dzira

Mám rád stejnou hudbu jako Tomek. No, snad je to jediná podobnost....

Válka v bývalé Jugoslávii skončilla před dvaceti lety. Lidé, kteří byli tehdy jejími aktéry žijí. Někteří utekli před svou minulostí pryč. Někteří si odpykali trest a jsou na svobodě, většina potrestána nebyla, ale před svým svědomím nikam utéct nemůže. Mnozí byli potrestáni neprávem nebo si to upřímně myslí... Žádný trest však nikomu nikoho nevrátí... S one strane je film, který nepřináší jednoznačné odpovědi. Nikoho neobviňuje, nehlásá žádnou neotřesitelnou pravdu. Nechává diváka v nejistotě a to je vlastně jeho poselství, protože unáhlených soudů, překroucených faktů, polopravd a opakovaných lží, které se staly obecně přejímanou pravdou, bylo v téhle válce víc než dost...

Tři příběhy (z nichž každý by vydal na samostatný film) se vzájemně proplétají. Toto proplétání je trochu chaotické ale možná právě díky tomu je film nepředvidatelný a napínavý po celých 155 minut. Možná je tam pár motivů navíc, ale stejně je to velmi silný snímek...

Nekorektní komedie, která si dělá prdel z chorvatského fašistického státu NDH, z poglavnika Ante Paveliće, z partyzánů a Broze-Tita, z četniků a několika postav chorvatské a jugoslávské historie... Konečně balkánská komedie, která ničím nepřipomíná styl Kusturica. Pokud bychom hledali nějaké inspirační zdroje, tak bychom mohli vzpomenout třeba na Baletićův Balkan ekspres nebo britský komediální seriál Haló haló.

Silvije Petranovic podle svých slov (viz. http://www.balkanfilm.cz/reziser-silvije-petranovic-nam-poskytl-rozhovor-nejen-o-svem-filmu-tovarystvo-jezisovo/) neznal Bočanovu adaptaci Kunderovy povídky. Myslím, že jeho film je o kousek lepší... Možná i díky skvělému Mustafovi Nadarevičovi.

Několik povídek tvoří portrét současného Bělehradu. Jak to tak u podobných povídkových filmů bývá, tvoří jej lepší i slabší části. Přesto musím říct, že jako celek působí svěže a žádná epizoda nespadne pod průměr. Snad jen ta svatební (byť herecky nejlépe obsazena) působí ve filmu trochu nepatřičně...

Ve své době jistě velmi odvážný snímek působí dodnes velmi originálně. Ovšem vydržet to do konce mne stalo opravdu spoustu sil.

Pro mne nečekaný vrchol LFS 2017...

Asi umění...

Film plný nostalgie po zašlé slávě úzkorozchodné železnice v horské oblasti Bosny... Spousta bizarních postaviček prožívá na plátně své mikropříběhy. Úžasná atmosféra zapadlé horské vsi, pro kterou je železnice jediným spojením se světem. Tento film Vesny Ljubić patří určitě (spolu s např. Ovo malo duše Ademira Kenoviće) k dílům, která inspirovala další generace jugoslávských resp. bosensko-hercegovských filmařů.