Daline

Miluji. Barevnou paletu. Kostýmy. Scénář. New Penzance a jeho přírodu i architekturu (tam chci bydlet, děkuji pěkně). Všechny postavy, včetně Social Services, všichni odvedli svou práci dokonale. Skauty. Hudbu, soundtrack. S Wesovým fandomem mám úzké styky, a tak vím, že tenhle film nepatří mezi nejoblíbenější ani mezi jeho americkými fanoušky, ale mě jednoduše dostal, pomáhá mi najít ztracený serotonin, kdykoliv je ho třeba. Funguje zaručeně. A mohu se na něj dívat znovu a znovu, což se o mnohých filmech říct nedá.

Představte si, že vás někdo ve dvě ráno unese z vlastní postele, z vašeho pokoje, domu vašich rodičů, a je vám asi tak 16. Máte paralyzující strach a netušíte, co se děje. A pak vás dovezou daleko, třeba do pouště nebo džungle, a když překonáte prvotní šok, jste nuceni podvolit se brutálnímu drilu a brutálním podmínkám...zjistíte, že jsou tam i jiní, podobně nešťastní. Jste v tom spolu a všichni stejně zlomení, ale nedá se bránit ani utéct. Ti, kteří vás mají na starost mají instrukce vám nevěřit ani slovo a neprojevit žádnou empatii. Děsivá zpověď o tom, co se dělo, a obávám se, že se stále děje v Americe mladým lidem, se kterými si jejich rodiče už neví rady. To peklo i následky jsou velmi srozumitelně komunikovány a předány, velmi cenné jsou zpovědi přeživších, ale něco mi chybělo. Stopáž byla za mě příliš dlouhá, kdyby to bylo koncentrovanější, bylo by to možná ještě efektnější. I tak je to síla.

Čiré, koncentrované kouzlo. Tim Burton i Johnny Depp v té nejlepší formě, úžasný scénář (miluji vtip i hloubku tohoto filmu), a to vše citlivě doplněno neméně citlivou a dojemnou hudbou Dannyho Elfmana. Čím jsem starší, tím se mé vnímání Střihorukého Edwarda mění, více oceňuji různé myšlenky, a více mu rozumím. Podle mě tedy mistrovské dílo a film, který už navždy zůstane součástí mého života, a který okupuje kus mého (snad ne zcela ledového) srdce.