kaylin

I v oblasti krátkého filmu vznikají zajímavé sci-fi snímky. "The 3rd Letter" je jedním z nich. Není na něm zajímavé tolik celek, ani nápad, ale především scéna v koupelně - rozhovor se synem po telefonu. Ten je skvěle zahraný a natočený. Velmi tíživá atmosféra, která posouvá snímek o něco výše, než samotný svět, který je tam nastíněn.

Nevěřil jsem tomu, že by se z tohohle filmu dalo udělat něco špatného, ale opravdu dalo. Nové dějové linie, které Miller napsal pro film, nejsou nijak zásadně zajímavě a jsou možná až příliš stylizované. Hlavně nová Nancy je příšera. "Ženská, pro kterou bych vraždil" nemá potřebný náboj a celková stylizace mi přijde nějaká divná. Jako kdyby to bylo jiné "Sin City" než to první, jiné ve smyslu přístupu a samotného natáčení. Pořád to má dobré momenty, ale je jich dost málo. Bohužel. Většina postav je jen na okrasu.

Pokud vás memphiská trojka skutečně zajímá a pokud chcete vidět, jak právo nefunguje, nebo jak by fungovat nemělo, je "West of Memphis" dokonalým dokumentem. Tohle není jediný případ, kdy justice zklamala, ať už skutečným výsledkem, anebo minimálně postupem. Důkazů na to, abyste si udělali vlastní úsudek je dost, ale co se hlavně ukazuje, to je šílenství lidí, kteří se nechají zbláznit hloupými slovy.

Vzhledem k prvnímu filmu jsem si v rámci série už několikrát stěžoval na to, že se tvůrci vykašlali na gore a raději nechali kameru uhnout. Tak tohle rozhodně u devátého dílu neplatí, protože gore je zde místy naprosto úchvatné a filmaři se nebáli do něj jít. Jsou zde prvky, které jste v sérii ještě neviděli a které vám v ní určitě chyběli. V rámci série je tak „Pátek třináctého 9“ opravdu unikátní film, a to jak v tom dobrém, tak i v tom negativnějším smyslu slova.

Klasický Wynorski a spol. Hrozná kravina, která má nějakou základní dějovou myšlenku, jež je rozmělněna v tuně špatných triků - bohužel digitálních - a obrovském množství silikonu, které ale přece jen tentokrát nepřevažuje, což je velmi povzbuzující skutečnost. Jinak je to ale stejně pořád velká béčková zbytečnost. Není ale hezké sem tam u podobných filmů vypnout?

Trochu rozmrzele se přiznám, že od Fritze Langa jsem přece jenom čekal víc. Hudebně je film až příliš impozantní a až příliš dává najevo, že tohle je něco děsivého. Příběhově je to napínavé neskutečně, ale finále mu rozhodně nijak zásadně napomáhá a nedělá mu dobrou službu. Psychologické scény bych si dovedl představit efektivnější.

Snímek, kterému vévodí skvělé grafické zpracování, jež samo o sobě z velké míry vytváří atmosféru, která je skutečně westernová a zároveň hororová. Už pěkně dlouho hledám westernový horor, který by stál za to. Ukázalo se, že "The Backwater Gospel" by mohl být jedním z takových. Ale je fakt, že mě pořád více zajímá celovečerní provedení takového spojení.

Gus Van Sant a jeho začátky, aneb celkem fajn komedie, která tu není od toho, abyste se třaskavě smáli, ale abyste viděli, jak aplikovat zde předepsané postupy v praxi. Snadno provést je zásadou, která se dá aplikovat pro skutečně všechny možné situace.

Nádherný příběh o tom, jak je snadné zastoupit lásku něčím jiným. Naše paměť je svinstvo a hraje si s námi, ale to jen proto, že mi sami ani nechceme, abychom si všechno pamatovali. A tak dokážeme zapomenout i na to důležité. Celkem snadno, což tenhle film ukazuje s neskutečnou laskavostí. Láska je něco, co se nedá snadno zlomit, něco, co nedokážeme popsat, ale co tu je. Tohle je krásné poselství a v krásném podání.

„Očista: Anarchie“ ale rozhodně není až tak skvělým krokem směrem k využití potenciálu. DeMonaco si jede svou akční podívanou, která už překvapivě není ani tak drsná a ani tak krutá. V tomhle směru snímek ztratil trochu náboj a nejsou zde scény, které by mě skutečně dostaly. To je škoda, protože si jsem jistý, že v takovém prostředí a s takovým východiskem, by to rozhodně možné bylo. Konec je pak klasickým zadostiučiněním, které prostě nepřekročí hranice.