l.enik.c

Kdyby tak alespoň hlavní hrdina nevypadal na čtrnáct let... Za mě toto moc nefunguje ani jako romantický film, natožpak jako dvojka kultovního Hříšného tance, na který se tento snímek odkazuje. Pozadí revoluce na Kubě by mohlo být zajímavé, ale zde mi to prostě nějak nesedělo a nefungovalo. Kubánská hudba a tanec mi nic moc neříkají, takže bohužel nezaujalo (nejlepší skladba paradoxně Dance Like This od Shakiry, která s tou dobou nemá nic společného). To je ovšem pouze otázka vkusu. Dramatický závěr, kdy se mladí milenci musí rozloučit, ale vlastně je všechno sluníčkové... Aspoň že tomu Swayzeimu to pořád hezky tancovalo, i když už tady vypadal hrozně. Shrnuto podtrženo - snaha navázat na něco, na co se prostě úspěšné navázat nedá, kopírování stejných schémat, které jsou v závěru ale mnohem klišovitější než v roce 1987. Dvě a půl hvězdičky bych tomu ale dala.

Mám pocit, že marhoul viděla úplně jiný dokument než já. Nebo má jen své tunelové vidění, přes které nejede vlak a nechce vidět nic jiného než své zažíté názory, byť třeba založené na vlastní zkušenosti. A rozhodla se je prezentovat zrovna zde, i když s dokumentem skoro vůbec nesouvisí. Snad se tedy dokument nemine takto účinkem i u dalších diváků. V dokumentu nepadlo ani slovo o domácích porodech, naopak, jednalo se právě o ženy, které si zvolili rodit v porodnici, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jen si zaslouží trochu důstojného a lidského zacházení, na které má snad právo úplně každý člověk, ať muž či žena, v každé životní situaci. Kdyby se chovala prodavačka v obchodě nebo číšník v restauraci takovým způsobem, jako se choval zdravotnický personál (a bohužel vlastně i manžel) k paní Pavlíkové, tak si to asi hned tak někdo nenechá líbit, ale jenom proto, že je to porodní asistentka, může se k vám chovat jako ke kusu hadru? To je přece směšné. Nepatřím k těm tzv. ezo-bio-acojávímcovšechno ženám, které neuznávají moderní modecínu včetně medikamentů, proto jsem byla z dokumentu velmi mile překvapena, že ani nic takového nepředkládá a nesnaží se vnutit, jen poukazuje na to, že spousta zásahů do integrity ženy v průběhu porodu jsou zbytečné, a to i z pohledu samotných lékařů, protože jinak by od nich přece neustupovali. A nebo jsou snad české a slovenské rodičky jiné než ty dánské, rakouské a americké? Nemyslím si. Dle diskuze s režisérkou v rámci festivalu Jeden svět, kde byl dokument uveden, má s dokumentem ještě velké plány, které by měly sloužit k osvětě nejen zdravotnického personálu, ale i dalších profesí a to včetně justice, protože to, co zaznělo v dokumentu jako odůvodnění soudu k zamítnutí žaloby paní Stelly je naprosto neskutečné. Za mě tedy velmi prospěšný počin, jakožto nástřel k tomu, aby se o podobných věcech více mluvilo a snad se dočkáme toho, že budoucí generace budou takové historky znát jen jako hrůzné příběhy historie.

Je to už delší dobu, co jsem film viděla, ale pokud si vybavuju dobře, neměla jsem žádné větší výtky. Vím, že pár scén se lišilo od slavné verze z roku 1959, kteru miluji, ale vzhledem k tomu, že jsem nečetla knižní předlohu, nemohu srovnávat, která verze se jí drží přesněji. Nebudu tyto dvě filmové verze ani srovnávat, vznikly v úplně jiné době, za úplně jiných podmínek a s jinýma technologiema, tím pádem by to nebylo fér a nebudu novou verzi kritizovat jen proto, že využívá digitálních efektů, protože který film podobného formátu z dnešní doby ne, že? Až bude příležitost a náladu, podívám se znovu, abych mohla hodnotit zodpovědněji.

Skvělý nápad, milá animace, dobrý soundtrack, ale asi to nadchne a pobaví spíše ty menší diváky.

Ten film byl vlastně úplně o ničem. Dějově vlastně vůbec nic zajímavého, originálního, srdcervoucího... kdyby si člověk celou dobu nepřipadal, že je přímo tam na tom místě a nevypadalo to tak sakra reálně, že mi to to srdce v závěru opravdu málem urvalo.

Čekala jsem, že tento film bude přece jen více zaměřen na literární tvorbu Tolkiena, ale bohužel se zde objevilo jen pár nástinů, jinak člověk sledoval pomalu celé jeho mládí, které bylo celkem o ničem. Jediné co by se dalo považovat za to, co jsem od filmu očekávala, byl akcent na přátelství, které je výrazným prvkem v Tolkienově tvorbě, avšak ani to mi nepřišlo jaksi uvěřitelné, nechápala jsem, kde se vzalo tak hluboké pouto mezi partou kluků a proto mě ani příliš nezasáhly scény z válečných zákopů. Podle mě mohlo být mnohem lépe napsané. A těším se, že třeba jednou vznikne lepší životopisný film o tomto svým způsobem geniálním člověku, protože právě i ta jeho genialita zde vyzní jaksi naprázdno.

Nojono, bylo to tuctový, neoriginální, místy až trapný, škaredý ženský, některé taneční kreace ne úplně povedené, ale mám prostě slabost pro muzikály, výběr písniček/starých hitů vážně super a ta letní atmosféra, která se přičte k romantické náladě... tak jsem z toho ty 4* prostě vykouzlila no...

Miluju ten film. Milovala jsem ho v patnácti a miluju ho pořád stejně i v pětadvaceti, po asi dvacátém shlédnutí, kdy jsem šťastně vdaná, vedu spokojený život a přesto ta romantika, idylka a sen si něco takového prožít, člověk se v půlce ledna začne opravdu těšit na léto, v létě má zase chuť vyrazit ven a něco prožít... Prostě pecka. A jooo, přiznávám, miluju muzikály, miluju Řecko, miluju Colina Firtha (škoda že neměl více pěveckého prostoru, jinak ale nejmilejší postava), ABBA je prostě nadčasová... takže to asi bude mít taky svůj vliv :D Tady prostě nejde řešit stupidní detaily.

Přirovnání ke Zkrocené hoře je naprosto na místě - scenérie, námět, vývoj vztahu, i když bez coming outu, i podobnost některých konkrétních scén (např. očichávání svetru a montérek), ale narozdíl od dob, ve kterých se Zkrocená hora odehrává, se společnost posunula a tak může snímek Na konci světa poskytnout optimističtější vyhlídky na osud dvou mladých mužů na jedné farmě. Což je určitě hrozně fajn. Silně mi to připomínalo ještě film Ander (2009), rovněž námětem i zpracováním. Nepřináší tedy naprosto nic originálního, i když vývoj Johnnyho, který je na začátku tak trochu na pár facek, je povedený a bavil mě sledovat. V jeho představiteli jsem však místy viděla Heatha Ledgera alias Ennise Del Mara a místy celý Eddie Redmayne. Rumunský přistěhovalec bude očím většiny diváků lahodit pravděpodobně víc, ale dohromady jsem jim to tak nějak věřila. Postavy otce i babičky byly také super. Když k tomu připočtu drsné podmínky, ve kterých se film odehrává, včetně autentických scén porodu zvířátek a další práce s nimi, nelituji výběru filmu.

Celou dobu jsem byla přesvědčená o třech až čtyřech hvězdičkách, ale po tom závěrečném koncertu, kdy člověk získal pocit, že se skutečně muselo jednat o něco jedinéčného a výjimečného, jsem to přece jen přehodnotila.