dzira

S kýmkoliv se Jack potká toho zabije. Takže už to ani nestraší ani nešokuje a to ani v případě jeho setkání s rodinou s malými dětmi. Všeho moc škodí a Trier vražděním prostě nudí...

Ač film na zakázku, je vidět, že Matanić umí...

Nedá se říct, že by to byla zrovna zábava. Ale to určitě ani být neměla. Po několik letech jsem se k tomuto snímku vrátil a zvýšil jeho hodnocení. Ogresta není špatný režisér. Ta atmosféra prázdnoty a beznaděje je ve filmu hmatatelná.. Chorvati si vybojovali svobodu, ale co teď s ní? Kdyby tam nebyla ta takřka všudypřítomná otravná hudba, tak bych uvažoval snad i o čtvrté hvězdě... Jo a co mne teda taky hned na začátku od filmu málem odradilo, to byly ty fonty použité v titulcích... Těch jsem si asi před časem nevšiml, ale teď na mne zapůsobily jako červený hadr na býka :-) No, vzhledem k tomu, že v tomto filmu Ogresta nemaluje Chorvatsko nijak moc růžově, tak se celkem dívím, že o rok později dostal řád za zásluhu v oblasti chorvatské kultury od Franja Tuđmana...

S ohledem na rok vzniku dávám 3 hvězdy. Musel jsem se prokousat prodlouženou seriálovou verzí a ta by se dala stříhat a stříhat až by z toho byl normální 90 minutový fim. Ten může být asi o dost lepší....

Film natočený podle stejnojmenného románu Ivana Kozarace (1885-1910) - představitele chorvatské moderny. Asi se z toho námětu dalo vytěžit trochu víc. Kozaracův útlý román je totiž podstatně údernější a odvážnější...

Přestože se jedná o pouhý televizní film (byť se solidní výpravou), považuji ho v rámci jugoslávské kinematografie za poměrně důležitý. Ukázal totiž situaci těsně před vyhlášením NDH a na televizní obrazovky přinesl již rok po Titově smrti obyčejné chorvatské lidi ze zapadlé vesnice, jak se těší na příchod okuačních vojsk, jak vítají vyhlášení samostatného fašistického chorvatského státu a jak se připravují na to, že udělají v zemi "pořádek" ... Nutno dodat, že toto drama vzniklo v produkci Televize Záhřeb...

V Srbsku se stal Jižní vítr v roce 2018 nečekaným hitem. V návštěvnosti suverénně porazil všechny zahraniční blockbustery. Za devět týdnů jej vidělo 600 000 diváků, což je číslo i na naše poměry úctyhodné a v Srbsku takřka nevídané. Jen pro srovnání - snímek Bohemian Rhapsody, který v Česku trhá rekordy, měl v Srbsku ve stejném období návštěvnost 80 000 diváků. Lze samozřejmě spekulovat o tom, že v Srbsku se na film chodí zejména kvůli hereckému obsazení, které je samozřejmě znamenité. Hvězdy nové generace, jako jsou Miloš Biković, Jovana Stojilković či Miodrag Radonjić, se v něm potkávají s nejpopulárnějšími herci předchozích dvou dekád - Draganem Bjelogrlićem, Bogdanem Diklićem, Srđanem Todorovićem a Nebojšou Glogovacem. Zejména účast Nebojši Glogovace, pro kterého to byla poslední role před náhlou smrtí, mohla do kin přilákat mnoho srbských diváků. Na druhou stranu filmů s podobně kvalitní hereckou ekipou se v Srbsku točí několik ročně a žádnému z nich se za posledních patnáct let nic podobného nepodařilo. I to svědčí o faktu, že je Jižní vítr po všech stránkách velmi dobře zvládnutý film. Miloš Avramović natočil Jižní vítr jako gangsterku, která obstojí i ve srovnání s klasickými ikonami tohoto žánru. Z nich ostatně nepokrytě čerpal. Nelze ale říct, že by své vzory slepě kopíroval. Zápletku, která by se mohla odehrát v jakémkoliv velkoměstě světa, citlivě narouboval na specifické prostředí současného Bělehradu. Navíc ji obohatil o rodinný rozměr a okořenil jiskřivým balkánským humorem. Po mnoha západních thrillerech, ve kterých se vyskytují nejrůznější karikatury balkánské mafie, máme konečně možnost vidět autentický balkánský film o mafii.

Nevěřil bych, že něco tak blbého dokážu dokoukat do konce.... Ale když ono mě to bavilo...

Mozaika mikropříběhů se odehrává v bělebradské čtvrti Savamala v roce 1936. Ljubiša Samardžić z plakátu je jen jednou z mnoha postav, které tu v předvečer 2. světové války prožívají své radosti i starosti. Je to trochu roztříštěné, ale má to atmosféru... Zajímavý je široký záběr filmu. Jsou v něm zpodobněny všechny společenské vrstvy, komunisti, nacisti, Židé, bohatá smetánka... Mnoho scén je překvapivě dosti odvážných....

Jak málo stačí pro natočení skvělého a uvěřitelného filmu... Jedno holičství v Sarajevu, skvělý herec (Hadžihafisbegović), dobře napsaný scénář, který stojí na reálných základech (Žalica), osvícený producent, který to vše zaštítí (Kenović) a režisér, který ví jak to všechno skloubit dohromady (Jukić)...