Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (135)

plakát

Špinavé ulice (1973) 

"Kombinace dokumentaristického realismu, pohybující se kamery, expresionistického osvětlení, záběrů z úhlů a rychlého spádu" Skvělý soundtrack (dle mého názoru). "Film ztělesňující New-York". "Pocitově autentické, bytostně osobní, 'urban filmmaking'"."Vášnivý, energizující, stylistický invenční, osobní, první vyspělý, plnokrevný 'film značky Martin Scorsese'".

plakát

Ohnivá sedla (1974) 

První cca hodina trapná nuda. Pár necitlivých až rasistických vtipů na úrovni tak Kameňáku. Nezasmál jsem se ani jednou... Zhruba po hodině přichází zajímavý výstup jakési "lady" a pak už se to celkem chytá. Závěrečných zhruba 10 minut přináší zcela nečekanou pointu, konečně nám, divákům, dochází smysl vší té "roztomilé" trapnosti a přimhuřujeme trochu oko.

plakát

Rozhovor (1974) 

Celkově: nudný film slavného režiséra (Francis Ford Cappola), který ho natočil "mezi" dvěma skvělými (a známými) filmy (Kmotr a Kmotr II).

plakát

Čelisti (1975) 

výběr z reviews na rotten tomatoes: - žraločí sága - asi první "summer blockbuster" (velký letní filmový megahit) - výbornej rutinní film - okamžitá klasika - ohromující a šokující zároveň - jeden z nejlepších příkladů moderních blockbusterů - skoro mýtická kombinace do sebe zapadajících záběrů a celé story - veledílo pro masy ("One of the absolute masterpieces of populist cinema") - "vražední žralocí zabíjejí a přinášejí spoustu napětí" - jeden z nejlepších primárně šokujících filmů, které kdy vzešly z Hollywoodu - jeden z málo filmů, které si svůj komerční úspěch doopravdy zasloužily - jediné slovo: strach

plakát

Nashville (1975) 

Obrovsky slavná, mladá, krásná, úspěšná populární star country music Barbara Jean. Nemálo slavnej, úspěšnej a dobrej (asi 50letej) zpěvák (country music) nosící kotlety a "stylový" kovbojský hadry. Pár dalších hudebníků, zpěváků. Ženská, co utekla svýmu manželovi, aby se prosadila v country music. Manžel ji samozřejmě hledá. Holka (číšnice) bez hudebního sluchu, co si umane, že bude stejně slavná jako Barbara Jean. Organizátoři, promoteři. Trochu trhlá pseudointelektuální reportérka BBC. Asi 14letá holka, co si změnila jméno, aby znělo cool, každej den kompletně změní vizáž, paruku a uloví jinýho chlapa. A jakejsi alternativní kandidát na americkýho prezidenta, co tam permanentně oxiduje se svejma kecama přenášenejma velkejma reprákama z auta.

plakát

Horečka sobotní noci (1977) 

Kondenzovaná maskulinita. Vnější, externí, impulzivní síla mládí, zjevu, hadrů, výrazu. Taky bych řekl, jakoby na jedné straně hudba Bee Gees a na druhé taneční um a charisma Johna Travolty byly chemické látky, které, když sloučeny, bouřlivě reagují: snad nejlépe zapadající hudba do (jakéhokoli) filmu (vůbec!), líbivá, ale nepodbízivá, populární, ale přesto originální, vysoce charakteristická, sama sebe definující, vystihující.. přesahující. Netvrdím, že scénář je extra zajímavý. Není. Je, dejme tomu, "lehký". "Nadlehčený". Není hluboký, ale je nekompromisně "real". Snad až "streetwise". No a ta hudba. A ten tanec!!!!!!!!!

plakát

Bonnie a Clyde (1967) 

Třicátá léta (každé auto lze tak snadno ukrást!), americký venkov (asfaltová silnice snad v celém filmu není). Přepadávání, loupeže, krádeže... honičky s policajty, úniky, střílečky... a nečekaně brutální konec. Zadrhávající se romantika. Skřípající, občas vybuchující vztahy. Pošetilá naivita. Sebeidealizace (hlavních postav). (A jejich neuvěřitelná, do nebe volající hloupost.) Jestli to měla být 'oslava zločinu' či prostě obyčejné revolty, tak se dle mého názoru moc nepovedla. On ten celý jejich slavný gang totiž nejsou 'opravdoví', 'kovaní' zločinci, ale spíš druhořadí břídilové, co prostě neumí nic jiného (než krást a loupit) a Clyde se dokonce diví, že, když chce vykrást obchod, byť s úsměvem na rtu, jeden z prodavačů se mu vzepře (a málem ho zabije). Nakonec sami dva uznávají, že to jediné, co sem jim doopravdy povedlo, bylo to, že noviny otiskly jejich báseň (...) Celkově: příběh s velkým potenciálem (když pominu to, že se skutečnými postavami jen volně inspiroval a na historičnost si nehrál), dle mého názoru však nedostatečně rozvinutý a nepřesvědčivě zahraný (jen jeden herec z pěti hlavních postav se mi líbil). Ovšem mělo to svižné tempo a dobrý střih, rozhodně nenudilo a minimálně začátek filmu vizuálně velmi povedený.

plakát

Nikdo mě nemá rád (1959) 

Název filmu mi trochu vrtal hlavou, má to být z fráze "faire les quatre cents coups" - přeložitelné asi jako "dělat peklo". Širokoúhlá kamera. Zasmušilá Paříž padesátých let. Třináctiletý chlapec (ano, viděl jsem se v něm, když si vzpomenu na svou vlastní pubertu). Naprosto přímočarý příběh "nelehkého dospívání". Necitliví až hrubí účitelé. Rošťárny a záškoláctví. Malý byteček pracujících rodičů (později se dozvídáme, že nebyl zcela chtěné dítě, matka dělá zálety a lže o tom manželovi). Po sérii pokusů a omylů se mladý chlapec odhodlává k naprosté revoltě, kašle na školu, bydlí u kamaráda a snaží se žít "po svém". Netřeba dodávat, že to nemá dlouhého trvání. "Bez pochyby, jeden z nejlepších filmů historie. Paříž roku 1968 před Paříží 1968. Punk rock před punk rockem. "I wasn't born, so much as I fell out", jak by později řekli The Clash. Nová vlna před Novou vlnou. Existencialismus. Camus z úst dítěte. Foucault v Dohlížet a trestat. Non-konformní duch, současně konkrétní i abstraktní. Zážitek vykořeněnosti, vytěsnění, odduševnění. Transcendence. Přesný opak klišé. On The Watefront pro Francouze, ale mnohem lepší. Osamělost v jádru lidské existence, vyjádřena lépe než ve většině dosavadního umění. Jeden z těch filmů, o kterých se radši budu emotivně rozplývat než zachovávat "objektivní" nestrannost. Brilantní, vizionářská filmařina a film, který absolutně musíte před smrtí shlédnout." (Daniel Perry na RottenTomatoes, překlad myself)

plakát

Sedm nevěst pro sedm bratrů (1954) 

Stáhl jsem si 4 dvdripy, všechny z hlediska kvality nekoukatelné, ale nic lepšího asi neexistuje, to zaprvé... Oregon kolem roku 1850. Do městečka (o velikosti pár baráků) přijíždí největší buran světové kinematografie. Ještě to odpoledne si nachází ženu a žení se. Chudák holka rychle přichází o iluze, hned jak jí novomanžel přiveze "domů"... Chlapec má totiž šest bratrů, jeden větší prase než druhej... Film má jen náznakový děj, je to hlavně muzikál. Dívka své švagry učí "manýry" a "chování k ženám", ti nakonec svůj "milostný problém" vyřeší poměrně radikálně - vtrhnou do vesnice a dívky, do kterých se na té jejich jakési vidlácké diskotéce zakoukali, prachsprostě unesou. Nekvalitní obraz, přitroublý děj, zastaralé nemelodické přiteplené písně ("I'm a lonesome polecat*.. Lonesome.. sad and blue.. 'cause I got no feminine polecat.." ..OMG).. Trochu vtipu to na druhou stranu mělo. *tchoř

plakát

Cizinci ve vlaku (1951) 

Řemeslně snad dobře udělané, ale bez šťávy, bez vášně, bez jiskry - mdlé, nudné, i ty zajímavé scény (kolotoč) prkenně předvítatelné a navíc zoufale přehrávané... jakoby si Hitchcock už celý věky nevrznul a kompenzoval si to tím, že je ke všem formálně slušný...