Recenze (11 810)
Muriel se vdává (1994)
Taková velmi příjemná australská romantická komedie, která má pořádné trny. Jako kdybyste se celou dobu chtěli smát, ale film vám dává hodně důvodů k tomu, abyste spíše brečeli. Krásně sladěné drama s komedií, které vlastně vůbec není romantické, alespoň ne v tom americkém slova smyslu. Právě v tom je film krásně jedinečný. Samozřejmě i díky Toni Collette. A k tomu ABBA!
Drahý deníčku (1993)
Nemám podobné filmy moc rád, protože mám většinou pocit, že vlastně nemají tvůrci co sdělit. Ale v tomhle případě se mi pojetí líbilo. Celkově to bylo takové přímé a přitom odlehčené, Nanni na vás nic nehrne, ale jede si v tempu normálního života a přitom zvládá sdělit celkem drsné pravdy. Příjemné pokoukání.
Ségry (2015)
Tinu Fey mám rád a její humor mi sedí. Bylo mi jasné, že ve spolupráci s Amy Poehler mě bude snímek bavit. A tak nějak jsem se trefil. Je to místy hodně obhroublé, je to místy hodně ujeté, ale tak nějak mě to bavilo celou dobu, i v těch dramatičtějších momentech. Ta spolupráce obou hereček v hlavní roli prostě funguje skvěle. Navíc jsou tu parádní vedlejší role.
Cesta do říše krále pírek (2014)
Na první pohled nesmírně radostný film, ale ono se následně ukáže, že to rozhodně jen rozjásaný animák není, že tohle je něco trochu víc, co dokáže zabrousit i na tu temnější notu příběhu a emocí. Jasně, má to svůj happy end a není to skutečně kruté, ale ten průběh není tak jednoznačný a vlastně ani ten happy end není klasický. Povedené, ale ještě tomu něco chybělo.
American Descent (2014)
Found footage o tom, jak jednomu vojákovi hráblo. Tohle mi opravdu nepřišlo jako originální téma, ale fajn, z toho se dá ještě něco vytěžit. Jenže pak se ukázalo, že se na nějakou těžbu tvůrci vykašlali a prostě si jeli v zajetých kolejích a je z toho jen špatné found footage s neoriginálním nápadem a děsným provedením.
Pod olivovníky (1994)
Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí.
Stripperland (2011)
„Stripperland“ je jedna z nejhorších hororových parodií, co jsem kdy viděl, a co si budeme namlouvat, je to jeden z nejhorších hororových filmů, jaké jsem kdy viděl. Tohle je urážka parodie, je to urážka filmového umění a celkově prostě špatný film, který už nikdy znovu nechci vidět. Když ve filmu nevidím ani trochu snahu o to, aby to za něco stálo, tak to je vážně k divákům kruté.
Satanské tango (1994)
"Satanské tango" je tak specifický film, že opravdu není pro každého. Co se mu ale musí nechat, to je skutečnost, že to prostě není jen sedmihodinový film, ale je to film, který má obsah a který něco sděluje. Navíc to sděluje způsobem mnohdy úchvatným (scéna s koňmi) nebo takovým, který s vámi zamává (scéna s kočkou). Ale přitom je toho mnohem více.
Kill or Be Killed (2015)
No, označit snímek jako horor a western v jednom, je přece jen trochu přecenění jeho smyslu a podoby, protože od začátku budete mít pocit, že se sice o western jedná, ale jedině tak o western komediální. Nakonec dojde i na nějaké to gore, dokonce to bude mít i zvraty, ale taková podivná žánrová rozháranost mi tady vůbec nesedla.
Let Us Prey (2014)
Snímek „Let Us Prey“ zůstává celkem příjemným překvapením, které nám přišlo z britských ostrovů a Irska, snímek, který je celkem nápaditý ve svém provedení a to i v rámci gore, které je až nečekaně dobré a je ho nečekaně dost. Tohle je prvek, který se mi velmi zamlouval a který film ještě o něco oživil. Když nechcete nic náročného, ale takovou příjemně temnou hororovou zábavu, snímek „Let Us Prey“ vám to nabídne.