atmen

Asi nemám dostatek fantazie, neboť se jedná určitě o velmi originálně pojatý snímek s neotřelou myšlenkou... Nejdříve jsem se nechal pohltit představou, že naš život je v rukou správců osudů, a ti dodržují to, co se má stát. Ale už po půl hodině jsem nemohl přestat myslet na toto. Na světě žije téměř 7 miliard lidí, je vůbec možné, aby se svět ubíral tzv. správným směrem? Na to by muselo dbát přibližně stejný počet správců osudů. A dokážete si představit ten zmatek s jejich řízením. Ve filmu vidíme "hlídání" dvou osob a i ti dokážou napáchat v systému zmatek nad zmatek, co by potom stálo za úsilí ukočírovat těch zmíněných 7 miliard lidí... Jak říkám, k mé smůle, nemám dost fantazie, abych se nechal unést...

Jasně že je vše zidealizováno, ale vem to čert. Nacházím se v takovém rozpoležení, že sympatizuji s téměř celou hlavní osádkou psychiatrické léčebny ( no E. Roberts o prsa vede). Myslím, že takové pocity (sebevražedné) mají občas téměř všichni. Život kolem nás se žene neuvěřitelně živelně kupředu, co bylo včera už není, a v tu chvíli cítíte, že vy se v něm plácáte bez špetky naděje, aby jste se v něm vyznali. V tento moment se vytanou různé myšlenky, ale je jasné, že nás nemůžou, tak snadno potopit. Život je dar, jehož by jsme se neměli bez rozmyslu zbavovat. Vždy je pro co žít...

Příběh naštěstí není vůbec politicky zainteresovaný, díky tomu na mě dýchla atmosféra vesnice a kolorit JZD z konce 80 let tak, jak si jej pamatuji já z mého bezstarostného (nevědomého) dětství.

Zcela bez uzardění se přiznám, že jsem v tomto případě rád a dobrovolně skočil tvůrcům na lep, v podobě této přeslazené a zidealizovné pohádce - Kterak jsem našel sám sebe a lásku ve slunné, zapadlé italské vísce, která je vymalovaná jako letní pohled od Lady...

Je snadné odsoudit tehdejší dobu, ale proč shazovat film o té době pojednávající? Věřím, že takto natočeno, to mohlo vypadat. Slušní lidé i grázli byli, jsou (troufám si tvrdit, že jich je ještě více a páchají větší škody) a budou ( bude ještě hůře?). To, že se točilo o obyčejných pracujících lidech není na škodu. Já jsem třeba unaven sledováním různých kriminálek, lékařských příběhů a starostí horních 10000 lidí. Dnes jsou sice v kurzu sobečtí jedinci ( z naprosto jiného soudku vybírám Dr. House, Barney z HIMYM a třeba Dexter), ale já věřím, že se vrátí doba, kdy slušnost hlavního hrdiny bude ctností, tou nejvyšší a ten nebude všem jen pro smích.... Je škoda, že tolik dobrých herců nedostalo propracovanější scénář. Výtka míří především k chatrnému nešvaru úplatkářství, přesto dávám nadhodnocené, zcele určitě nazasloužené 4 hvězdičky. :-)

Jennifer Aniston budu mít navždy spojenou s Rachel z Přátel. Po boku A. Sandlera ve Zkus mě rozesmát se dostala na druhé pomyslné místo. Je to asi tím, že i když hraje matku dvou osobitých dětí, tak na plátně vypadá jakoby jí bylo dvacet a na svět se dívá v očekávání těch najkrásnějších dnů s věčným úsměvem na rtu.... Sen mnoha mužů i žen...:-)

Obsah filmu jsem četl až po shlédnutí filmu, a tak mě překvapil tento krátký výňatek: a i když jiskra nikdy nepřeskočila...Já měl pocit přesně opačný a kdyby mně N. Portman sama vložila své číslo do telefonu, tak by to jiskřilo jako o filopojakubské noci. Asi se ve věcech lásky nevyznám, proto jsem byl zklamán vývojem vztahu mezi na první pohled sympatickou dvojkou. Abych se vyjádřil přesněji. Vztah založený na sexu není pro mě příliš romantický a i když to nakonec dopadne tak, jak očekáváme, ta pachuť ve mně bohužel zůstala... A tak když romantická komedie s N. Portman, tak raději Procitnutí v Garden State...

Tento žánr vůbec nevyhledávám, sám se divím, že jsem u něj vydržel do třetí hodiny ranní. Už jen toto samotné je úspěch... Slušně budované napětí je ovšem na konci skaleno neslaným, nemastným koncem, který byl odfláknutý a já byl vyloženě zklamaný, protože jsem si myslel, že odhalení a vyústění příběhu bude sofistikovanější. Takhle se jen potrvdí, že jste sledovali béčkový film, který bude okamžitě zapomenut v propadlišti dějin. Při závěřečných titulcích jsem si v duchu nadával, proč jsem nešel raději o hodinu a půl dříve spát....

Televizní důkaz, že pokud si žena může vybrat mezi spořádaným mužem a holkařem, vždy si vybere ten druhý případ...Nejvíce mě bavil pohodově pohodový K. Smith...

Nepopírám, že jsem se při některých scénkách nesmál (koukání vesničanů na projíždějící vlak, přijímací pohovor v pojištovně a určitě by se našly další), ale myslím, že z daného tématu šlo vytěžit více. A tak když bláznivou komedii, tak zůstanu u osvědčených Bláznivých střel s charizmatičtějším L. Nielsenem...