Aleee89

Docela koukám, že je tady na Pevné pouto tak špatné hodnocení, až se podivuju (i když sice nebudu skákat radostí do stropu), že já nebudu tak kritická. Ano, není to úžasný Pán prstenů a poměrně slušný King Kong, s čímž mají diváci Petera Jacksona spojeného asi především, ale i tak, po srovnání, Lovely Bones rozhodně neodsuzuji. Taky vidím prvoplánové scény lačnící po slzách a Oscarech, ale dostaly mě. A já, když u filmu brečím, cítím, že to se mnou něco dělá, vyvolává to ve mně emoce, nemůžu hodnotit nízko. Vidím zručnou řemeslnou práci, ale vidím i ty psychedelické a přehnané obrazy krajiny, západy slunce apod. Jenže ty mi nekazí dojem filmu a nepžehlušují samotné vyprávění. Jasně, ani vyprávění není prvotřídní, má v sobě potenciál, který zůstal možná trochu nevyužitý, příběh asi není úplně dotažen, ale mě dojal. A film má výborné herce. Stanley Tucci byl tak nechutný, až jsem v něm neviděla toho sympaťáka z Julie a Julia nebo Terminálu, Susan Sarandon byla dobře šáhlá a kontroverzní, Saoirse Ronan si zaslouženě sbírá další a další nominace a možná ani ta oscarová ji nemine. S rodiči to sice bylo horší, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že Pevné pouto je trošku neprávem hodně peskovaný film. Podle mě si to nezaslouží, protože to, co od filmu očekávám - emoce, neumí vyvolat jen tak nějaký film a tenhle mi to dopřál. Snad jsem se jen nenechala omámit pozlátkem.

Hodně silný film, po jehož zhlédnutí, ba dokonce během prvních pár minut vám bude špatně. Špatně z toho, jaké věci se můžou na světě dít, budete s tím chtít něco dělat, ale jediné, co s tím dělat můžete, je dívat se na to. A to vás bude neskutečně štvát. Budete soucítit s hrdinkou a nenávidět všechny, kteří jí ubližují. A pokud tohle všechno ve vás film dokáže vyvolat, je to jedině dobře pro film samotný. Tvůrci kápli na tabuizované téma, na téma, které vám pohne žaludky, ale přece jenom, za což chválím, to nenatočili jako laciný doják hrající na city, ale jako pořádně syrový film z ještě syrovějšího života. A obě dámy, ať už Mo-Nique či Gabourey Sidibe, podaly skvělý výkon v tomto skvělém, ale tíživém filmu.

(viděno v lednu 2010) The Blind Side jsem si nechtěla nechat utéct hlavně kvůli Sandře Bullock. Ne že by byla mou oblíbenkyní, ale přece jenom za tuto roli sbírá různé ceny a já si to chtěla sama u sebe porovnat s Meryl Streep, která ty ceny letos (vůbec ne překvapivě) sbírá taky. Nakonec mě zaujal i příběh a mému dívání se nic nebránilo v cestě. A začnu se Sandrou. Ano, je to pro ni konečně role, kterou se může chlubit, nehraje v žádné romantické ptákovině, nepitvoří se a neproducíruje především své tělo místo hraní. Konečně ukázala, a že bylo načase, že to není jen hezká tvářička. Oscarová porota mile ráda oceňuje mladé (u Sandry už to je relativní) herečky, které doposud moc nehrály, ale spíše oslňovaly krásou, a které najednou ukážou, že mají na víc. Stačí si projet seznam vítězů z poslední deseti patnácti let. To hovoří pro Sandru. Ovšem na druhou stranu se ptám - je ta role opravdu tak vynikající? A tady si už nejsem tak jistá. Sandře sice odbarvená čtyřicátnice, která je trochu od rány, ale přesto prostě máma od rodiny, sluší, ale nějak se mi nezdá, že by to byla TAKOVÁ role, za kterou je potřeba oceňovat tolika cenami. Nepřipadá mi to jako pořádná dramatická role, já nevím jak to říct, vždyť ona je tu spíše normální, nepředvádí se, ale ani nemusí řešit extra dramatické konflikty. Když se vrátím k filmu samotnému, na jednu stranu hodně dojemný a milý, na druhé straně ze všech stran čisí to amerikánství, které je většinou protivné, je tam milion klišé, šablonovitost postav, to u mě film trochu degraduje. Původně jsem přesto uvažovala o 80 %, teď si po sobě čtu svůj názor a zjišťuju, že ani moc nechválím. Ano, film jsem si užila, nenudila jsem se, ale má chybičky, které neumím jen přehlédnout. A Sandra, ač jí tleskám za změnu role (konečně!) podle mě nepředvedla něco, z čeho bych se měla stavět na hlavu. Takže nakonec dávám lepší tři hvězdy s tím, že si to třeba časem rozmyslím a hodnocení zvednu.

Na Imaginárium jsem se docela těšila. Film, který prostě nemůžete minout už jen z toho důvodu, že je to poslední film Heatha Ledgera a taky návrat smolného režiséra Terryho Gilliama. Smůla se nevyhla ani tomuto filmu, ale Gilliam si s Ledgerovou předčasnou smrtí poradil myslím na jedničku, ani jeden ze zaskakujících herců neruší, naopak Ledgerův styl dobře kopírují a vyznívá to pozitivně. Ovšem od filmu jsem čekala více. S Gilliamem nemám tolik zkušeností, něco má dost fajn (12 opic), něco se mi nelíbilo (třeba Kletba bratří Grimmů), tohle je takový průměr, který láká především na Ledgera a asi málokdo odolá. Postavy mi byly krajně nesympatické, což je pro mě při sledování filmu docela problém. Film samotný byl kapánek dlouhý a místy nudil. Ovšem vizuální stránka se hodně povedla, Gilliam má prostě fantazii jako nikdo, vše to bylo správně psychedelické a divné. Jenže to u mě nezachrání film, od kterého jsem čekala mnohem více.

Na Hurt Locker jsem byla hodně zvědavá. V udílení cen sem tam bodoval jako nejlepší film. A doufala jsem (před zhlédnutím), že by mohl prorazit i na Oscarech, protože cenu za nejlepší film opravdu nepřeju Avatarovi. Ovšem po zhlédnutí si říkám, to je ten film, který by měl vyhrát? A musím si odpovědět, že ne. Pro mě celkem nudný film bez nosného děje, který nepřinesl nic moc nového. Téma moderních válek (Irák, Afghánistán apod.) už je docela ohrané a válečné filmy obecně nejsou mé oblíbené. Ano, místy napětí tu bylo, herci se snažili, ale mě film moc nepřesvědčil. A navíc ta kamera. Na mě až moc hektická - samé zoomy, švenky a nakonec mě z toho bolí hlava. On to asi bude kvalitní film, jen se u mě trochu minul účinkem a taky přehnaná očekávání ho u mě trochu degradovala.

Pro mě opět jeden z oscarových filmů, který mě potěšil. Mám ráda Anglii, mám ráda její zákoutí a ty krásné venkovské domy z červených cihel, celkově film na mě působil velice příjemně - parádní francouzské songy, prostředí, doba, ve které se odehrával. K tomu příběh, se kterým se ztotožňuji, herci, kteří do filmu zapadli jako do skládačky. Hlavně chválím objev Carey Mulligan, ta byla krásná a tak prostá, až nevěříte, že jenom hraje. Možná bych na konci čekala větší gradaci nebo složitější rozuzlení, větší životní facku, ale i tak to byla příjemná hodinka a půl strávená u filmu, který mě pohladil na duši.

A zase. Další z oscarových kandidátů. Ovšem filmů o válce, z války (myslím Irák, Afghánistán) se začínám přejídat. Válečné filmy mě nikdy nebraly, ale s podobnými se roztrhl pytel a je jich prostě moc. Messenger měl sice něco navíc - neodehrával se ve válce, ale byl spíše psychologickým dramatem, sondou do nitra hlavních hrdinů a navíc oplýval vcelku nevšedním námětem, jenže ani tento film mě nedokázal přesvědčit. Kdyby s sebou nevláčel oscarové nominace, asi se na něj nepodívám. Neříkám, že je to špatný film, jen je to trochu nudný film, který, ač má perfektní dva herce, nevytěžil ani zdaleka z námětu to, co by šlo... Z úcty dávám tři hvězdy.

Quentina Tarantina mám zaškatulkovaného jako šílence (v dobrém slova smyslu), jeho novinku jsem chtěla zhlédnout někdy v budoucnu, ale nebývalý ohlas, dobré hodnocení a sbírka cen mě donutily podívat se už teď (únor 2010). Nelituji, naopak jsou má očekávání předčena, což se u mnoha filmů nestává. Tarantino pojal válku a dějiny po svém a já mu to vůbec nevyčítám, naopak tleskám. Ani jsem moc nečetla synopse filmu, takže jsem tak úplně nevěděla, do čeho jdu, myslela jsem, že to bude až nějaká parodie, ale to, čeho se mi dostalo, mě chytlo a nepustilo (i přes tu svoji markantní délku). Výborný scénář, typicky tarantinovská režie, Brad Pitt opět v jiné roli než svůdný muž (bravo)... No pro mě určitě velké překvapení, které baví, a hodně dobře odvedená práce.

Zajímavě a nekomerčně podané sci-fi, akční film, thriller, prvky dokumentu... Film District 9 docela umně míchá od všeho něco. Počáteční podání alá dokumentární film ve mně vyvolal asociace na REC, ze kterého jsem viděla jenom kousek. Pak se styl měnil a musím říct, že druhá polovina, která byla akčnější a napínavější, mi sedla mnohem více. Vážím si tvůrce nováčka, který udělal film bez kompromisů a po svém, ale přece jenom, není to film, který by mě dostal a donutil si sednout s otevřenou pusou na zadek, takže budu při svém hodnocení střízlivější.

To je film, ze kterého vám spadne čelist. Moje první setkání s režisérem mě přibilo k obrazovce. Vybrala jsem si ho hlavně kvůli Helen Mirren, jedné z mých oblíbenkyní. Nelituji. Helen nemá normální role, dost z nich je hodně odvážných. Ukazovat nahé tělo, hrát nechutné scény a být u toho skvělá, ne laciná, to mnoho hereček neumí. Helen jako tradičně byla skvělá a já tleskám. Tleskám i Gambonovi, až jsem nevěřila, že tuto postavu a Brumbála může hrát ten samý herec. Zvrácený film s výbornými herci a vymazlenou vizuální stránkou, třeba změny barev kostýmů při průchodech jednotlivými místnostmi se mi moc líbily. Nedoporučuji lidem puritánským a lidem se slabým žaludkem, jinak doporučuji všem, komu trocha té zvrhlosti nevadí.