r_t_fish

Na konci roku 1999 se v Tajpeji šíří podivný virus, nutící lidi chovat se jako brouci a vyhledávat temná zákoutí, než následně zemřou. Po nucené evakuaci zůstává v karanténě jen několik osamělých zoufalců, odmítajících opustit chátrající domovy. V jednom z bytů zanechají dělníci díru v podlaze po nevydařené opravě a překvapený nájemník nechtěně naváže kontakt se sousedkou o patro níž. Minimalistický a dystopický polo-muzikál nese typický rukopis Ming-liang Tsaie: dlouhé statické záběry, nehybná scéna, absurdní zápletka, citlivý ponor do hlubin lidského odcizení a samoty i hlavní hrdina proplétající se téměř všemi jeho filmy. V apokalypticky deštivé krajině vylidněného sídliště přežívají obě hlavní postavy ve stavu mrtvolné existenciální osamělosti, než jejich apatii nalomí nedobrovolný průnik do světa jiné lidské bytosti. Ve fyzicky i symbolicky narušené mezilidské bariéře se tak objeví náznak naděje... Vizuálně strohý styl vyprávění prokládají a posouvají vpřed hudební čísla s písněmi režisérovy milované Grace Chang.

Prekvapive dobry a paranoidni spionazni thriller. Rozhodne doporucuji milcum Ameriky 70. let a poctivych zanrovych podivanych. (Navic v HD na platne vypada jeste lepe nez kdysi v detstvi na cernobile TV Pluto s uhloprickou 30cm, ceskym dabingem a signalem rusenym vzrostlymi smrky.)

To muselo dat prace.

Uzasna kamera, paranoidne noirovy pribeh a hlavne atmosfera, ktera by se dala krajet. Film vic P. K. Dickovsky nez skutecne adaptace jeho predloh.

Tri hvezdicky by mozna byly malo, natocene je to vyborne. Skoda toho neveritelneho patosu, ktery posledni pulhodinu roste geometrickou radou.

Adaptace vlastni divadelni hry pro dva herce, ktera proti puvodnimu minimalismu (resp. absenci jakekoli vypravy) stavi na pravem opaku. Vyrypajev si po predchozi snove poeticke Euforii zkusil experiment s vizualne prehnanou klipovou estetikou MTV, ktera pusobi velmi povrchne - zdanlive. A po opakovanem shlednuti se kyslik dostava do krve stale vice, osobitost a ucelenost si podava ruce se stale aktualnim zadumanim nejen o vztahu k okoli.

Bobule z Recka, prijdte pobejt!

Usmudlany balast vznikajiciho "kosmodromu" Bajkonur jako by vypadl z Pelevinova romanu Omon Ra, atmosfera podmaniva, nekolik scen, na ktere nezapomenu. Ale celkove se film trochu tahne a ztraci v dialozich.

Pekne obrazky, pekne rekvizity, pekny rozpocet, pekne profi vykony vsech profesi... nejdrazsi TV inscenace, co jsem za posledni dobu videl. Nektere sceny z nataceni byly ze zivota, ale celkove se film nenapadite drzi pri zdi a ke konci uz bych si oddechl, kdyby vsichni necekane zemreli.

Neuveritelne zprznena adaptace. Pan reziser/scenarista by zaslouzil zavrit na mesic do klady, nasledne poslat do skoly a po dostatecnem pokani nechat pristekavat v priblblych serialech. Vsechny vyborne napady predlohy jsou redukovany na nefungujici televizni gagy, hutna atmosfera se meni v pubertalni komedii a kdykoli jsem cekal, ze trapneji nefunkcni scena uz prijit nemuze, dalsi znasilneni puvodne pusobiveho napadu prekonalo i soucasne ceske neumetely. Problem neni v rozpoctu, na tomto filmu by se dalo vyucovat nezvladnuti remesla.