Poslední recenze (1 370)
Kaskadér (2024)
Průměrnej divák bude nadšenej, protože ve Fall Guyovi se dobře snoubí akce, romance i komedie s tím, že komediální rovina funguje nejlíp - akce je fajn, ale poněkud umělá (spíš Bullet Train než Atomic Blonde) a romance funguje díky chemii mezi protagonisty (Gosling si do této role přinesl něco z Kena). Ovšem k tomuhle žánrovému mixu typických amerických blockbusterů se váže jistý patos, který mě v druhé půlce už trochu bolel, jenže já vůči němu nemám skoro žádnou toleranci a když to vezmu kolem a kolem, tak to není hloupý film. Během první půlky jsem si naopak říkal, že je poměrně chytrý. Tím není myšleno, že by byl nějak tematicky podmětný nebo významný - pouze chytře pracuje s různými filmovými prostředky a předsevzanými obsahy děje, díky čemuž to působí dost kompaktně. Současně je taky velmi uvolněný (dokud se teda nedostaví patos) a meta. Postavy se o něčem baví a rázem to film začne demonstrovat. Postavy neustále odkazují na jiné filmy, kritizují nějaké trendy ve vyprávění nebo si dělají srandu z přiblblých akčních blockbusterů (postava Emily Blunt točí nějakou sci-fi akční love story, která působí jako mix Duny a Kovbojů a Vetřelců). Je přítomný nadhled a tenhle nadhled způsobuje, že tvůrci jednak uvědoměle pracují s tím, co se jim nabízí a jednak z toho mají srandu. Když si ale odmyslím tohle všechno, což je ovšem právě to, na čem film stojí, tak to reálně nemá co vyprávět. Celá záhada ohledně hlavní hvězdy onoho filmu ve filmu je jenom plot device sloužící jen tomu, aby bylo čím svázat všechny ty vtípky, pomrknutí a akční sekvence. Těžko říct, o čem ten film vlastně vypráví, ale co se zábavnosti týká, tak funguje lépe než většina jemu podobných. 2,5/5
Fallout (2024) (seriál)
Téma Falloutu (jakožto herní série) tkví v tom, že "válka se nemění" a je pro lidstvo přirozená ve všech jeho podobách - tedy bez ohledu na to, jak se vyvine nebo k čemu se naopak propadne. To nejspíš utváří tu depresivní atmosféru prvních dvou dílů, které jsem ale nehrál. Seriál má ovšem blíže k těm novějším dílům, do nichž se postupně dostává čím dál tím víc barviček a nadhledu. Označit však seriál za satiru je zcestné, protože dílo to není dostatečně sofistikované. Humor tu spočívá hlavně v tom, jak postavám praskaj hlavy - což je jako dobrý, ale málo... Skrze videohry hráč naráží na nejrůznější post-apokalyptické společnosti a kultury, na nichž se odráží nejrůznější způsoby přežití v nehostinných podmínkách a skrze plnění rozmanitých úkolů s mnoha východisky se testuje morálka. ____Do seriálu očividně šlo hodně peněz, tudíž to má krásné barvy, pořádné kulisy a dobré triky. Bohužel je to dost natahované a tematicky nepříliš zábavné či zajímavé. Tvůrci dostatečně neprokreslují žádná témata a sází jen na styl, násilí a infantilní vtípky. Někde ve 4 díle mě napadlo, že tématem bude; život v nuzných a nebezpečných podmínkách si vybírá svou daň, což předestírala dynamika mezi naivní vaulťačkou a zdrsnělým ghůlem z povrchu. Ovšem toto se v následujících dílech zase rozředí, protože tyhle postavy se rozdělí, vaulťačka pak pomáhá příslušníkovi Bratrstva oceli, spolu se dostanou do jiného Vaultu, kde zjišťují, že něco není v pořádku. Buď to mělo mít 2x víc dílů (jen to ne) anebo napsat tematicky zaměřenější a vystavěnější scénář. Výsledkem stavu, který jsme ale dostali, je, že ani na konci 6 dílu není jasné, o čem to vlastně celé má být. Vím, že protagonistka hledá svého otce (kterej byl v prvním díle a nikoho nezajímá) a další postavy hledají nějaký artefakt (není jasné proč). Tyhle plot devices sice ženou dopředu děj, který je však o hovně (postrádá pořádnej význam) stejně jako postavy: Gogginsův ghůl je ještě fajn (sice je jednoduchej, ale aspoň je "výraznej"), jenže černoch z Bratrstva oceli a protagonistka z Vaultu nestojí ani za tu trochu pozornosti.
Zatracená krvavá láska (2024)
Trailer byl sestříhanej efektně, ale film to je zbytečnej - tedy dějově mdlej a tematicky bezpředmětnej. Pár fajn nápadů to mělo, ale scénář je příliš vyprázdněnej na to, aby to ve mně cokoliv vzbudilo nebo zanechalo. Kdyby jen postavy měli osobnostní hloubku, tak by mezi nimi mohlo docházet i k zajímavým konfliktům. Takhle to vypadá, jakoby natočili film, podle scénáře, kterej by potřeboval ještě nějakou práci, aby z něj vůbec bylo něco, co je hodno natočení.
Poslední deníček (9)
96. ročník Oscarů za rok 2023
Tak se 13 nominacemi vévodí Oscarům přeceňovanej Oppenheimer.
Vzápětí vysvětlím, proč to ani zdaleka není tak dobrej film, jak se obecně myslí a proč by si větší uznání zasloužily dva jiné (podstatně dokonalejší) filmy:
- Jeden z těch dvou sice získal 10 nominací, ale Oppík již dominoval Zlatym Glóbům a předpokládá se, že bude dominovat i Oscarům, z toho důvodu, že Nolan ještě žádnýho plešouna nemá, ač se ví, že by ho už asi nějakou dobu mít měl a dědkovská akademie vám ho dá spíše za biografii velké osobnosti než za sci-fi nebo třeba superhrdinský film.
- Je rovněž vypozorováno, že velcí režiséři někdy dostávají očekávané ocenění právě za slabší film, své kariéry. Takový Scorsese ho dostal až v roce 2007 za Skrytou Identitu a já si myslím, že si by si dalšího zasloužil za své dosud nejambicióznější dílo, o němž by šlo prohlásit (i vyargumentovat), že je jeho mistrovským. Nolan si za to své banálního a nabubřelé naopak plešouna nezaslouží.
Oppenheimer má 3h stopáž a v tomto prostoru pojednává o 30 letém časovém období a příliš mnoha motivech, z nich žádný nemůže být dostatečně prokreslen na to, aby se stal zajímavým. Svědčí o tom i banální pointa filmu, jejíž poselství je známo od dob studené války.
- Dle mého by Nolan udělal lépe, kdyby více akcentoval odvrácenou tvář úspěchu, problematiku vysokých ambic, protagonistovu psychologii a pointou bylo "Pozor na to, co tvoříte a na čem se podílíte" spíše než: "Víte, že se atomovkama můžeme vyhladit?"
Killers of the Flower Moon (10 nominací) tematizují ve 3,5h stopáži podstatně užší události z 20s, tudíž to není tak rozkročené, může to jít tematicky hlouběji a výsledkem je podstatně sevřenější dílo, které svým významem spíše opodstatňuje svou existenci i požadovanou dobu pozornosti.
Nehledě pak k tomu, že Scorsese poskytl i vizuálně atraktivnější a pestřejší podívanou. V Oppenheimerovi se valnou část stopáže postavy dohadují v různých místnostech.
- A né, že by mi vadily komorní filmy, kde spolu postavy diskutují v jedný místnosti. Mnoho takových naopak zbožňuji, protože mívají skvěle vystavěný scénář: bývají dialogově a tematicky propracovaný.
Oppenheimer je překombinovaný, aby nebylo poznat, že je poměrně plytký (navzdory tomu, že se dotýká mnoho samo o sobě zajímavých témat: psychologie/vnitřní pochody protagonisty, etiky, mccarthismus, geopolitika té doby i fyzika...). Takhle do široka rozkročený materiál není příliš nevhodný k filmovému zpracování.
Naštěstí pro Nolana i studia Universal divácký i finanční úspěch filmu nezávisí čistě na jeho objektivních kvalitách, ale v rámci nejprestižnějšího oceňování kinematografie by na nich záviset mohlo (avšak víme, že tomu tak nebývá). Kdyby tomu tak ale bylo, hlavními rivaly by museli být Scorseseho Zabijáci a Asterovo bojící se Beau.
Právě "Beau is Afraid" v kinech projel, ač je to mistrovské dílo, které je obsahově plné, tematicky relevantní, formálně přesné a velmi zábavné k tomu. Rozhodně je to pak jeden z nejoriginálnějších filmů posledních let.
Počet nominací: 0
Nechť je tedy toto bráno jako doporučení.
