Poslední recenze (520)
Barbora Hlavsová (1942)
Po opětovném zhlédnutí musím jít s hodnocením drasticky dolů, a to bez ohledu na dobu vzniku filmu. Tragický děj je totálně zničen vlezlým happy-endem, který z tragédie udělal téměř pokleslou červenou knihovnu! Tragický konec by totiž alespoń zčásti ospravedlnil předchozí děj, který je sám o sobě značně přes čáru. Není sebevražda člověka, který udělá chybu, pro něho už dostatečným (dokonce definitivním!) trestem? K tomu významný díl defraudace pokryly záložně peníze z prodeje domu a šperků defraudantovy ženy. A k tomu se záložna vyjádřila, že je schopna pokrýt defraudaci ze svých rezerv. Postava prosté venkovské ženy, defraudantovy matky, proto působí směšně, její přehnaná čest, odpovědnost a ochrana jména rodiny jde až na samou hranici hlouposti a chorobné hrdosti. S tragickým koncem by se ona přehnanost víceméně otupila, avšak s koncem a la červená knihovna jde pouze o hořkosladký nedůvěryhodný kýč. ...Brzková a Plachta jsou excelentní.
Její hřích (1939)
Námět by nebyl z nejhorších, ale to zpracování - i na svou dobu příliš prázdné a tahané, mnoho scén bez dialogů, kdy se jen někam jde nebo o něčem přemýšlí = něco mezi zvukovým a němým filmem. Film též značně utrpěl svým happy-endem, který se (prý) v psané předloze nekoná. Kmínková (scénář) nám tak udělala ze zajímavé tragédie pouze a jen další doják z červené knihovny.
Pantáta Bezoušek (1941)
Milé, lidské a hřejivé dílko. S Kabátovou, kterou jsem nikdy moc nemusela, mi přišlo nyní pod ruku hned několik filmů a tímhle filmem si mě nakonec úplně získala. S Vlastou Matulovou zde tvoří rozkošnou sesterskou dvojku. O mužské herecké elitě netřeba mluvit-nádhera!
Poslední deníček (6)
.
.