klukluka

6.4.2018: Děje se mi něco podivnýho. To, co mi před pěti lety přišlo ohavně pitomý, je pro mě sice dál ohavný, ale jinak zatraceně dobrý a zajímavý. Britský Pulp Fiction. Ten závěr přepálili a překombinovái, ale jinak se mi to vážně líbilo. Nejhorší mi na tom filmu momentálně připadá ten můj původní komentář. Co mě tehdy kouslo? ////20.1.2013: Ke sledování Seznamu smrti mě přivedla pochvalná recenze uživatele, kterému se stejně jako mně velice líbila česká Vendeta. V názoru na Seznam smrti se ale neshodneme. Snad je to tím, že od Vendety jsem si původně nesliboval vůbec nic, zatímco na Seznam smrti jsem se mimořádně těšil. O to větší bylo zřejmě moje zklamání. Chyba přitom může být ve mně. Asi bych tento film neměl brát tak vážně. Jeho tvůrci ho totiž vážně evidentně nebrali. Z čeho tak soudím? Vybavili ho rozplizlým, stupidním příběhem, nesmyslnými dialogy, naprosto nepochopitelnými mozkovými pochody hlavních hrdinů a scénářem na úrovni žáků třetí třídy. Všechno pak nakonec vyšperkovali závěrem, který dává důvod k pochybnostem o jejich duševním zdraví. Jestli se staráte o to svoje, tak si tenhle děsnej biják nechte klidně ujít.

Fakt, že mám u Atlasu mraků strávit bezmála 3 hodiny, mě nejprve celkem vyděsil. Byla to ale taková jízda, že bych si ji nakonec klidně dal ještě jednou. A určitě to taky udělám! Napoprvé jsem totiž nebyl absolutně schopen vychytat všechna poselství této velkolepé filmové fresky, která rozhodně nemá pouze ambici být výživnou podívanou. Za její jedinou slabinu považuji poněkud slabší masky. Atlas mraků kvůli tomu podle mě poměrně brzy zastará. Třeba se ale pletu a i za 20, 30 let mu diváci tuto slabinu bez mrknutí oka odpustí. Překvapilo mě, že právě tady nechali sourozenci Wachovští "díru", protože jejich nezapomenutelný Matrix v tomto ohledu ani po více než deseti letech neztratil nic ze své působivosti. Jinak se ale předvedli v prvotřídní formě, kterou tady ještě navíc vyšperkoval kongeniální Tom Tykwer.///O 2,5 roku později po druhém zhlédnutí to prvotní téměř bezbřehé nadšení značně opadlo. Dnes by to za 5 pecek rozhodně nebylo. Dám tomu ještě jednu šanci, a buď to původní (maximální) hodnocení ponechám, nebo to lehce zkoriguju.

Od první čtvrtiny filmu to pro mě byla jasná pětihvězda. Strhující propracovaná podívaná, super dialogy, skvělé herecké výkony. To bezbřehé nadšení mi vydrželo přesně do "skutečného" konce. Ten z toho udělal ještě větší limo, než kdyby se tam všichni tři hlavní hrdinové hezky po americku odpravili. Tímhle to Stone posral. Nehledě na to, že mohl film natáhnout ještě o situaci, že si pro Magdalenu dojde dřív Lado (Del Toro) s Dennisem (Travolta), jak si slíbili. Klukům by vypálili rybník a celý by to ještě trochu zdramatizovali. A opět o něco natáhli. Což už možná nechtělo studio dovolit. Snad proto ten stupidní konec. Cajt Dennis si zachrání krk, že něco slíbí mafošovi, a pro splnění pak nehne prstem a projde mu to? To je blbost, nepřežil by to. Tady nakonec všechny slavně převeze. Nechápu, že to vyústilo v to, v co to vyústilo. Bylo to tak dobře rozehraný... :-( Zabitých nejmíň třicet mečbolů.

Film se mi líbil, měli ho udělaný dobře. Vadila mi na něm ale jedna podstatná věc- ten příběh už jsem viděl, a možná ne jen jednou. Do jiných kulis ho už před 40 lety zasadil například režisér Hynek Bočan ve filmu Oáza (http://www.csfd.cz/film/1028-oaza/). A vzhledem k tomu, že to nebyla ani žádná akční petelice, ani velké umění, musí ty tři pecky stačit.

V Hanebných panchartech si Quentin udělal srandu z nácků, tady si vzal pro změnu na paškál otrokáře. Takže opět vytříbený výběr ústředního tématu, už jen za to má ode mě minimálně jednu pecku. Další má za neskutečně propracované detaily - např.: Django s doktorem jen projíždějí nějakým umolousaným městem, jehož hlavní třída je po deštích jedna nekonečná bažina. Záběr ve skoro tříhodinovým filmu na deset vteřin, přitom na něj padly hektolitry vody a nejméně dva dny intenzívních příprav. Třetí pecku dávám za tarantinovské překvapivé momenty a charaktery. Líbí se mi, že jeho svět není schematický a předvídatelný. Že největším nepřítelem negrů je tady negr. Koho by to napadlo? Čtvrtou pecku ode mě dostává příběh jako takový a hlavně motiv do detailu dokonané pomsty. Ten mám rád a ocenil jsem ho už třeba ve filmu 96 hodin. Pátá pecka chybí. Proč? Jednak abych Djanga odlišil třeba od již zmiňovaných Panchartů, kteří se mi líbíli víc, a taky proto, že zabijákům pro prachy nefandím tolik, jako zabijákům z přesvědčení (opět Pancharti). Prostě jsem těm hlavním hrdinům zase až tak nefandil. Bavil jsem se ale dobře a Tarantina mám zase o kus radši, dávno za hranicí myslitelného.// P.S.: Po druhé projekci přidávám i tu pátou pecku. Nechápu, že jsem ji Djangovi napoprvé upřel. Je to geniální film o spravedlivé, nekompromisní pomstě, prošpikovaný momenty, na které má patent jediný režisér na celém širém světě.

Dlouho jsem si u filmu tak nepoplakal. Strašná síla!

Řemeslně perfektně zvládnutý film. Skutečně si nedokážu představit, co by se mu dalo z technického hlediska vytknout. Dokonalost se odráží například v tom, kolik v něm hlavní hrdinka vystřídá účesů. Samozřejmost? Obávám se, že nikoliv. Řada režisérů by si dávala naopak pořádnýho majzla, aby se na ústřední postavě nezměnilo vůbec nic. Jenomže realitě se daleko víc podobá model, který zvolil Fatih Akin. Jeho příběh se odehrává v průběhu několika let a lidé (i účesy) se prostě mění. Jindy zase krvácejí ruce, když se jimi rozdrtí sklenice. A tak dál, a tak dál. Fůra drobností, která udiví a hlavně potěší. A proč teda jen 4 pecky? Po pravdě řečeno nevím, ale na 5 to tentokrát u mě nebylo. Ale kdybych se měl s pistolí u hlavy rozhodnout, jestli 3 nebo 5, tak neváhám ani vteřinu a napálím tam pětihvězdici.