PetraMishka

Postava je hodně rozmazaná, tedy je vidět jen velká bílá šmouha těla a lze rozeznat pohyb rukou, které tu šmouhu narušují. Tady je vidět, jak bylo jednodušší zaznamenat tmavý objekt na světlém pozadí, než obráceně.

Zrovna tento krátký snímek nemá žádnou přidanou hodnotu. Je zvláštní, že se zachoval, protože vypadá jako špatně nahraný - postava mimo záběr, z princezny moc vidět není.

Krátká vtipná scénka se zahradníkem, kterému na hadici stoupne kluk, on se podívá, proč to neteče a dostane vodou přímo do obličeje. Pak nezbedného kluka chytí a dá mu na zadek. Nejstarší groteska, kterou jsem viděla.

První slovenský snímek má sympatickou stopáž, dobré tempo a obrovské množství filmařského nadšení, které do něj jeho režisér obtiskl. Ač byl T. Pištěk na Jánošíka trochu velký, tak mu to neubralo na skvělém výkonu, stejně tak u představitelky Aničky, která byla zajímavá. Rozhodně to nebylo špatné.

Nádherná výprava, kostýmy a davové scény, skvělý Jannings doplněný Wegenerem a Lydou Salmonovou. Přesto mě to úplně nebavilo a to mám Lubitschovy historické filmy nakoukané. Ani ta délka 100 minut není unavující, protože v zrestaurované verzi to oživují mezititulky za chybějící scény. Patrně mi tam vadila nepřirozenost hereckých výkonů hlavní romantické dvojice.

Příjemné překvapení asi i proto, že jsem byla opatrná po poslední trilogii. Tenhle samostatný film je ale nesmírně osvěžující. Postavy se nezastavují a nepronášejí vzletné projevy ke svým souputníků. Když jeden padne, druhý nejde zjišťovat tep, ale prostě to zaznamená a bojuje dál. Ačkoliv víme, jak mise dopadne, tak je stále natolik nadupaná, že jsem se rozhodně nenudila a to především ve druhé polovině. Ta první je taková pomalejší, ale určitě byla potřeba.

Doba ledová má i po letech švih a kouzlo, které tentokrát okouzluje mého syna. Jsou tu jasně dané postavy, které děti poučí, překvapí a pobaví. Animace zase tolik nezestárla, takže i tato stránka dnes funguje. Co mě ale překvapilo, že už mě nebaví veverka. Možná tím, že ty vtipy znám.

Ona byla krásná a šarmantní, on taky, exteriéry Dubrovníku dokonalé, kamera skvělá. Tohle ale nebyla červená knihovna, ale harlekýnka nejhrubšího zrna, a tu ani ti dva mladí krásní lidé nemohli zachránit.

Karel Lamač jako uprchlý trestanec, který se snaží dostat ke své matce na Štědrý den, aby jí předal lék na srdce. S pomocí uprchlé Niny se lék k matce dostane a stejně tak i syn, ale po setkání je zatčen a odveden do vězení. Když se ale do děje zapojí potulný loutkář, vše se obrátí k lepšímu. Příběh je to naivní, ale milý, herecké výkony stejně tak. Nádherná je však kamera a záběry zasněžené krajiny, které příběhu přidávají na originálitě.

Originální snímek, naprosto odlišný od soudobé produkce, u mě navozoval dojem filmu ze 60. let. Příběh je tu velmi jednoduchý - mladá dívka se jde bavit s mnohem společenštější kamarádkou, opije se, ale když ji chtějí vzít na hotel, uteče a skončí v hospodě. Tam se jí ujme mladý muž, u nějž přespí, a i pak se to odvíjí podle očekávání. To vše ale podtrhuje skvělá kamera, zajímavé záběry a dokonale plytké a absurdní dialogy, které jsou pronášené takřka bez emocí nebo mimo záběr.