sociální tematikou, své plně věrohodné postavy trestané matky a jejího malého synka ale nechává díky silné vůli a odhodlání vystoupit z životní mizérie a vést normální život se světlou budoucností, byť o snadný život se ani tak rozhodně nejedná. Postupem času se postava matky odsouvá z pozice hlavní hrdinky a do popředí je čím dál výrazněji stavěn právě její syn, čímž se posouvá i úhel pohledu. Závěrečný akt pak představuje nečekané tnutí do srdce a odhaluje, že už tak promyšlené a na pevných základech vybudované vyprávění bylo po celou dobu ještě důmyslnější, než by se mohlo zdát.

Pevnou rukou uchopený debut pracuje s tématem morálky a strachu o život, v důsledku rozvláčného tempa ale prohořívá velmi pozvolna, a i napětí šponuje jen minimálně. Víc ostatně vykřeše z napjatých vztahů mezi tchajwanským vedením a filipínskými strojníky na nákladním trajektu než ze situací vyplývajících z motivu tajného schovávání migranta v útrobách lodi.